Severokorejci mají sklony k pití alkoholu a chutnají jim lihoviny.
V zemi není mnoho barů, ale alkohol je možné popíjet v restauracích a dá se také koupit na trzích či přímo v pivovarech a lihovarech, píše britský list The Guardian.
„Když jsem ještě žila v KLDR, byla v našem městě jen jediná restaurace, kde se podával alkohol, a tu vedli Číňané. Restaurace byla velmi populární, alespoň u té části obyvatelstva, která si mohla dovolit ji navštěvovat,“ říká Severokorejka Če Son-ri.
„Do roku 2000 Severokorejci neměli ve zvyku chodit do restaurací, takže většinou pili doma. Díky většímu styku s jihokorejskou a čínskou kulturou ale lidé v Severní Koreji v poslední době v restauracích posedí častěji,“ dodává téměř třicetiletá žena, která v roce 2011 z KLDR uprchla.
Na severokorejských tržištích jsou nyní i stánky, u nichž lidé popíjejí, ačkoli to musí dělat tajně, protože prodej alkoholu na trzích pod širým nebem je zakázaný.
Lihoviny se neoficiálně prodávají také přímo v továrnách, kde se vyrábějí. Lidé tam zajdou a zaplatí v hotovosti nebo si láhev koupí od někoho, kdo tam pracuje.
V KLDR existuje spousta různých druhů alkoholu, který lze obecně rozdělit do dvou hlavních kategorií: alkohol první kategorie, který je vyráběn exkluzivně pro vůdce Kim Čong-una, a alkohol druhé kategorie, který je určen pro všechny ostatní.
Alkohol první kategorie na trhu není k dostání, je však možné ho získat, pokud má člověk dobré styky. Jeho základem jsou brambory a má nejlepší chuť. Druhý den po něm také nebývá taková kocovina. Kromě brambor se v Severní Koreji používají k výrobě lihovin také různé bobuloviny a žaludy.
V minulosti se na tržištích prodával pouze podomácku vyráběný alkohol, dnes jsou tam k dispozici i dovážené destiláty z Číny. Nejčastějším zahraničním alkoholickým nápojem v KLDR je pověstná silná čínská pálenka kchao-liang.
Většina lihovin v Severní Koreji má vysoký podíl alkoholu a čínský kchao-liang s 46 až 50 procenty je opravdu velmi oblíbený.
Provozovat domácí pivovar či lihovar není v Severní Koreji povolené, ale alkohol doma vyrábí a na místních tržištích prodává tak velké množství lidí, že úřady nejsou schopné tomu zamezit.
„V mém městě vyráběla alkohol každá desátá domácnost. Nejčastějšími přísadami byly brambory a obilí,“ říká Če Son-ri. „Alkohol dělala i moje matka, základem byly zpravidla obiloviny. Výsledný produkt byl čirý a měl jemnou chuť.“
„Vzpomínám si, jak jsme se jednou s kamarádkou tou pálenkou opily. Když byla matka pryč, pily jsme jednu skleničku za druhou. Z toho dne si nic nepamatuji, jen to, že jsme se pořád chichotaly a že jsme se úžasně bavily. Maminka nám později řekla, že v domě to potom vypadalo, jako by se jím prohnala vichřice. Od té doby jsme tajně pily, kdykoli matka nebyla doma,“ přiznává Če Son-ri.
V rodině ale nebyla jediná, komu alkohol chutnal. Také její otec mu prý holdoval. Poblíž jejich domova stál pivovar a otec s přáteli si odtud nosili domů padesátilitrové nádoby s pivem a popíjeli celou noc.
„Lidé v mém městě považovali pivo za nealkoholický nápoj a dávali ho i dětem,“ vzpomíná Če.
V KLDR je legální pít alkohol od 18 let, ale zdá se, že o to se nikdo nestará. Lidé běžně posílají na nákup děti a v obchodech se nezdráhají jim alkohol prodat.
Na Nový rok i o dalších svátcích dospělí nabídnou jednu či dvě skleničky kořalky chlapcům ve věku okolo 15 let. V korejské kultuře je nezdvořilé, když mládež v přítomnosti dospělých kouří, ale pít alkohol společně se staršími lidmi je v pořádku, uvádí Če Son-ri.
Přidejte odpověď