Ve velké budově obecně prospěšné společnosti Energie v Meziboří na Mostecku strávila Radka Benešová řadu let. Pořád tam chodí ve všední dny na obědy. Doma už je ale jinde. V malém dvojdomku na okraji městečka pod Krušnými horami.
MEZIBOŘÍ „Je mi tady dobře. Jsem tu doma,“ říká žena, která musí kvůli schizofrenii brát pravidelně léky. Vedle toho ji trápí řada dalších nemocí. Nedávno byla na operaci s kyčlí. „A když byla po operaci několik dní v Energii, tak si stěžovala, že už chce domů,“ popisovala vztah paní Radky k vlastnímu bytu Šárka Švejkarová, vedoucí sociálního úseku Energie.
Společnost dává ve svém sídle v Meziboří bydlení 61 lidem z různých míst Česka, ale hlavně z Ústeckého kraje. Mají různé mentální postižení nebo trpí duševními poruchami. Právě schizofrenie je velmi častá.
Někteří ale mají možnost bydlet samostatně. Těm slouží šest bytů a dva rodinné domky, celkem v nich je jedenáct lidí. Nemůže v nich ale být každý. „Musí při skupinovém bydlení prokázat, že se o sebe umí postarat. Tihle klienti si sami dělají jídlo, perou si, chodí nakupovat. Pořád k nim chodí asistentky, ale třeba jen jednou týdně,“ dodává Švejkarová.
Zkušenosti z Meziboří ukazují, že i lidé s mentálním postižením mohou žít sami, v sousedství zdravých lidí. Začleňují se mezi ně a zbavují se nálepky, kvůli níž se na ně okolí dívá někdy s přezíráním. V ideálním případě se úplně osamostatní, mají rodinu, práci a bydlení a přestanou být klienty obecně prospěšné společnosti. I takové případy už v Energii měli.
Mezi služby, jež Energie nabízí klientům, patří nejen bydlení, poradenství a asistence třeba na úřadech či u lékaře. Jako doplňkovou aktivitu nabízí společnost lidem i práci. Někdo chodí do dílny v přízemí jako na terapii. Někdo pracuje při sestavování úchytů, které se pak nasazují k hlavovým opěrkám v autech.
Osm lidí má také práci v chráněných dílnách Energie. Ty ale nejsou určené pro mentálně postižené.
„To je služba určená hlavně zdravotně postiženým. Máme tady kartonážku, keramickou dílnu a šijeme na zakázku, celkem tam pracuje osm lidí,“ vysvětluje Švejkarová.
Právě díky chráněné dílně má zaměstnání třeba devětapadesátiletá Erika Grobauerová. „Jinou práci neseženu, protože jsem byla 11 let v invalidním důchodu po operaci páteře. Tady jsem už 16 let,“ vypráví Grobauerová. Vyrábí třeba šanony z kartonu nebo svazuje noviny a další tiskoviny pro archiv mostecké radnice.
Peníze, což je minimální mzda, jsou pro ni důležité. Stejně významné pro ni ale je, že může chodit do práce jako ostatní lidé.
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď