Respekt k jinakosti a porozumění. To jsou hlavní pilíře pomoci lidem s autismem. Jejich svět nyní představuje výstava s názvem Vstupte do našeho světa, jejíž vernisáž se uskutečnila v sobotu při příležitosti Mezinárodního dne porozumění autismu a sedmého výročí otevření Domečku, domova pro dospělé osoby s autismem, sídlícího v Praze 5 – Lahovičkách.
Praha – Výstavu, jejíž první ročník před lety zahajovala Olga Havlová, uspořádal spolek Autistik. Sdružení rodičů autistických dětí s předsedkyní Miroslavou Jelínkovou se zájmům a problematice autistů věnuje už přes dvacet let. Ikdyž se od té doby přístup k lidem s autismem od včasné medicínské diagnostiky po přístup veřejnosti a pomoc státu značně změnil, není situace stále zdaleka ideální.
„Občanům, kteří jsou postižení autismem, hodně dlužíme. Stále máme pocit, že je musíme učit, aby byli jako my. My se ale musíme učit od nich. Stále máme pocit, že by měli poslouchat, co jim radíme, že je to pro ně nejlepší. To my bychom jim měli více naslouchat,“ uvedla Miroslava Jelínková s tím, že lidé s autismem mají plné právo na to být jiní a ostatní by to měli respektovat. „Nikdy se nám nepodaří, aby byli jako my. Je to, jako byste chtěli nevidomého člověka za každou cenu naučit třídit barevné korálky. Nepůjde to,“ vysvětlila.
Její slova potvrdila i Iva Dudová, docentka psychiatrie, která se poruchami autistického spektra zabývá v motolské nemocnici už 15 let. Lidé s poruchou autistického spektra mají rádi předvídavost. Když ji nemají, dostanou se do velké nejistoty. Potom se mohou projevit nestandartním chováním, agresí i sebepoškozováním. „Dopady se dají minimalizovat tím, že prostředí přizpůsobíme jim. Ne, že je budeme nutit, aby se přizpůsobili okolí,“ vysvětlila. Nejdůležitější je podle ní informovanost společnosti. V plánu je například vydávání karet, kde bude napsáno, jak se v nestandardních situacích k člověku s autismem chovat. Autisté by ji měli nosit při sobě. Podle Karla Stodolovského, ředitele Domečku, je nejdůležitější v případě, že se člověk setká s agresí či úzkostnou reakcí některého autisty, zachovat klid. „Respekt k jinakosti je základní věc. Pokud by lidé byli svědky nějakého jednání, je potřeba volit klidný tón hlasu a nenechat se vyvést z míry,“ vysvětlil s tím, že často je lepší hlídat si své vlastní projevy, než projevy ostatních.
Právě klienti domečku tvoří většinu umělců, kteří na výstavě prezentují svá díla. Jedním z nich je i jednašedesátiletý Viktor. Kreslení mu podle Stodolovského velmi prospívá. Viktor měl smůlu v tom, že většinu života prožil zavřený v ústavech, kde tehdy ještě nedokázali určit jeho správnou diagnózu a nemohli se mu dostatečně věnovat. „Jeho život vypadal tak, že stál u okna v ústavu, kde byla jedna zdravotní sestřička na dvacet lidí. Křičel pouze věty, jako že mu je zima. Po sedmi letech v Domečku s námi začal komunikovat, a to i díky výtvarným pracím, kde začal odkrývat různé významy. Dnes už nám přijde říct, že svítí slunce a usměje se,“ popsal obrovský pokrok svého klienta Karel Stodolovský.
Domeček, domov pro dospělé lidi s autismem, je jediným zařízením svého druhu v České republice. Jeho fungování je uzpůsobeno jeho jednotlivým obyvatelům. V současnosti jich zde žije šest.
Podle Karla Stodolovského a dalších je jedno takovéto zařízení na celou republiku málo. Výtvarná díla místních klientů vznikají během kurzů výtvarníka Jindřicha Součka, který sem dochází pravidelně každý týden. „Nutná je samozřejmě trpělivost, nejdůležitější však je nechat tyto lidi volně se vyjádřit,“ popsal spolupráci s autisty sám výtvarník. Zkušenosti s výchovou autistického dítěte má i Dagmar Zápotočná. Jak samá říká, její rodinu tato zkušenost stmelila. „Když jsme se v Motolu dozvěděli, že jde o autismus, začalo nás to hrozně bavit. Souvisí to s tím, jak jsme s manželem nastavení. Rodina nás podporovala. Všichni jsme se začali vzdělávat. Naučili jsme se trpělivosti, velké toleranci a sebekázni,“ popsala s tím, že ne všechny rodiny mají stejně dobré podmínky a leckterá rodina se po zkušenosti s autismem rozpadne.
Podle Dagmar Zápotočné je důležité nerezignovat na život a zaměřit se na veselé momenty. Rodinám radí obrátit se na odbornou pomoc a své zážitky sdílet, ostatním lidem radí autistům naslouchat. „Nebojme se jich, nesnažme se je narovnávat, zkusme je trochu více poslouchat, oni nám to mnohonásobně vrátí,“ doporučila.
Jejího syna Filipa v dětství označili za těžce mentálně retardovaného a nevzdělatelného. Až později se rodina dozvěděla o autismu. Dnes Filip studuje střední školu a kreslí komiksy. I jeho práce jsou součástí výstavy.
………………….
Autismus zahrnuje široké spektrum poruch, které člověka ovlivňuje v různé míře. Projevuje se nejpozději do tří let věku dítěte, diagnóza často přichází mnohem později. Poruchy autistického spektra člověku často brání se adaptovat na své prostředí, život se mu tak jeví jako chaos, ve kterém si vytváří vlastní pravidla. Charakteristické jsou stereotypní způsoby chování, omezené zájmy a aktivity. Autisté mívají problémy s chováním, na zmatek okolního světa někdy reagují výbuchy vzteku. Zdroj: Spolek Artistik
VÁCLAVA BURDOVÁ
Pražský deník
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď