Rohový dům v Husově ulici v litvínovské čtvrti Chudeřín byl před 120 lety prvním místem, kde se v převážně německém Litvínově učil český jazyk. Dnes je to místo, které opět slouží výuce. V kavárně La Ponto se tu střídavě učí tři desítky mentálně postižených lidí pracovat.
LITVÍNOV Pro některé z nich je to začátek kariéry, protože ze sociálně terapeutické dílny, jíž kavárna je, se mohou za několik měsíců vydat do skutečného zaměstnání.
„Baví mě se bavit s lidmi. Chtěl bych pracovat v hospodě. Tam už by to bylo za peníze,“ popisuje například svůj sen pětatřicetiletý Antonín Táborský. Jako klient terapeutické dílny nedostává žádnou odměnu, jako zaměstnanec restaurace už by bral normální mzdu.
Antonín by se tím zařadil ke skupině dalších lidí z Domovů sociálních služeb Litvínov, kteří už si peníze vydělávají. Někteří třeba v chráněných dílnách v pekárně ve čtvrti Janov, jiní získali i normální zaměstnání na trhu práce.
„Proč by měli být zavření v ústavu nebo chodit po zahradě, byť krásné, když mohou pracovat? Pamatuji se, jak jeden muž s nadšením přinesl ukázat svou první výplatní pásku. V osmatřiceti! Přitom tihle lidé umí pracovat normálně, navíc je to ohromně baví,“ poukazuje ředitel ústavu Vladimír Vopelka, že je zbytečné mentálně postižené lidi držet v izolaci.
Pracovní zkušenosti získávají ve dvou kavárnách, Jitřence a od března i v La Pontu. „Získají návyky a dovednosti, které jim pomohou získat práci v různých oborech, nemusí pracovat jen v kavárně. Učí se tady hygieně, dochvilnosti. Sami už vyrábějí třeba cukrářské výrobky nebo výrobky studené kuchyně. Nebo přijímají objednávky od zákazníků a nosí jim moučníky či kávu,“ popisuje vedoucí La Ponta Eva Kasalová, co se klienti v kavárně naučí.
I proto se podnik jmenuje La Ponto, což je v esperantu „ten most“. V Chudeříně to znamená most z ústavu do normálního života.
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď