Diakonie ČCE ve spolupráci s Centrem sociálních služeb a pomoci Chrudim připravila pro laickou i odbornou veřejnost cyklus seminářů nazvaných Péče a závěr života. První kurz se uskuteční už tuto sobotu od devíti hodin ráno v prostorách pečovatelského domu v centru Chrudimi.
Chrudim – „Osvojíte si ošetřovatelské techniky, vyměníte zkušenosti s dalšími pečujícími, připravíte se na situace, které mohou nastat,“ popisuje ve zkratce náplň celodenního školení jeho vedoucí Martina Kalábová.
Neúčinná pomoc
Účastníci se nejprve v teoretické a odpoledne i v praktické části naučí, jak správně pečovat o starého, nemocného nebo umírajícího člena rodiny, jak s ním i jeho lékaři komunikovat a také, byť to zní na první pohled ošklivě, jak se připravit na jeho poslední cestu a smrt.
Centrum sociálních služeb a pomoci poskytuje pečovatelskou službu a jeho ředitelka Hana Pilná přiznává, že ve většině případů chybí rodinným příslušníkům pečujícím o nemohoucího příbuzného základní informace, které by péči o něj výrazně zjednodušily a zefektivnily.
„Často vidíme, jak to sice příbuzní myslí dobře, ale neumí to a doma na to nemají ani vhodné podmínky. Příkladem za všechny může být lůžko, ke kterému je třeba mít přístup ze všech stran,“ poznamenává ředitelka.
Když pečovatelé-laici chtějí člena rodiny zvednout, tahají jej za ruce, až mu způsobují na zápěstích bolestivé rány a oděrky. „Byli jsme svědky naprosto bizarních situacích, kdy rodinný příslušník stál na posteli a svého příbuzného doslova táhl na jeho místo. V extrémních případech mu třeba nedávali napít, aby nemusel často chodit na toaletu nebo aby se v posteli nepomočil,“ doplňuje Hana Pilná další příklady, že nezkušená, byť v dobré víře konaná pomoc, způsobí víc škod než užitku.
Vyčerpání a zlost
To se odráží i na samotném pečovateli. Ten vida, že navzdory vynaloženému úsilí se jeho pomoc míjí účinkem, vyčerpán upadá do psychických někdy i zdravotních problémů.
Profesionální pečovatelé však disponují celou řadu jednoduchých a fungujících postupů i triků, které by rádi během sobotního semináře jeho účastníky naučili.
Příkladem za všechny může být posazení nemohoucího člověka. Pečovatel uchopí jeho levou ruku a pravé stehno, nebo opačně, zatáhne, čímž jej přetočí o 90 stupňů a zároveň bez výrazné námahy na lůžku posadí. Tento úkon je ještě jednoduší, má-li pečovatel k dispozici polohovatelné lůžko. Ovšem i k němu musí mít přístup ze všech stran.
Unavená mysl
Velkým tématem je také komunikace s nemocnými členy rodiny. Například demencí postižený mozek už nedokáže spojit to, co uši slyší nebo ústa říkají, se správnými významy. Dementní člověk tak může myslet třeba na housku a místo ní řekne kolo.
„Rodinní příslušníci to nesou špatně, že je tatínek nebo maminka už neposlouchají nebo mluví z cesty, tak na ně křičí. Důležité je si uvědomit, že oni to nedělají schválně. Nelze jim to dávat za vinu. Dementní člověk se může i rozzuřit, že mu všichni vyvrací něco, co chce vyjádřit. Násilí ani křik však nic nevyřeší. V některých případech je dokonce lepší mu ani neodporovat,“ dodává Hana Pilná.
Cyklus seminářů bude v Chrudimi pokračovat 30. ledna, kdy na jeho účastníky čeká téma péče o umírajícího. V případě, že se tyto kurzy setkají s úspěchem, pořadatelé je v průběhu roku ještě hodlají zopakovat.
LUKÁŠ VANÍČEK
Chrudimský deník
http://chrudimsky.denik.cz/
Přidejte odpověď