Smíchat pudinkový prášek s mlékem a uvařit jej, zvládne s trochou šikovnosti snad každý. Jak těžké to ale je, když přijdete o zrak? Kolik trpělivosti a odvahy je k tomu potřeba, si v cvičné kuchyni olomoucké obecně prospěšné společnosti Tyfloservis vyzkoušela redaktorka Deníku Petra Pášová.
Olomouc – Můj úkol zní tak snadně. Uvařit vanilkový pudink a nakrájet do něj banán. Jenže jsem trochu nervózní. Trochu se bojím horkého sporáku a nože. Nepořežu se? Zhluboka se nadechnu a jdeme na to.
Jsem ve cvičné kuchyni olomouckého Tyfloservisu, přes oči mám speciální fólii, díky které vidím pouze barevné skvrny. Přesně takhle vidí člověk, který má pokročilý šedý zákal. Vedle mě ale naštěstí stojí instruktorka sociální rehabilitace, která mě bude provázet. „Nejprve se musíme v kuchyni zorientovat, abychom se mohly bezpečně a jistě pohybovat. Potřebujete vědět, kde si opláchnout ruce, kde je utěrka, kde končí pracovní plocha, zda je sporák vlevo nebo vpravo od dřezu, kde je koš,“ vysvětluje vedoucí střediska Veronika Haiclová.
V jiné situaci je žena, která viděla a zná svoji kuchyň, a v důsledku zhoršení nebo ztráty zraku se učí vařit jinak. Orientace v kuchyni pro muže, který se pohyboval spíše ve svojí dílně, může být ale mnohem náročnější. „Důležité je, přizpůsobit si kuchyň tak, aby byla pro těžce zrakově postiženého člověka co nepraktičtější, nejpřehlednější a bezpečná,“ podotýká má průvodkyně. „Zároveň je to o překonání strachu, protože když něco bublá nebo prská, když je něco horkého, je to velká zkouška odvahy. Stejně jako kuchyňské náčiní, například nože či rozpálená trouba,“ pokračuje a ptá se mě, jestli vím, jak se pudink vaří. Půl litru mléka, pudinkový prášek, případně trochu cukru a taky, že je potřeba trochu mléka s práškem smíchat zvlášť, aby se pak v krému neudělaly hrudky. Jak si teď ale odměřím půl litru? „Vezmu si hrnek?“ říkám. Tipuji správně.
V levé horní skříňce nahmatávám hrnek, zdá se buclatý. Moje asistentka mě směruje ještě ke spodní skříňce, kde najdu rendlík. „Je dobré si přidřepnout, tak se vám budou věci lépe vytahovat a nehrozí, že byste se bouchla,“ navádí mě Veronika Haiclová. Podává mi velký světlý tác, na který pokládám rendlík i hrnek, takže když teď rozliji mléko, neskončí na zemi. Musím ho odměřit, chystám si prsty a jakmile mě tekutina při okraji zastudí, je plno. V kuchyňce ale mají dobrého pomocníka, indikátor hladiny, který zahlásí, když se hrnek plní. Přelito do kastrolu, prášek jsem rozsypala mimo hrnek jen trochu, a teď ho ještě smíchat s mlékem. Ještě odměřuji dvě lžíce cukru, který přidám k mléku s pudinkem. Zatím to jde.
Nejtěžší je pečení
Potřebuji zapnout sporák. Nejprve si za studena osahávám všechny plotýnky a všechny knoflíky, nalepené hmatné značky mě upozorňují na nejvyšší stupeň ohřevu. Ptám se, co je pro nevidomé v kuchyni nejtěžší? „Asi pečení. Je potřeba se řídit přesnými údaji v receptu. Někteří nevidomí se řídí vůní, do těsta lze píchat špejlí. Při smažení je nebezpečný stříkající horký olej a rozpoznání, že je již řízek či palačinka dobře udělaný. Manipulace a převracení řízků na rozpálené pánvi chce cvik a odvahu,“ vysvětluje vedoucí střediska. „Všechno je otázka cviku, odvahy, motivace a veliké trpělivosti. Když chtějí a potřebují se určitou dovednost naučit, tak to zvládnou,“ míní.
