Spor s ostravskou nemocnicí o odškodné. Lékaři prý chybovali

Ve dvaadvaceti letech a s 1,9m výšky je téměř na úrovni kojence, zcela závislý na svém okolí. Životní příběh Pavla Prunnera z Ostravy se přitom mohl odvíjet úplně jinak. Ze znaleckých posudků a dvou pravomocných rozsudků vyplývá, že v péči o novorozeného chlapce před mnoha lety chybovali lékaři a odpovědnost nese ostravská fakultní nemocnice. Ta to odmítla a odškodné platit nechce.

Rodinu tak čeká další soud. Co podivného se v dlouhém sporu dělo a jak se k němu staví ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, který nemocnici několik let řídil, natáčeli v pořadu ČT Reportéři….

Že je matkou těžce postiženého dítěte, s tím se Renata Prunnerová dlouho nedokázala smířit. Zvlášť proto, že když se jí syn Pavel 8. června 1993, tehdy ve starém areálu ostravské fakultní nemocnice, narodil, byl v pořádku.

Zdravá ale nebyla Pavlova matka. Už několik dní ji trápila salmonelóza. Dvě hodiny po porodu ji přeložili, k jejímu údivu i s novorozenětem, na infekční kliniku. Rodina se bála, že se nakazí i chlapec.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:
10. 6. ráno prostě Pavlíček, přišla sestřička, Pavlíčka mi vzala z postýlky, nevysvětlila vůbec, co je, asi za dvě hodiny za mnou přišla paní doktorka a řekla mi, že Pája prostě má, jako že Pája asi nepřežije. A to byl pro mě šok. Já jsem vůbec nevěděla, co se děje.

Milena PRUNNEROVÁ, babička Pavla:
To nedovedl nikdo přesně říct, jak se, jak se to vyvine.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:
Já jsem byla ubezpečována všemi lékaři, že u Pavlíka nedošlo k žádnému selhání lékařské péče, že to bylo selhání Pavlíka. Že prostě Pavlík byl slabý jedinec, že ta příroda si s náma někdy tedy zahraje.

redaktorka:
Dítě s těžkou salmonelovou infekcí v kritickém stavu zachraňovali pak lékaři na dětské klinice. Vedení nemocnice nechce k případu nic říkat. Ani náměstek, který se jím později zabýval.

redaktor /citace: Josef SROVNAL; náměstek FNO pro léčebnou péči/:
„Je nám líto, ale vzhledem k časovému odstupu více než dvaceti let se k této záležitosti již nelze vyjádřit.“

:

Postižení se projevovalo postupně. Pavlovi se odmalička věnoval dětský neurolog z Českého Těšína.

Alfred BÖHM, dětský neurolog:
Jedná se o těžší formu dětské mozkové obrny s ochrnutím všech čtyř končetin. Navíc dítě bylo mentálně deficitní.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:
Vyvíjel se tedy velmi pomalu. Program, když byl Pavlíček malý, byl rozpočítaný na minuty, protože Pája rehabilitoval, nebo já jsem s Pavlíkem rehabilitovala čtyřikrát denně.

Alfred BÖHM, dětský neurolog:
Snažila se zvládnout tu obrovskou tíhu rehabilitační. Zvládnout cvičení u takhle postiženého dítěte, to není nic jednoduchého. Celá tragédie té rodiny se znásobila tím, že po čase se narodil Pavlíkovi bratr a bohužel opět s dětskou mozkovou obrnou.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:
Já jsem potřebovala mít obrovské auto, abych sem vůbec dala dva kočáry, abych tam dala dvě sedačky. A tak jsem skutečně věřila, že to všechno rozchodíme, rozcvičíme. Svět se koncentroval jenom na diagnózy těchto dvou dětí.

redaktorka:
Péči zajišťovala především matka, otec na děti přispíval. Když bylo Pavlovi šest let a nebylo pochyb, že zůstane těžce postižený, jeho nejbližší se rozhodli zjistit, zda lékaři tehdy nechybovali a zda by neměli usilovat o odškodné.

Milena PRUNNEROVÁ, babička Pavla:
Potom, když už opravdu člověk byl tak vysílený a unavený a věřil, ale teď se díval na to, že to asi dál nepůjde, tak potom se začalo, aspoň já jsem to tak brala, jsem podala aspoň tu stížnost.
Odborná komise ostravské fakultní nemocnice stížnost v lednu 2000 zamítla.

redaktor /citace ze stanoviska FNO ke stížnosti M. Prunnerové/:
„Lze jednoznačně konstatovat, že na vzniku hypoxického poškození mozku s následným rozvojem dětské mozkové obrny u obou novorozenců se nepodílely zvolené diagnostické a léčebné postupy.“

Ondřej DOSTÁL, odborník na zdravotnické právo, Platforma zdravotních pojištěnců:
Stížnostní řešení, po pravdě řečeno, nepovažuji za šťastné. Cestou stížnosti se nedá dost dobře domoci odškodnění. Pacientovi málokdy přinese odpověď, že by došlo k pochybení, málokdy nemocnice sama uzná, že k tomu pochybení došlo.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:
Já jsem se odvolala a na základě toho odvolání byl teprve vypracován znalecký posudek doktora Kantora.

