Rozhovor Haló novin s členkou sněmovního výboru pro sociální politiku Hanou Aulickou Jírovcovou (KSČM)
– Sociální výbor se na svém posledním jednání zabýval problémy hospicové péče. Z jakých zdrojů je tato péče financována?
Hospicová péče je v naší republice financována tzv. vícezdrojově. Hlavní příjem je samozřejmě z resortu zdravotnictví formou úhrad od zdravotních pojišťoven. Menší, ale také významnou část, tvoří hrazení sociální péče z rozpočtu ministerstva práce a sociálních věcí. Do roku 2014 šly tyto peníze přímo ze státního rozpočtu. Od roku 2015 je dle nově platné legislativy a přijatých metodik sociální oblast financována přes kraje. Ty, na základě žádostí registrovaných poskytovatelů sociálních služeb, podávají finanční požadavky na ministerstvo práce a sociálních věcí. Další přísun financí je z dotací samospráv a darů od právnických i fyzických subjektů. Problematický se ale po změně financování sociální oblasti stal právě tento zdroj. Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo k nově platnému zákonu samozřejmě i svůj výklad a základní metodiku pro postup a pravidla při přerozdělování financí na sociální služby registrované v síti krajů. Zde se ovšem rozcházelo při pohledu, zda na jedno lůžko v hospicové péči může být poskytnuta platba jak od zdravotní pojišťovny za zdravotní péči, tak za poskytované sociální služby. Logicky se obě péče prolínají, ale samozřejmě převažuje z větší části zdravotní péče. Kraje při přerozdělování postupují dle platné legislativy a schválených metodik, bohužel však tímto dochází ke značnému snížení finanční dotace pro hospicovou péče. Většinou se reálně pohybuje tento rozdíl kolem jednoho milionu korun i více, záleží na tom, kolik má daný hospic lůžek. Další značnou finanční ztrátu tvoří i oblast příspěvku na péči, který se bohužel u velkého počtu klientů nestihne vyřídit a hospicová zařízení nedostanou zaplaceno zpětně za jediný den pobytu klienta.
– Hospicová péče zřejmě nepatří mezi priority českého zdravotnictví…
Bohužel, tato forma zdravotní péče je od samého začátku svého fungování brána opravdu okrajově. Přitom každý, kdo se kdy setkal s péčí v hospicu a může ji porovnat s péčí ve zdravotním zařízení o umírajícího člověka, se z větší části shodne, že je celková péče nesrovnatelná. Nelze samozřejmě hovořit o zdravotní péči, ta by měla být všude stejná, ale jde především o přístup personálu v hospicích, pokoje jsou tam vybavené v rodinném stylu a je tam také možnost rodinné podpory 24 hodin denně. Ministerstvo zdravotnictví se na posledním jednání výboru pro sociální politiku vyjádřilo k co nejvíce možné podpoře hospicové péče, bohužel stále je paradoxně rozdíl v úhradě za péči v léčebnách pro dlouhodobě nemocné a hospicích. Tento rozdíl se při denní úhradě pohybuje v průměru kolem 200 Kč, což se ministerstvo zdravotnictví při své prezentaci na výboru snažilo vyvrátit, dle jejich přehledu byl rozdíl asi 36 Kč. To ale bohužel neodpovídá realitě.
– Ve kterém regionu je tato problematika nejpalčivější?
Nelze hovořit o jednotlivých regionech. Všechny hospice napříč Českou republikou se potýkají s finančními problémy, především z důvodů, které jsem uvedla. Tam, kde si ještě přibraly tzv. mobilní hospicovou péči, vznikají finanční propady ještě vyšší, protože tato služba je zatím hrazena jen některými zdravotními pojišťovnami, a i to v nedostatečné výši, takže tuto službu nákladově nepokrývá. Všeobecná zdravotní pojišťovna zatím neuzavřela pilotní projekt pro tuto péči, do něhož se zařadilo několik hospiců z celé ČR. Až po uzavření a vyhodnocení tohoto projektu bude řešit, zda a v jaké výši bude tato péče hrazena. Dobré je ale také říci, že i hospice, které se účastní tohoto pilotního projektu VZP, nedostávají nyní žádné finance na tuto péči.
– Předpokládám, že jste ve funkci poslankyně už nějaký hospic navštívila, na jaké úrovni je tato péče u nás?
