S našimi většími dětmi jsem nikdy neměla žádné velké problémy. Učily se dobře a zlobily úplně normálně. Zato nejmladší nám všechno vynahrazuje. Jsou s ním jen starosti.
Odmala byl takový neklidný a rušivý element. Je hyperaktivní a nezvladatelný. Když nastoupil do školy, zjistili psychologové, že je navíc dyslektik a dysgrafik. Se vším měl problémy a nic mu nešlo. Neprosperoval ani ve vyrovnávací třídě. I odsud nosil špatné známky. Bylo mi ho líto. Viděla jsem, že ho to mrzí. Vlastně za to ani nemohl.
Manžel se s jeho diagnózami nechtěl smířit. Začal se s ním doma učit.
Neměl s ním ale dost trpělivosti.
Když mu něco pořád nešlo, nadával mu, že je největší hlupák rodiny. Kluk plakal a hledal útočiště u mě. Nedokázal se na nic soustředit. I když ho táta bil. Ten nemohl pochopit, že to syn nedělá schválně. V poslední době se trochu zlepšil, podobně jako jeho známky.
Přesto jsem ve škole pomalu víc než doma. Stále řešíme jeho zlobení a kázeňské prohřešky. Někdy jde o hlouposti, jindy si učitelé stěžují na to, že je agresivní. Prý vyvolává hádky, rvačky a vyrušuje při vyučování. Jindy je zase apatický a duchem nepřítomný. Když se ho na něco zeptají, tak nereaguje a dokonce při vyučování usíná.
Většinu těch stížností před mužem tajím, protože jinak kluka okamžitě potrestá. Domlouvám synovi, on slíbí, že se polepší, ale nepolepší, všechno je marné. Znepokojuje mě, že se změnilo jeho chování doma. Přestaly ho bavit věci, které měl dřív rád. Nechce hrát s kluky fotbal, kytaru nevytáhl skoro půl roku, a kdybych nenakrmila jeho milované rybičky, už by mu dávno chcíply.
Tohle dřív nikdy nedělal. Když mohl hodit za hlavu školní problémy, byl to milý a veselý chlapec. Dříve měl pořád hlad, jako všichni dospívající kluci. Nyní nechce jíst a hubne.
Pozoruji, že se v noci často budí a chodí po domě. Také si stěžuje na bolesti hlavy a břicha. Byla jsem s ním u lékaře, ale žádnou chorobu u něj nenašel. Jsem bezradná a nevím, jestli je možné, aby to všechno způsobovala jenom ta jeho puberta. Nebo by to mohlo být něco vážnějšího? Bojím se, abych něco nezanedbala.
RADA:
Problémy vašeho syna nezpůsobilo jen jeho dospívání. Hormonální změny v jeho organismu, které jsou charakteristické pro tento věk, u něj podle všeho spustily depresi. Umím si představit, že tomu nebudete chtít věřit: „Náš kluk a deprese? Nesmysl!“
Jenže není. Tato choroba je druhým nejčastějším onemocněním po zubním kazu. Postihuje všechny lidi, dokonce i děti. U těch se projevuje záludněji a jednoznačněji než u dospělých pacientů.
Bývá důležité včas ji diagnostikovat a léčit. Jinak pacient velmi trpí. Každý šestý postižený člověk může z absolutního zoufalství spáchat dokonce sebevraždu.
Neléčená deprese se navíc neustále vrací a často se stává celoživotním prokletím. Váš chlapec má s těmi hendikepy, které dostal do vínku, už nyní dost těžký život. Občas mu bývá nepochybně velmi zle. Nutně potřebuje vaše pochopení a pomoc.
Deprese se projevuje hlubokým smutkem a ztrátou zájmu o vše, co ho dříve bavilo. Dalším příznakem je nechuť komunikovat a záchvaty pláče, ke kterým není nějaký zjevný důvod. Často se objevuje i neschopnost soustředit se na práci, velká únava a patologická slabost, která neodpovídá podanému výkonu. Člověk trpí intenzivními úzkostmi nebo strachem. Z konkrétních věcí, ale i z těch neznámých.
U dětí se většinou střídá apatie se stavy podrážděnosti i agrese. Po nich se opět stahují do sebe a odmítají komunikovat. Ztráta chuti k jídlu a hubnutí je jedním z typických příznaků této choroby. Doprovázejí ji rovněž problémy se spánkem a brzké ranní buzení. Neklid se střídá s apatií a zpomalením, výrazné jsou poruchy myšlení, paměti nebo soustředění.
Narušená bývá také schopnost jednat a cokoli rozhodnout. Postižený člověk má pocit, že nic nezvládá. I běžné každodenní úkony mu připadají nesnesitelně těžké. Trpí pocity viny, neschopnosti a bezcennosti. U někoho se mohou objevit rovněž myšlenky na sebevraždu.
Někdy se deprese projevuje v takzvané larvované podobě. Tedy různými tělesnými bolestmi (břicha, hlavy apod.). Typické to bývá právě třeba u dětí. Lékaři však při vyšetření nenajdou žádnou tělesnou příčinu.
Pokud tyto příznaky trvají déle a je zjevné, že se pacient mění a chová se divně, je nutno urychleně vyhledat psychiatra. Ten by měl nemocného začít okamžitě léčit. Moderní antidepresiva jsou velmi účinná a bezpečná. Rozhodně dokážou pomoci depresivním lidem v jejich utrpení.
Váš syn by měl absolvovat také psychoterapii u dětského psychologa. Pomůže mu vyrovnat se s tím, že je trochu jiný než většina jeho vrstevníků. A podpoří ho v tom, aby v sobě objevil dovednosti, ve kterých je dobrý nebo i výjimečný. Na nich pak může vybudovat své sebevědomí.
Deprese se u dětí často projevuje střídáním apatie a agrese. Ale i ztrátou chuti k jídlu, hubnutím a problémy se spánkem. Nebo také zpomalením a poruchami paměti či soustředění
ALICE VONDROVÁ
Právo
Přidejte odpověď