ROZHOVOR S PŘEDSEDOU OKRESNÍHO VÝBORU SDRUŽENÍ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH KOLÍN ALEŠEM ZAHAJSKÝM
Rozhovor Deníku
Kolín – O změnách v oblasti péče o zdravotně postižené či o práci ve výboru sdružení jsme si povídali s předsedou Okresního výboru Sdružení zdravotně postižených Kolín Alešem Zahajským.
– Jak se dlouholetý předseda Spolkové rady dostane k řízení jednoho spolku?
Ze svého působení ve správní radě zdravotní pojišťovny si vzpomínám na rčení, že nikdo není úplně zdravý, ale jen nedostatečně vyšetřený. Dle odhadů se u nás jedná přímo o více jak 1/3 zdravotně postižené populace, což se nepřímo týká pak každého z nás. A když ne teď, tak později. Proto je pro občanskou společnost vítané, aby relativně zdravý jedinec pomáhal těm, kteří už dobré zdraví nemají. A lze to realizovat například formou dárcovské SMS nebo také osobní prací. Navíc okresní výbor není spolkem s typickou členskou základnou, ale spolkovým uskupením právnických osob.
– Co zásadního se letos v Kolíně změnilo v oblasti péče o zdravotně postižené?
Jednoznačně jde o otevření krajského střediska obecně prospěšné společnosti NIPI bezbariérové prostředí zřízené Národním institutem pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Předmětem činnosti konzultačních středisek je poskytování odborných konzultací a vydávání metodických stanovisek pro oblast bezbariérového užívání staveb. Cílem aktivit z Jihlavy řízených Barborou Suchou je podpořit naplnění veřejného zájmu na úseku stavebního zákona a jeho právního okolí. Cílovou skupinou jsou primárně občané se zdravotním postižením, nicméně multiplikačním efektem poskytovaného poradenství je zajištění bezbariérového užívání veřejné infrastruktury nejen pro zdravotně postižené, ale i maminky s dětmi a seniory.
– Je jednání ve spolku se zdravotně postiženými hodně specifické?
Spolkoví činovníci všeobecně mají nízký stupeň právního povědomí způsobený novým občanským zákoníkem. U zdravotně postižených je povědomí ještě nižší. Jako by ani nechtěli vzít na vědomí, že „polistopadový“ zákon o sdružování občanů byl zrušen a právní úpravy týkající se transformovaných občanských sdružení byly s účinností od roku 2014 přimknuty ke korporátní části zákona. Sdružení zdravotně postižených je právním nástupcem socialistického Svazu invalidů. Evidovaní starobní důchodci zde převyšují počty invalidních důchodců. Jejich způsoby jednání jsou zakořeněny někdy až v organizacích Národní fronty, což pro někoho ani není reálně moc vzdálená doba. Zvláště když se u důchodce jedná o období, kdy ještě byl začleněn do rodinného a společenského života a plnohodnotného pracovního procesu a nyní žije sám.
– Čím jste se v okresním výboru od minulých dob odlišil?
Podařilo se mi zavést standardní účetnictví, které průběžně sleduje rozpočtové plnění finančního plánu. Dal jsem postiženým ze specifických spolků dle rozličného druhu zdravotního hendikepu, kteří si jinak navzájem běžně dělají naschvály, možnost, aby se každý týden scházeli na nádvoří invalidovny nebo ve spolkové zasedací místnosti v rámci poradního orgánu – programového podvýboru. Samotné schůze výboru, jejichž průběh bych slabším povahám ani nedoporučoval absolvovat, se letos konaly šestkrát. Přitom před mým příchodem byla údajně období, kdy se nesešli i dva roky. V srpnu byly na chodbě spolkového domu, kde jsou také spolkové domovní schránky, instalovány nástěnky pro všechny členské spolky. Na elektronickou komunikaci (především s orgány veřejné moci) máme zřízenu datovou schránku.
– Podařilo se něco letos opravit na spolkovém domě ve Sluneční ulici?
Pro mě jako stavaře by měly být postupné opravy zanedbané budovy z 19. století prioritou. Možná proto mě do předsednické funkce poslali. Nejdříve jsem nechal opravit střechu, do které asi 10 let zatékalo na několika místech. Důležité bylo také zahájení dodatečných hydroizolačních prací proti zemní vlhkosti nebo omítnutí ohroženého venkovního schodiště. Nyní dokončuji opravu kanceláře a rozpracovanou mám fasádu průčelí. Řešení běžné údržby a provozních havárií jsou samozřejmostí každé staré stavby.
– Jak máte ve výboru práci rozdělenou, když každý členský spolek má dva posty?
V podstatě jsem jako statutární zástupce na hlavní práce sám, neboť jsem zrušil vyplácení „vzájemných“ odměn a „výborovým“ se zdarma pracovat nechce. Naštěstí je v Kolíně řada subjektů nebo jejich představitelů, kteří nezištně nebo se slevou ochotně pomohou. Nemohu zde nezmínit Martina Němce, Jana Fořta, Jindřicha Synka, Zdeňka Kučeru, Jana Dufka… Také Kolínský deník svým zpravodajstvím ze spolkového života pomáhá.
– Jak dlouho se dá vydržet při plném pracovním vytížení táhnout ještě nějaký spolek?
Dlouho asi ne. Jednání s postiženými, když má člověk dbát na dodržování obecně závazných předpisů, jsou nesmírně náročná. Moji dva předchůdci ve funkci zemřeli, čímž neříkám, že ta funkce se zásadně „podepsala“ na jejich zdraví. Navíc jsem uzavřel další pracovní závazky. Snad se najde někdo zodpovědný, kdo tuto „káru“ potáhne dál.
– Je těžké získávat pro potřebné finance?
Někdo se soustřeďuje na získávání dotací, jejichž dikce pak často způsobuje investice do nepotřebných věcí. Společensky prospěšnější je „selská“ forma péče dobrého hospodáře. Finanční stránka okresního výboru je stabilizovaná. Všechny prostory sídelní budovy jsou využity, nájemci pravidelně platí a na bankovních účtech je dostatečná rezerva. To vše bez jediné dotační koruny. Myslím, že naše sdružení si nyní finančně stojí nejlépe ze všech obdobných spolků v republice.
– Co byste chtěl ještě udělat?
Přivést zdravotně postižené seniory k moderním technologiím. Oni mi říkají, že už jsou staří, ale já jim oponuji, že už je nejvyšší čas, aby začali. Čím je větší hendikep, tím více je třeba využívat moderní komunikaci a internetové informace. Nechal jsem pro ně připravit speciální základy práce na počítači. Školení budou mít zdarma. Stačí napsat SMS na 705 256 413.
JANA MARTINKOVÁ
Kolínský deník
http://www.kolinsky.denik.cz/
Přidejte odpověď