Pojďte s námi do klubu, všichni na tom vyděláme: takovou podstatu má expandující nápad třebíčského občanského sdružení Vrátka, které už několik let vrací postižené lidi do běžného života.
Klubová karta totiž přesně v souladu s hlavní myšlenkou projektu míchá s rolemi zúčastněných tak, že vlastně není jasné, kdo komu pomáhá víc.
„Začali se na nás obracet lidé, že by nás rádi podpořili,“ vysvětlila místopředsedkyně sdružení Ida Svobodová, že členský Klub za Vrátky nebyla iniciativa vzešlá z pátrání po finančních zdrojích, ale z úplně opačného konce.
Sdružení Vrátka, založené neslyšící ženou a primárně zaměřené na zaměstnávání lidí s nejrůznějším postižením, funguje v Třebíči od roku 2008. Ojedinělý projekt má ve městě již osm provozoven a dává práci zhruba čtyřem desítkám lidí, přičemž pro některé je zároveň odrazovým můstkem k zaměstnání ve standardních podmínkách pracovního trhu. Třebíčané o existenci sdružení a jeho činnosti vědí i díky jeho zapojování se do kulturního života. Příběh zakladatelky Vrátek Zdeňky Palátové zpopularizovala před dvěma lety také dokumentaristka Theodora Remundová oceněným příspěvkem z cyklu Příběhy neobyčejné energie.
„Hledali jsme cestu, jak se k těm nabídkám postavit – tedy jak lidem, kteří nás chtějí podpořit, dát v souladu s naší filozofií něco nazpět. Vznikla myšlenka na klub a každý k tomu přidal něco svého,“ popsala „kolektivní dílo“ místopředsedkyně Vrátek. Výsledkem je projekt, který se ještě pořád rozvíjí, ale na němž už nyní nikdo neprodělá. Členství v klubu pro zájemce představuje částku 35 korun na měsíc, na zajímavých slevách u zapojených podnikatelů ale mohou získat mnohem víc. Podnikatelé mají v členech klubu nové zákazníky a občanskému sdružení členské příspěvky doplňují příjmovou stránku rozpočtu.
„Zatím to není žádná závratná částka. Ale snažíme se to rozšiřovat, idea je přesně v souladu s tím, co děláme. Je to vlastně takové Třebíč sobě, podporuje to místní podnikání,“ popsala předsedkyně Vrátek Irena Rybníčková.
Podle Idy Svobodové se do projektu zatím zapojili hlavně živnostníci z blízkého okolí, nyní se sdružení snaží získat také větší partnery, aby byla vzájemná nabídka co nejatraktivnější.
„Poměřit aktivity sdružení Vrátka s jinými svého druhu pro celé Česko si netroufám, ale upřímně jsem nikdy neslyšela o jiném projektu s takovou různorodostí nabídky. Jistě existuje řada jednorázových kurzů či velkých chráněných dílen, ale že by někde dávali lidem s různým typem postižení takovou škálu příležitostí, o tom opravdu nevím,“ potvrdila povědomí o třebíčském „rodinném stříbru“ členka městské rady Marie Černá (nez.).
Práci provozoven pod křídly sdružení radnice dobře zná: například občerstvení na různé semináře či na jednání zastupitelstva se pravidelně objednává právě z kavárny a pekárny Vrátek. Vedle té provozují postižení v Třebíči také manikúru a pedikúru, žehlírnu, tři trafiky, prodejnu květin, koření a bazárek s textilní výrobnou.
Právo
Přidejte odpověď