Osmapadesátiletá Květa strávila více jak čtyřicet let svého života v ústavní péči jakožto mentálně postižená, dnes bydlí samostatně v bytě ve Svitavách. Nakupuje, vaří, uklízí, pere, chová kočku Terezku a chodí do práce – žije normální život.
Pardubice – Společně se spolubydlící Marienkou se o sebe starají zcela samy, terénní pracovnice k nim dochází jen párkrát do měsíce, v případě potřeby je k dispozici na telefonu.
Velké stěhování do domácností
Květa pracuje v knihovně, kde obaluje knížky, obsluhuje v kavárně a ještě pomáhá s „překládáním“ textů pro podobně postižené – zjednodušuje je. „Nyní se moc těším na koncert dua Yamaha, už jsme si koupily lístky,“ svěřila se včera Květa při návštěvě Pardubic. Zdravotně a mentálně postižených lidí, kteří se z ústavů stěhují do domácností v Pardubickém kraji, přibývá. A to i díky probíhající cílené přeměně ústavů.
Z celkového počtu 853 klientů sedmi zařízení na území kraje jich nyní žije v domácnostech s různou úrovní podpory 311, dalších 120 se bude moci přestěhovat během příštích tří let. Například Domov pod Kuňkou v Rábech poskytuje v současné době chráněné bydlení pro 18 klientů v Pardubicích a v Přelouči a v těchto dvou městech plánuje v budoucnosti zřídit ještě dalších jedenáct míst.
„V roce 2013 jsme k tomu přistoupili systematicky. Všechna zařízení zpracovala své transformační plány, ve kterých posoudila potřeby a možnosti všech svých klientů, a navrhla pro ně nejvhodnější služby,“ uvedl krajský radní Pavel Šotola. „Poté jsme vytipovávali místa pro vznik komunitních služeb v dosahu stávající organizace a také zjišťovali možnosti zaměstnávání klientů v lokalitě,“ dodal Pavel Šotola.
Z 853 klientů jich 213 vykonává pracovní činnost a sedmdesát jich je zaměstnáno dokonce mimo zařízení.
Praží kávu, balí hobliny, uklízí
„Jedná se například o pražení kávy, balení hoblin pro drobné zvířectvo, úklidové práce, pomocné práce, výrobu keramiky a svíček nebo také obsluhování v kavárně,“ vysvětlila vedoucí odboru sociálních věcí krajského úřadu Helena Zahálková.
Radní Pavel Šotola je přesvědčen, že je reálné, aby do tří let bylo z ústavní péče do domácností přesunuto dalších 120 lůžek. „Předpokládáme, že sto klientů bude mít možnost žít v chráněném bydlení a dalších 20 osob bude bydlet samostatně jen s podporou,“ doplnil Pavel Šotola.
Dětí výrazně ubývá, zůstávají v rodinách
Rodinný dům pro chráněné bydlení, který nedávno vznikl v Medlešicích, udělal velikou radost rodině sedmiletého Zdeňka. Těžce postižený chlapec žil doposud v ústavu až v Bystrém u Poličky, jeho rodina v Pardubicích. Nyní Zdeněk bydlí v Medlešicích a blízcí ho mohou navštěvovat mnohem častěji.
I sami příbuzní postižených žádají spíš bydlení v domácnostech – domcích a bytech – než v ústavu. Ať už jde o dospělé či o děti.
Počet dětí v ústavech celkově výrazně klesl. „Nyní máme v péči jen čtyři děti s mentálním postižením ve věku od sedmi do deseti let. Díky podpůrných službám se o děti častěji starají vlastní rodiny,“ upřesnila Helena Zahálková.
PAVLÍNA ROZTOČILOVÁ
Pardubický deník
http://pardubicky.denik.cz/
Přidejte odpověď