Pracovní pasy by mohly pomoci s hledáním povolání lidem, kteří mají v zaměstnání kvůli postižení či nemoci pracovní omezení. V průkazech by bylo stručně popsáno, jaká činnost jim jde od ruky, a naopak, co jim dělá problémy.
Zavádění pasů navrhuje skupina expertů z Česka, Velké Británie, Německa a Finska, kteří hledají lék na dlouhodobě vysoký počet nezaměstnaných mezi postiženými.
Díky jednoduchým informacím z pasu by se mohl potenciální zaměstnavatel snadno rozhodnout, zda má pro takovéhoto uchazeče práci. V Česku žije zhruba půl miliónu lidí s pracovním omezením, z nichž drtivá část marně hledá místo.
Používá je Skandinávie
„Pracovní pasy jsou úspěšně využívány ve Skandinávii. Lze je přidělit nemocným či postiženým již na školách a průběžně do těchto průkazů vpisovat, v čem vynikají a jaká práce či prostředí jim kvůli jejich handicapu nevyhovuje,“ řekl Právu Karel Pančocha z Institutu inkluzivního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který se na mezinárodním výzkumu zaměřeném na zvyšování zaměstnanosti postižených podílí.
K těm, kdo by zavedení pasů přivítali, patří pětadvacetiletý Martin Škojec z Mikulčic na Hodonínsku. Trpí Williamsovým syndromem, což je vzácné genetické onemocnění. Projevuje se lehkým mentálním postižením. Má absolutní sluch a nedělá mu dobře zvuk projíždějícího vlaku. Problémy má i s jemnou motorikou a má špatný orientační smysl. Martin je vyučený v oboru pečovatelská práce, ale léta v něm nemohl najít uplatnění.
„Když jsme někde při hledání práce řekli, že má Williamsův syndrom, rozloučili se s námi hned u dveří. Ani nevěděli, oč jde,“ řekla Právu jeho matka Jitka Škojcová.
(Pokračování na str. 3)
Postiženým pomohou…
(Pokračování ze str. 1)
Podle ní postižení neumí při pracovním pohovoru jasně a stručně popsat své onemocnění a ani to, jaká práce je pro ně vlastně vhodná. Pokud by jen předložili pas, toto zdlouhavé vysvětlování by nebylo nutné. Navíc se mnozí za svůj handicap stydí, což jim při pohovoru dělá další problémy.
Škojcovi nakonec našel práci jeho otec. Dělá teď asistenta na archeologických vykopávkách v Mikulčicích, kde čistí historické nálezy. „Nebýt pomoci rodiny při hledání zaměstnání, byl by nahraný. Patrně by byl dalším z mnoha nezaměstnaných,“ doplnila Škojcová.
Pančocha zdůraznil, že hledání způsobů, jak více zaměstnat nemocné či lidi s postižením, souvisí s plánovanou inkluzí ve vzdělávání. „Děti, nadané i postižené dáme do klasických tříd, kde získají základní vzdělání. Jenže když pak tito lidé s handicapem přijdou do reálného života a začnou si hledat práci, narazí, a to dost tvrdě,“ uvedl Pančocha.
Vladimír Klepáč
Právo
Přidejte odpověď