Lumír KANTOR, soudní znalec v oboru neonatologie:
Jsem to dostal od nemocnice jako zadání, žádost o vypracování posudku. 11. června 2001 jsem ten posudek vypracoval, zaslal. Jako zásadní věc jsem tam hledal postup té dané nemocnice, jestli dodržela všechny prav…, všechna pravidla a tak dál. K tomu obsahu se nemůžu vyjádřit, ze zákona.

redaktorka:
Posudek, který matka získala až mnohem později u soudu, popisoval pochybení lékařů na infekční klinice v roce 1993, kde ležel novorozený Pavel s nemocnou matkou. Závěry tohoto posudku rodina dlouho neznala a v další korespondenci s nemocnicí o nich není ani zmínka. Oslovili jsme proto tehdejšího ředitele nemocnice.
Nevíme, kde ten posudek skončil nebo ke komu se vlastně dostal, když přišel do nemocnice.

Karel PUSTELNÍK, bývalý ředitel FNO (2000 – 2005):
Já si skutečně, paní redaktorko, na to ani neuvědomuji, ani nevzpomínám, těch stížností nebylo tehdy moc. Já mám docela dobrou paměť ještě pořád, ale jako to se mi vůbec nevybavuje.

redaktorka:
O vyjádření jsme opakovaně žádali i současného šéfa nemocnice.

David FELTL, ředitel FNO:
Bavil jsem se o tom s právníky, dlouze, a ty mi doporučili, vzhledem k tomu, že to je živá kauza, že je složitá, tak se k tomu v tuto chvíli nevyjadřovat. Je to tak složitý, že to bohužel nevydá na mediální zkratku. Vždycky to bude prostě nějak zkreslený. Fakt, fakt je mi líto.

redaktorka:
I Renata Prunnerová byla ve složité situaci.

Milena PRUNNEROVÁ, babička Pavla:
Opustila vlastně i práci a všechno a ona byla i z toho zničená, protože věděla, že Pája bude potřebovat, opravdu čím starší bude, tím to bude finančně náročnější, a je to pravda. On už by dneska potřeboval možná dva asistenty.

Marie ŠTEFKOVÁ, bývalá osobní asistentka Pavla:
Když jsem nastoupila k Pavlovi, v tom roce 2002, tak maminka hodně šetřila, protože musí se zaplatit asistence, teď jak je potřeba pleny, je potřeba různé pomůcky. To bylo velice náročné.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:
V roce 2008 byla provedena změna legislativy, že bylo možné si pořídit fotokopie znaleckých, zdravotní dokumentace. Takže já jsem si ji pořídila.

redaktorka:
A rozhodla se poslat stížnost výš, ministerstvu zdravotnictví. To si nechalo vypracovat posudek u soudního znalce z Prahy. I on potvrdil chyby lékařů. V odpovědi Renatě Prunnerové ministerstvo konstatovalo závažná pochybení na infekční klinice. Lékaři mimo jiné nezachytili včas zhoršení stavu Pavla Prunnera a nezahájili včas adekvátní léčbu. Připomeňme, že chyby se staly v roce 1993, ovšem tehdy si ještě rodina nestěžovala a postup lékařů nikdo nešetřil. O sedmnáct let později, kdy případ projednalo ministerstvo, byl šéfem fakultní nemocnice Svatopluk Němeček, dnešní ministr zdravotnictví.

Svatopluk NĚMEČEK, ministr zdravotnictví; bývalý ředitel FNO (2005 – 2013) /ČSSD/:
Je to velmi smutný případ, kdy tedy, řekněme, v důsledku pochybení při poskytování zdravotní péče, kterou potvrdila i, potvrdilo i stanovisko tehdy ministerstva zdravotnictví, došlo k poškození toho dítěte, což je určitě velmi smutné. Nicméně problém byl, že matka to začala řešit s námi, nebo takto jsem byl tedy informován, až tedy mnoho, mnoho let poté, co se to stalo.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:;
Tuhle tu informaci, že došlo k poškození Pavla, jsem se dozvěděla až o osm let později. Já jsem věřila závěrům fakultní nemocnice a já jsem se koncentrovala především na péči.

redaktorka:
Ministerstvo další kroky nepodniklo s tím, že je to už sedmnáct let. Výsledek šetření ale poslalo do Ostravy v únoru 2010. Přesto v červenci téhož roku podepsal ředitel Němeček vyjádření, že nemocnice odmítá odpovědnost za poškození zdraví a že stížnost rodiny byla nedůvodná.
Ministerstvo konstatovalo, že v nemocnici došlo k pochybení. A vlastně ani tady jste to paní Prunnerové nenapsali tehdy.

Svatopluk NĚMEČEK, ministr zdravotnictví;
Já fakt jako tohle úplně neumím komentovat, tak ať vám to právní oddělení připraví, tak to, tak to podepíšete. To jako …

redaktorka:
Takže vy jste bližší informace o tom případu neměl? Nebo více jste to neřešil?