Mezitím jsem zapnula plotýnku a prášek v hrnku rozmíchala. Nevím, kolik jsem toho vylila mimo, když jsem pudink přelévala. Opatrně rendlík přenáším na sporák, dávám na radu a vařečkou si kontroluji, jestli mám hrnec dobře postavený na středu plotýnky. Teplo cítím, ale nevím, jak daleko od plotýnky jsem. „U nevidomých je důležitý systém. Musí vědět, kde co mají a že to tam najdou. Pracujeme s kontrasty, kdy třeba na bílý stůl dáme tmavý hrnek, stejně tak v koupelně pomohou nevidomému kontrastní ručníky k pozadí, výrazná barva záchodového prkýnka, světlý toaletní papír umístěný na tmavém pozadí. Je i řada kuchyňských pomocníků, kteří mluví nebo signalizují,“ vysvětluje Veronika Haiclová.
Stojím u plotny a míchám, po několika minutách už neslyším mlaskavé šplouchání tekutiny a zdá se mi, že pudink houstne. Vypínám proto sporák a hrnec odkládám na studenou plotýnku. Teď přichází chvíle krájení. Do ruky beru menší nůž a na prkýnku opatrně krájím banán. Nejprve odkrojuji špičku, pak jej oloupu a nakonec krájím kolečka. Jsou asi různě široká, já se však hlavně snažím nepořezat se. Trochu ovoce dám do nachystané misky, trochu do velké sklenice.
Veronika Haiclová mi podává naběračku, kterou pudink přendám z rendlíku do připravených nádob s banánem. Snažím se ho moc nevybryndat okolo, ale úplně se to nedaří. Když bříško naběračky sedne do otvoru velké sklenice, pomalu naběračku otočím a pudink do sklenice nechám stéct. Je to pomalejší, ale mám jistotu, že krém bude spíš ve skle, než mimo něj. Jupí, skoro je hotovo, ještě umýt nádobí. Utírám si ruce a sundávám z očí fólii. Spoušť na pracovní desce není tak velká, sklenice je opatlaná dá se říct jen trochu, hlavně mám hotovo.
Využívání dalších smyslů
Překvapilo mě, že jsem si při vaření automaticky vypomáhala ostatními smysly. Dlaní nad plotýnkou jsem kontrolovala, zda je zapnutá a hřeje, prstem jsem si pomohla při nalévání mléka a změna šplouchání mléka a vůně mi napověděla, kdy se pudink začal vařit. Časově to bylo mnohem náročnější, než kdybych viděla. „Zkoušely jsme si to jednodušší. Naučily jsme se zapnutí sporáku, odměření množství tekutiny, cukru, míchání a také přelévání horkého a krájení. Činností bylo hodně, ale pokud to srovnáme třeba s přípravou celého oběda, tak to patří k jednodušším nácvikům,“ upozorňuje má asistentka.
A jak jsem si podle ní vedla? „Celkem dobře. Opatrně a zároveň prakticky. Poradila jste si s tím, nebála jste se a byla jste trpělivá. Spoléhala jste na svou intuici, na svůj cit a přirozenost. Je vidět, že se v kuchyni umíte pohybovat,“ doplňuje Veronika Haiclová.
Tyfloservis
– Obecně prospěšná společnost funguje od roku 1991 na území celé republiky v krajských střediscích. Olomoucké středisko poskytuje služby sociální rehabilitace nevidomým a slabozrakým lidem ve věku od 15 let na území Olomouckého kraje.
– Nabízí služby v terénu nebo ambulantně – ve středisku, které je bezbariérové. Výhodou terénní služby je, že se těžce zrakově postižení můžou učit novým dovednostem ve svém známém prostředí. Můžou nacvičovat jednotlivé dovednosti i ve cvičné kuchyňce střediska.
Kontakt: Tyfloservis, I. P. Pavlova 69, Olomouc, www.tyfloservis. cz, telefon: 585 428 111
11.01.2016
Petra Pášová
Olomoucký deník
http://www.olomoucky.denik.cz/
Přidejte odpověď