Kvalita pojistné smlouvy by se neměla ukázat až tehdy, když se něco stane. Může být pozdě.
Bohužel, lidé invaliditu hodně podceňují. Mylně se domnívají, že jich se toto riziko netýká. Myslí si, že když budou opatrní a vyhnou se úrazu, invalidní stav jim nehrozí. To je však omyl, který může kromě zásadní životní změny přinést nemalé finanční potíže.
V České republice v současnosti žije zhruba 430 tisíc invalidních lidí v produktivním věku. Tento počet se blíží počtu nezaměstnaných. Ve srovnání s nezaměstnaností je však téma invalidity neprávem opomíjeno. A přitom se jedná o zásadní riziko s vážnými následky pro člověka samotného i celou rodinu. Invalidní důsledky totiž nepostihují jen – anebo hlavně – starší generaci, jak by se zdálo, ale převážně osoby v produktivním věku. Až jeden z pěti lidí v produktivním věku se stává invalidou.
Pokles příjmu
Invalidita zatíží rodinný rozpočet mnohem více než úmrtí. Při jejím vzniku dochází nejen k poklesu příjmů, ale především k růstu životních nákladů. Zpravidla je nutné hradit nákladnou léčbu, přizpůsobit domácnost potřebám postižené osoby a často je nutná také intenzivní zdravotní péče.
„Lidé se mylně domnívají, že invalidními se mohou stát pouze v důsledku úrazu. Pletou si pojištění invalidity s pojištěním trvalých následků úrazu – ty se však vztahují jen na nepatrný zlomek případů, kdy dojde k vážnému poškození zdraví. Úraz se podílí na vzniku invalidity pouze ze čtyř procent. Až 96 procent invalidních důchodů je přiznáno z důvodů vážných onemocnění,“ uvádí k problematice Michal Korejs, produktový ředitel pojišťovny Aegon.
Největší podíl na vzniku invalidity mají nemoci svalové a kosterní soustavy, novotvary, duševní poruchy a různá civilizační onemocnění.
Sem odborníci zahrnují například roztroušenou sklerózu, cukrovku, Crohnovu chorobu, lupenku i astma.
Náklady na výplaty invalidních důchodů tvoří významnou položku státního rozpočtu. V roce 2013 šlo o 44 miliard korun. Přitom od roku 2009 stát výdaje na takzvané nestarobní důchody snižuje. U člověka s průměrnou mzdou, který v důsledku invalidity nemůže pracovat a od státu pobírá invalidní důchod, je propad příjmů zásadní: od 42 procent (3. stupeň invalidity) až po 72 procent (1. stupeň invalidity).
Rozhodují lékaři
V současnosti je v nových invalidních důchodech zdaleka nejvíce zastoupen první stupeň invalidity (49 procent). Uveďme několik příkladů zařazení do jednotlivých kategorií.
Do prvního stupně lékaři zařadí člověka, který ztratil zrak na jednom oku a druhé bylo poškozeno. Dále může jít o amputaci nohy v bérci anebo ruky v předloktí.
Ve druhém stupni invalidity jde například o amputaci nohy ve stehně nebo ruky v rameni. Jiná možná diagnóza je oboustranná úplná hluchota.
Třetí kategorii představujte třeba zhoubný nádor vyžadující léčbu v délce 12 až 18 měsíců.
U duševně pracujících lidí je pravděpodobnost, že si zachovají práci i při prvním stupni invalidity vyšší než u fyzicky pracujících lidí. I „nejmírnější“ invalidita však s sebou nese zvýšené náklady na život.
„U pojištění invalidity se více než kde jinde vyplatí seznámit s podmínkami ochrany. Je potřeba, aby smlouva přesně definovala, kdy má člověk nárok na plnění. Jestli pojišťovna požaduje pro takový případ nevratnost snížené pracovní schopnosti, jestli je nutné přiznání státního invalidního důchodu či zda postačí lékařská diagnóza. Důležité také je, zda se pojištění vztahuje i na úrazy a nemoci z povolání. V neposlední řadě je dobré vědět, které stupně invalidity jsou do pojištění zahrnuty,“ vysvětluje Michal Korejs z pojišťovny Aegon.
PETRA LESÁKOVÁ
Pražský deník
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď