L´Express: Nutkavé nakupování často pramení z malé sebeúcty

ilustrační foto:  datarec / iStockphoto.com

Claire nakupuje, když má chmury na duši nebo se necítí dobře. Nakupuje také, když ji naštve manžel, nebo když se jí život zdá být příliš těžký. Nakupuje, nakupuje, a pak…“Pak se cítím velmi špatně, protože už nemám žádné peníze. Pak se krotím, dokud se mi můj účet v bance nevyrovná. A pak to začne znovu,“ svěřuje se. Přiznává, že její nutkavá potřeba nakupovat může být známkou choroby.

Nutkavé nakupování je sice na první pohled méně škodlivé než užívání drog, ale může mít dramatické následky pro ty, kdo jím trpí. Dokonce může vést až k tomu, že je dotyčná osoba dána pod kuratelu.

„Kompulzivní nakupování definujeme jako opakování neúměrných nákupů vedoucí k narušení fungování jedince z psychického, sociálního i zdravotního hlediska,“ vysvětluje psychiatr Alain Dervaux. „To, co tvoří hranici mezi normálním a patologickým chováním v tomto směru, jsou důsledky, které může mít nakupování: finanční problémy, které mohou vést až ke kuratele, utrpení okolí takového jedince, soudní stíhání, deprese. Většinou tím trpí ženy a porucha se často projevuje v době dospívání nebo na počátku dospělosti,“ dodává.

Nejprve je třeba prověřit, zda nutkavé nakupování není projevem jiné psychické poruchy. Pak je takové nakupování jedním z projevů jejich choroby. Některé deprese se například mohou projevovat tím, že pacient má období, kdy nakupuje, aniž by počítal peníze.

Jestliže není nutkavé nakupování spojeno s jinými poruchami, může být považováno za závislost a tak také léčeno, říká Alain Dervaux. „Může mít třeba společné body s bulimií. Přichází stejné napětí v okamžiku, kdy se pacient chystá nakoupit, pak moment euforie a konečně silný pocit viny,“ uvádí. Konstatuje, že mnoho pacientů, které kvůli nutkavému nakupování léčí, trpí nedostatkem sebeúcty.

„Vždycky jsem měla málo sebedůvěry,“ dosvědčuje Séverine, která podle vlastních slov trpí „nákupní horečkou“. „Nakupování mi umožňuje v období pochybností udělat radost dětem či manželovi. Dá se říci, že mi to dodává větší hodnoty,“ říká. „Osoby trpící nutkavým nakupováním totiž většinou nakupují pro své okolí více než pro sebe. Vychází to z obtížnosti vyjádřit city slovy. Pacienti se například svěřují, že jim rodiče neříkali, že je mají rádi, a místo toho jim dávali dárky. V dospělosti takové schéma reprodukují, někdy s přemírou. Abychom jim pomohli, je třeba s nimi o tom hovořit a podporovat je při budování autentičtějších vztahů s ostatními, které nebudou založeny na materiálních darech,“ vysvětluje Alain Dervaux.

„Často je třeba několika návštěv u psychiatra, aby se zjistily faktory vedoucí k kompulzivnímu nakupování. Léky na to nemáme. V případě chybějící sebeúcty nabízíme cvičení k jejímu posílení, či ke zlepšení vztahů k druhým,“ uvádí Alain Dervaux.

Séverine se léčí už nějaký čas a cítí, že nutkavou potřebu nakupovat už dokáže lépe ovládat. „Když to už nemůžu vydržet, snažím se meditovat nebo jdu běhat do lesa. Je však velmi těžké odolat,“ přiznává. „V takové chvíli si pacienti myslí, že nakupování je jediným prostředkem k tomu, aby se cítili lépe,“ říká Alain Dervaux.

Takové pocity zná velmi dobře Martine, která se ocitla u psychologa, když jí banka zablokovala účet. „Utrácela jsem více, než jsem vydělávala. Zakoupené věci jsem schovávala do sklepa. Pak mi banka zablokovala účet. Bylo jasné, že jsem nad sebou ztratila kontrolu. Nejtěžší je to ale dnes, když jsem se závislosti zbavila. Smutně vzpomínám na tu euforii z nakupování. Dnes se musím učit znovu žít a najít si jiné zdroje radosti,“ říká Martine.