Počin České abilympijské asociace a Emotions dance zaslouží obdiv a uznání.
Pardubice – Taneční pro hendikepované? Zdá se vám to nereálné? Chyba lávky – realita! Česká abilympijská asociace (CAA) tyto kursy uspořádala. Ve velkém sále Integračního centra sociálních aktivit, pro nějž se v městě perníku a širokém okolí vžil název Kosatec, se od září do prosince uskutečnilo devět lekcí.
„Snažíme se nabízet našim klientům pestrou činnost, chceme se vyhýbat stereotypům,“ sdělila Pardubickému deníku Václava Hrubešová, vedoucí Klubu lvíček a dodala: „Při našich programech jsme se dostali i na povídání o tanečních a někteří si posteskli, že jim bylo vždycky líto, když se jich nemohli zúčastnit. Tak jsme to riskli a pustili se do toho.“
Bez honoráře
S velkou vstřícností se CAA setkala při zajišťování odborného vedení kurzů. Nezištně, bez nároku na jakýkoliv honorář, se toho chopila Taneční škola Emotions dance…
Začínalo jedenáct párů lidí s různým typem postižení, devět jich vydrželo do konce. Jezdili lidi z Přelouče, Holic, Sezemic, Opočinku a samozřejmě nechyběli Pardubičtí.
Tancovali táta s postiženou dcerou, maminka s postiženým synem, daly se dohromady páry s různým typem postižení. „Když člověk nahlédne do jejich světa, musí jim složit obdiv, jak dokáží cítit rytmus. Bylo vidět, že je kurzy skutečně bavily. Jejich radost a úsměv z tance byly pro nás tím největším honorářem,“ svěřila se Eva Alinčová, která lekce vedla.
V Kosatci se tančilo každou středu, šlo o dvouhodinovky s nutnou přestávkou po hodině pohybu na parketu. Začínalo se mazurkou, ale došlo i na obvyklou sestavu tanců. Na pořadu byla dokonce i taneční soutěž, ve které se bojovalo o postup do tříčlenného finále bez vyhlášení jednoho vítěze. Tečkou tanečních kurzů v Kosatci byl minulý týden hodně vydařený věneček, na který přišli i rodiče a tanečníci si domů odnesli certifikát o úspěšném dokončení kurzu.
„V naší činnosti chceme oslovit co nejvíce lidí, proto pro nás byla nabídka od České abilympijské asociace velkou výzvou a pro nás něco úplně nového,“ řekl Martin Synek, ředitel Taneční školy Emotions dance a dodal: “ Jsme velice rádi, že jsme s touhle spolupráci souhlasili, i přesto, že jsme neměli žádné zkušenosti s hendikepovanými. Už při první lekci jsme po pár minutách zjistili, že práce s těmito lidmi je sice jiná, ale příjemná a lekce s nimi velmi rychle utíkají. Rádi bychom chtěli s Českou abilympijskou asociací spolupracovat i dál a vymyslet další zajímavé projekty, ve kterých by se mohli její klienti realizovat.“
Taneční škola Emotions dance, která vznikla před dvěma lety, se specializuje na latinsko-americké tance, ale návštěvníci se v ní setkají i s jinými druhy tanců. V současné době má hodiny pro dámy, pohybovou průpravu pro předškoláky a školáky, taneční pro středoškoláky a juniorské páry, které připravuje na závodní tancování.
„Snažíme se, aby služby naší školy byly co nejkomplexnější, proto jsme založili i značku Emotions Design, pod kterou šijeme taneční kostýmy a tréninkové oblečení,“ upřesnil Martin Synek.
Spokojeni tanečníci
Z Holic na taneční do Kosatce dojížděl pan Kamil: „Byl to moc dobrý nápad, taneční se mně moc líbily. Byli jsme parta lidí, která je na jedné lodi a má si co říct. Nikdo nikoho nepozoruje, nikdo se tím pádem nestydí. Osobně jsem se líp cítil při standardních tancích, ale jsem rád, že jsem mohl vyzkoušet i ty latinskoamerické. Do náplně kurzu dobře zapadly i základy společenského chování.“
K zajímavému momentu došlo při první hodině, kdy Martina z Opočinku, která skončila na vozíčku po úrazu, řekla svému tatínkovi, že pokud si myslí, že bude taneční absolvovat jenom na vozíku, tak se hrozně mýlí. A hned při úvodních tónech doprovodné hudby se zvedla a dvě hodiny s ním protančila pěkně po svých, stejně jako při všech dalších lekcích. „Samozřejmě, že to není jednoduché, ale řekla jsem si, že to zkusím a všechny lekce vydržím. Před úrazem jsem tancovala, takže tyhle pravidelné hodiny v Kosatci pro mě byly hodně cenné a příjemné. Tanec se mně moc líbí, baví mě standard i latina. Ráda se dívám na sobotní televizní StarDance a my jsme svoje StarDance měli každou středu v Kosatci.“
Její tatínek Martin a zároveň taneční partner dodal: „Všechny taneční hodiny jsme si moc užívali, byl to výborný nápad. Všem, kteří se o něj zasloužili a lidem s postižením umožnili zažít příjemné chvilky v příjemné atmosféře, bych rád jako otec postižené dcery moc poděkoval. Bylo to mnohdy lepší relaxační cvičení než někdy úmorná a nepříjemná dřina při běžné rehabilitaci.“
Pardubický deník
http://pardubicky.denik.cz/
Přidejte odpověď