Domov bez zámku existuje jako forma pomoci pro hendikepované již padesát let. Poslední rok ho jako ředitelka vede Hana Šeráková, která dříve pracovala jako klinická psycholožka, soudní znalkyně a naposledy v oddělení vězeňské psychiatrie v Brně.
Náměšť nad Oslavou – „Takže jsem šla z jedné z nejlépe střežených budov v ČR rovnýma nohama do Domova s dveřmi dokořán,“ řekla o své poslední změně zaměstnání.
– Vaše zařízení se o klienty stará 365 dní v roce, nebo tráví nějaký čas i se svými rodinami?
Naše zařízení poskytuje ambulantní a pobytové služby. V těch pobytových je celé zařízení rozděleno na 13 autonomních domácností celkem v šesti lokalitách Vysočiny (Velká Bíteš, Pucov, Náměšť nad Oslavou, Hrotovice, Jaroměřice nad Rokytnou a Okříšky). Jednu domácnost tvoří obvykle rodinný domek se šesti obyvateli. Jde o jejich domov, k rodinám jezdí obvykle na návštěvu nebo dovolenou. Jindy zas jezdí rodiny na návštěvy k nim do domácností. Po odstěhování z velkého zařízení se výrazně zlepšila spolupráce s rodinami a podařilo se navázat mnohé léty zpřetrhané vazby. Mezi ambulantní služby patří denní stacionář a sociálněterapeutická dílna, tedy kavárna Pohodička v Náměšti nad Oslavou. Do obou služeb dochází jak naši klienti, tak lidé žijící v rodinách.
– Vaše předchůdkyně Alena Brožková řekla, že náklady na jednoho klienta byly v ústavu na zámku v Jinošově 120 tisíc korun ročně. Kolik je to dnes?
Tato hodnota je téměř 20 let stará, pochází z doby, kdy se o 90 klientů na noční službě staraly 2 pečovatelky. Tehdy „chovanci“ přes den bloumali po parku a čekali, až uběhne čas od jednoho jídla k druhému. Aktivizace byla minimální. Porovnáme-li měsíční náklady na lůžko v pobytových službách v roce 2007 , tedy ještě na zámku, a v roce 2015 po úplné transformaci, zaznamenáváme nárůst nákladů přibližně o 20 procent.
– Čím je to způsobeno?
Není to pouze procesem transformace, ale rovněž nárůstem mezd za posledních devět let a navýšením cen energie, potravin a dalších vstupů, ke kterému by došlo i v původním ústavu. Stejně tak však vzrostly výnosy od klientů. Velkou část nákladů tvoří mzdy zaměstnanců a povinné odvody. Zatímco v původních nákladech je zahrnuto množství pomocného personálu jako kuchařky, pradleny, údržbáři a tak podobně, dnes tyto pozice vůbec nemáme a většinu personálu tvoří pracovníci přímé péče. Kvalita péče o klienta stoupla skokově nahoru. V loňském roce Domov bez zámku převzal v Senátu Cenu kvality, a to jako jediné pobytové zařízení pro osoby se zdravotním postižením v ČR. Některé hodnoty zkrátka nelze redukovat pouze na finance.
– Přesto se na ně ještě zeptám. Jaký je poměr mezi příspěvkem od Kraje Vysočina a obdrženými prostředky od sponzorů či drobných dárců?
Peníze získáváme jednak od našich klientů, to je úhrada za stravu a bydlení, z příspěvku na péči, dále dostáváme příspěvek na provoz od zřizovatele, kterým je Kraj Vysočina a dotační prostředky z MPSV, které nově rovněž rozděluje krajský úřad. Ve službě Domov pro osoby ze zdravotním postižením získáváme finanční prostředky od zdravotních pojišťoven za vykázané zdravotní úkony.
– Jaký je poměr mezi dary a zákonnými příspěvky či dotacemi?
Prostředky od dárců a sponzorů tvoří pouze jednotky procent z nákladů. Mezi naše nejštědřejší dárce patří Nadace ČEZ. Další zdroj příjmů mohou tvořit úspěšné projekty například z Evropských strukturálních fondů. Z těchto zdrojů byly postaveny všechny domy organizace, samozřejmě se spoluúčastí zřizovatele.
– Paní Brožková také vyslovila při zahájení oslav padesátiletého fungování domova přání, aby se z malých domácností nestaly malé ústavy. Jak vlastně vypadá běžný den klientů v nových domovech?
Termín malý ústav používají často odpůrci procesu transformace. Jde o to, abychom dokázali nový typ sociální služby v co největší míře ochránit před „ústavními prvky“, tedy nešvary velkých ústavních zařízení. Mezi ně mohou patřit například nedostatek soukromí, nedostatečné vnímání přání a potřeb klientů, veškeré životní aktivity se odehrávají na ústavní půdě a tak podobně. Během procesu transformace dochází nejen k výstavbě menších forem bydlení, ale zejména, a to je důležitější, ke změně paradigmatu, skrze které nahlížíme na péči o osoby s postižením. Naší snahou je, aby se jejich život, v co nejvyšší míře podobal běžnému životu ostatní populace. Dáváme jim svobodu a možnost volby, jakou zvládnou. Ruku v ruce jdou ovšem i povinnosti a pocit zodpovědnosti. Princip normality spočívá v zachování přirozeného rytmu života. Je důležité, aby klienti věděli, že ráno odcházejí do práce, stacionáře, denních aktivit nebo chráněné dílny. Snažíme se, aby vnímali jasný rozdíl mezi všedním dnem a víkendem a pracuje se s podněty přiměřenými věku, neinfantilizujeme, snažíme se fungovat jako běžná domácnost v běžné komunitě. Pracujeme s individuálními potřebami, a to včetně těch dlouhodobě tabuizovaných, jako je právo na partnerský život či právo dožít ve svém domácím prostředí. Proces uspokojování individuálních potřeb může narážet na snahu snižovat náklady. Snažíme se vybalancovat tento poměr tak, abychom neplýtvali prostředky, a přesto byli schopni poskytnout kvalitní sociální službu.
– Jak vypadá v praxi to, že pracujete s individuálními potřebami klientů?
Každá samostatná domácnost vychází z potřeb svých obyvatel. Podpora nebo pomoc personálu se pak pohybuje od čtyř hodin denně až po nepřetržitou službu. Lidem s nízkou mírou podpory stačí nápomoc radou – třeba při hospodaření s penězi, skladbě nákupního lístku potravin nebo doprovodem k lékaři či na úřady. Naopak člověk s vysokou mírou podpory potřebuje naši pomoc celý den a téměř ve všech oblastech sebeobsluhy. Proto je přítomnost a pomoc personálu na domácnostech rozdílná. Přistupuje se k ní až tehdy, pokud určitou věc klient nedokáže sám. Naši obyvatelé udělali od přestěhování z ústavu velké pokroky. Pokud jim dáte důvěru, čas a pomoc při nácviku, dokážou sami mnohem víc než kdokoliv z personálu čekal. Společně pak zažíváme radost z jejich samostatnosti. Naučí se, že je pro ně lepší snídani si sami vybrat a připravit, než čekat, co jim dají na talíř.
Třebíčský deník
http://www.trebicsky.denik.cz/
Přidejte odpověď