Svatopluk NĚMEČEK,
Skutečně to jsou věci specializované, které, které řeší jednak právní oddělení nemocnice, většinou i, většinou ve spolupráci s právní kanceláří, která se, se na to, na to zaměřuje.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:
Já jsem si k tomu mohla sednout třeba v jedenáct večer, abych vůbec něco dala dohromady. Ale oni tam měli štáb právníků. A po tom všem, co já jsem v tom roce 2008, já jsem tam běžela do té fakultky, já jsem si myslela, že řeknou, paní Prunnerová, to je hrozné, co pro vás můžeme udělat? A oni ne, jako, tak jděte k soudu.

redaktorka:
K dohodě s nemocnicí nedošlo. Renata Prunnerová šla k soudu. Využila posudek znalce pro ministerské šetření a na její popud si soudkyně vyžádala téměř deset let hotový posudek od znalce z Olomouce. A jeho závěry? U rizikového novorozence lékaři neprovedli včas laboratorní kontroly a chybovali i poté, kdy měl dechové potíže a zástavu srdce. Nedostatek kyslíku měl poškodit mozek.

Radek WIACZKA, fyzioterapeut:
Se snažíme, víc než protahovat svaly, nebo to, co se běžně dělá, oslovit ten jeho mozek. A to, co tam zůstalo zachováno, tak podpořit a dosáhnout jeho maxima.

Ondřej DOSTÁL, odborník na zdravotnické právo,
Je potřeba říci, že i tam, kde znalci shledali chybu, tak nemocnice stále nemusí u toho soudu prohrát. Případ může být například promlčen, nebo nemusí být prokázána příčinná souvislost, nebo se nemusí podařit dostatečně vyčíslit škodu.

Mario ŠVEHELKA, právní zástupce R. Prunnerové:
Šlo o nároky, které spočívaly v úhradě nákladů na péči o to dítě.

redaktor /citace ze stanoviska FNO k žalobě R. Prunnerové/:
„Žalovaná odmítla jakoukoliv odpovědnost za poškození zdraví Pavla Prunnera.“

Lukáš DELONG, mluvčí Okresního soudu v Ostravě:
U Okresního soudu v Ostravě byly projednávány dvě žaloby inženýrky Prunnerové na zaplacení peněžitých částek ve vztahu k žalované Fakultní nemocnici v Ostravě. V obou případech byla žalobkyně se svým návrhem úspěšná a obě rozhodnutí jsou v právní moci.

redaktorka:
Šlo o nízké částky v řádu několika tisíc, kdy odvolání není přípustné. Nemocnice tak už dvakrát musela uhradit náklady na péči o chlapce, právníky a navíc i třetí znalecký posudek, který potvrdil chyby lékařů. Teď leží u soudu třetí, rozhodující žaloba.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:
Aby to samozřejmě umožňovalo Pavlovi důstojný život. My tady samozřejmě věčně nebudeme a nebudeme mít tyto síly. A dalo by nám to i nějakou jistotu, že i v případě třeba úmrtí bude o Pavlíka postaráno.

Mario ŠVEHELKA, právní zástupce R. Prunnerové:
V současnosti se chlapec domáhá náhrady ušlého výdělku při invaliditě, a to jednak jednorázové částky ve výši osm set patnáct tisíc korun, a přiznání opakujícího se důchodu ve výši zhruba šestnáct tisíc korun měsíčně. Nemocnice ani v jednom z těch případů na mimosoudní dohodu nepřistoupila.

redaktorka:
Jestli není na místě zvážit to mimosoudní vyrovnání.

Svatopluk NĚMEČEK,
Já říkám, já jsem neseděl s právníkem nemocnice teď, a, ale vím, že kdybych byl v pozici ředitele nemocnice, tak bych udělal bych to, co, co jaksi doporučí právní zástupce.

Mario ŠVEHELKA, právní zástupce R. Prunnerové:
Obyčejná lidská slušnost, odškodnit někoho, komu jste způsobil škodu, to je ten poslední důvod, proč ty nemocnice k tomu kdy přistupují.

Svatopluk NĚMEČEK,
Samozřejmě můžete mít pocit jako člověk, že je to velmi smutné, že by bylo dobré té rodině nějakým způsobem finančně pomoct, nicméně nakládáte se státními prostředky, takže nemůžete jenom na základě, řekněme, svého pocitu nebo svého uvážení rozhodnout o nějakém odškodnění.

Ondřej DOSTÁL, odborník na zdravotnické právo
Z morálního hlediska se však domnívám, že zejména u veřejné nemocnice, kde bylo zjištěno pochybení, popsáno znalcem, by v takových případech alespoň nějaké mimosoudní odškodnění poskytnout měla a měla by také uznat svoji chybu.

Renata PRUNNEROVÁ, matka Pavla:
tady se každý omlouvá, už jenom když do sebe drcnete.. a tohle je něco tak katastrofálního, a nic jako.