U táborské městské policie slouží 31 lidí, dva z nich – Petr Šilpoch a Dana Grymová, zvládají komunikaci ve znakové řeči.
Tábor – „Chtěla jsem ji umět, protože s takto postiženými lidmi, kteří po nás něco potřebovali, jsme se neuměli domluvit,“ vysvětluje Dana Grymová (40), která v Táboře slouží přes osm let. Získané znalosti si v praxi už jednou ověřila.
„V nádražní hale jsme ztotožňovali hluchoněmého člověka, který nemohl nikomu sdělit, že ztratil doklady. Náhodou jsme tam přišli, takže se mi znalost hodila. Nadiktoval mi jméno a já ho potom navedla, kam si má jít doklady vyřídit,“ popisuje, jak si v kurzu získané vědomosti ověřila v praxi.
Doma znaky poctivě trénuje před zrcadlem a dál se vzdělává. „Kontaktovala jsem Klíček a s jeho klienty si řeč trénuju, už si rozumíme,“ směje se. Svízelná jsou pro ni krajová nářečí. Jak se liší řeč, liší se částečně i znaky. „Pro jedno slovo třeba existují až tři znaky, v tom je to náročnější. A na krkolomná slova si člověk musí taky dávat velký pozor, protože špatně ohnutý prst už znamená jiné slovo. Než ukážu ruce, dobře zvažuji,“ dodává s tím, že se chce naučit i odezírání ze rtů.
Českobudějovický deník
http://ceskobudejovicky.denik.cz/
Přidejte odpověď