Mělnický denní stacionář pro dospělé s mentálním i tělesným postižením Slunečnice se v zimě přestěhoval z náměstí Míru do přízemí domu s pečovatelskou službou v ulici 17. listopadu.
Mělník – Podle pracovnice sociálních služeb Marie Bendíkové teď sídlí stacionář Slunečnice v lepších a větších prostorách. „Výhodou je možnost posezení ve venkovním altánku za domem, moc se těšíme, až si tam v létě budeme číst nebo hrát stolní hry,“ říká Marie Bendíková, která se v současné době věnuje třem klientům. Stacionář Slunečnice mohou ve všedních dnech navštěvovat dospělí s různými typy postižení ve věku od osmnácti do třiašedesáti let. Záleží přitom jen na nich a jejich rodinách, kolik času tam stráví.
„Řada lidí má pocit, že pobyt u nás musí být nákladný. Částky se liší podle míry postižení klienta, ti stávající například platí osmnáct korun na hodinu,“ vysvětluje Marie Bendíková s tím, že přesáhneli počet hodin za měsíc stovku, suma je ještě nižší.
„U lidí, kteří mají nízký invalidní důchod, je také možnost pokusit se získat prostřednictvím sociálního odboru příspěvek na pobyt ve stacionáři,“ dodává.
Cílem pobytu v denním stacionáři je nabídnout lidem, kteří kvůli svým omezením nemají šanci najít práci, rozmanité aktivity.
„Mým heslem, které už klienti vzali za své, je dělat něco pro tělo, hlavu i srdíčko,“ vypráví Marie Bendíková, která v minulosti pracovala ve zdravotnictví.
Všechny tři části hesla stacionáře Slunečnice se snoubí ve společných procházkách přírodou. „Cestou se protáhneme, vnímáme přírodu, někdy se snažíme poznávat stromy a ptáky, které se za deštivého počasí učíme při hraní pexesa,“ říká Marie Bendíková a připomíná, že klienti jednou týdně chodí rovněž na lekce jógy.
Ranní setkání ve stacionáři Slunečnice patří posezení u čaje nebo kávy a vyprávění, co přinesl předchozí den. Následující čas většinou patří práci, různému tvoření, které klienty baví a navíc rozvíjí jemnou motoriku.
„Tvoření je radostí, klienti někdy bývají s nadšením překvapeni, co hezkého dokážou udělat,“ vypráví Marie Bendíková, podle které většinou následují procházky, do přírody nebo třeba do mělnického muzea, kde jsou klienti Slunečnice častými hosty. Paměť se trénuje při různých hrách nebo luštění sudoku. Letní dny pak patří i výletům na české hrady a zámky.
Klienti se také učí pomáhat nebo dělat radost druhým. Sbírají víčka od plastových lahví pro vážně nemocnou holčičku, přátelům, kteří Slunečnici zahrnují přízní, vyrábějí k svátkům nápaditá přáníčka. Jejich prvním společným dílem, na kterém pracovali jako dokonalý tým, je velký domeček pro panenky. „Rádi bychom ho někomu věnovali, třeba do školy, školky nebo nemocnému dítěti, budeme rádi, když se nám zájemci přihlásí,“ dodává Marie Bendíková.
Mělnický denní stacionář pro dospělé od osmnácti do třiašedesáti let s mentálním i tělesným postižením se v zimě přestěhoval z náměstí Míru do přízemí domu s pečovatelskou službou v ulici 17. listopadu.
PETRA ŠPITÁLSKÁ
Mělnický deník
http://www.melnicky.denik.cz/
Přidejte odpověď