Jsem členkou dozorčí rady hospicu v Mostě jako zástupce města Most, kde působím již přes šest let, tudíž není pro mne tato oblast něčím novým. Díky funkci poslankyně se ale samozřejmě dostávám k více informacím i ve spolupráci s kraji a byla jsem v Poslanecké sněmovně přítomna projednávání zákona o financování sociálních služeb přes kraje. Musím konstatovat, že navzdory všem problémům je hospicová péče v naší republice na vysoké úrovni.
– Je veřejnost o tomto druhu péče dostatečně informována?
Hospicová péče se u nás dostávala do povědomí obyvatel velmi dlouho. Odhaduji, že až zhruba poslední tři roky můžeme hovořit o tom, že se tato péče lidem dostala tzv. pod kůži a již je o ní velice slušné povědomí. Je to samozřejmě ale zásluha především samotných hospiců. Spolupracují s lékaři jak v nemocnicích, tak i s ambulantními ordinacemi a praktickými lékaři. Je ovšem pravda, že v některých částech regionů je tato informovanost ze strany lékařů nedostatečná nebo dokonce žádná. O výborné spolupráci můžeme hovořit především v místě působení hospicu, ale v dalších okresech je to již znatelně horší. Hospice proto pořádají různé akce, které napomáhají veřejnosti seznámit se s touto péčí. Například v Mostě máme akci »Třicet dní pro neziskový sektor«, kde měsíc neziskové organizace představují na veřejných místech svou činnost. Dále prostřednictvím dnů a měsíců otevřených dveří umožňují veřejnosti seznámit se s hospicovou péčí. Pořádají semináře, píší články, umožňují praxi žákům zdravotních a sociálních škol a stáže lékařům.
– Proč se podle vás o hospicové péči mezi lidmi příliš nemluví?
Tato péče je poskytována především lidem onkologicky nemocným, kteří již bohužel svůj boj s touto nemocí prohrávají. Hospic jim poskytuje tu nejlepší možnou péči na sklonku jejich života. Hospice poskytují ale také odlehčovací péči, která pomáhá rodinám, které doma pečují o nemocného a nemohou z nějakého důvodu na den, čtrnáct dní i měsíc tuto péči vykonávat. Půjčují ale také lůžka, vozíky a další potřebné zdravotní pomůcky. Otevřeně ale můžeme říci, že pokud tuto péči rodina nepotřebuje, nebo se jí jinak bezprostředně netýká, nikdo ji nemá důvod vyhledávat.
– Jaké jsou legislativní podmínky pro její poskytování, je v tomto směru podle vás potřeba nějaká změna?
Velice by pomohlo, kdyby tato péče byla v legislativě pojmenována, a to především v zákoně o sociálních službách. Zatím ji, tak jak je reálně v praxi poskytována, žádný z našich zákonů nezná. Otázka financování je samozřejmě druhá návazná věc, ale toto je první krok, po kterém hospice v České republice volají. Druhým krokem je uznání ministerstva práce a sociálních věcí, že lze poskytovat na jednom lůžku zdravotní i sociální péči a tudíž uznat i finance z toho plynoucí. Tím by se alespoň částečně narovnal rozdíl, který nyní dva roky hospicům přidělává značné vrásky na čele. Paní náměstkyně Zuzana Jentschke Stőcklová z MPSV na posledním jednání našeho výboru řekla, že toto lze a že do června budou distribuovány nové pokyny pro kraje, jak v této finanční dotaci postupovat. Pro mne osobně to bylo velice překvapivé tvrzení, protože právě MPSV při výkladu nově platného zákona trvalo na tom, že tyto dvě péče nelze financovat současně. V hospicích proto byla vyčleněna lůžka na sociální péči a na tato lůžka dostávají svůj podíl z celkové dotace na sociální péči. Mohu hovořit i za některé zástupce krajů, že nedočkavě čekáme na tento nový výklad a pokyn z MPSV. Zároveň ale pak také vzniká otázka, jak bude dofinancován vzniklý rozdíl za tyto dva roky. Kraje by pak samozřejmě tyto finance měly nárokovat v žádostech po MPSV. Jako značně úspěšnou mohu hodnotit návštěvu hospicu v Ústeckém kraji na výjezdním zasedání výboru pro sociální politiku zhruba před měsícem. Získali jsme mnoho cenných informací a podnětů především pro zlepšení finanční situace hospicové péče při projednávání na půdě výboru a Poslanecké sněmovny. Další návazná jednání podvýboru a výboru se tak nesla v duchu pomoci hospicům co nejdříve a co nejlépe.
Jana DUBNIČKOVÁ
Haló noviny
Přidejte odpověď