Martin Zach, muž roku 2009, se nerad vrací do minulosti. Přiznává, že žije mnohem plnohodnotnější život než před úrazem, po kterém skončil na invalidním vozíku.
VRCHLABÍ Martin Zach, jenž před šesti lety ochrnul po nešťastném skoku do vody, neví, co znamená nuda. Záběr jeho aktivit je až neuvěřitelný. Pracuje jako tiskový mluvčí dvou společností, objíždí besedy po školách, angažuje se ve dvou občanských sdruženích, dokončuje módní kolekci pro vozíčkáře, handicapované učí soběstačnosti, k tomu všemu ještě stíhá moderovat a aktivně sportovat. „Tento život je pro mne mnohem lepší a plnohodnotnější než předtím. Nežiju povrchní život,“ říká devětadvacetiletý rodák z Vrchlabí, který v roce 2009 vyhrál soutěž o nejkrásnějšího muže.
– Čemu v současnosti věnujete největší pozornost?
Nejvíce asi dokončení oblečení pro vozíčkáře, občanskému sdružení Caballinus, které provozuje hiporehabilitační aktivity, besedám se žáky ve školách a zase začínám jezdit do Kladrub dělat asistenta soběstačnosti.
– Asistent soběstačnosti? Co si pod tím představit?
Učím nové vozíčkáře, především kvadruplegiky (lidé s úplným nebo částečným ochrnutím všech čtyř končetin a trupu, pozn. red.), přesuny na lůžko, do auta, mobilitu na lůžku či oblékání.
– Jak jste se k tomu dostal?
Spolupráce vznikla při mém rekondičním pobytu loni v lednu. Nabídl jsem se, že bych tam mohl jednou týdně dojíždět.
– Před dvěma lety jste založil Občanské sdružení Martina Zacha zaměřené na propagaci buggykitingu, snowkitingu a dalších sportů pro vozíčkáře. Co se vám za tu dobu povedlo?
Vyzkoušeli jsme si to, ale přírodní podmínky v České republice těmto sportům moc nepřejí. Nyní se spíše snažíme o finanční podporu nových lidí po úrazu.
– Je problém shánět peníze na podporu handicapovaných?
Problém je obecně shánět peníze na cokoliv, natož na dospělé, kteří jsou většinou po úrazu míchy. Kromě Konta Bariéry a velkých nadačních fondů u nás takové sdružení není.
– Asi nedokážete nic nedělat. Byl jste vždycky takhle akční?
Občas taky zůstanu celý den doma a v posteli. Ale většinou mám každý den nějaký program. Ano, měl jsem to podobné i před úrazem.
– Co vás v nejbližší době čeká?
Ted už je po sezoně, ale v prosinci zase začnou tréninky a soustředění v hodu kuželkou. Také mám dohodnuté moderování různých akcí od sportovních po společenské.
– Dá se sportovní zážitek handicapovaného srovnat se zážitkem, který má zdravý člověk?
Mně to přijde skoro stejné, i když tam je rozdíl v omezenosti pohybu a v možnostech. Sport je pro mě stejně důležitý jako před úrazem. Potřebuju ho ke svému životu, ale i stavu, udržuje mě v kondici a při síle, kterou potřebuji k samoobsluze. U sportu si vyčistím hlavu.
– Jste soutěživý typ?
Jsem, ale zdravě.
– V jednom vašem rozhovoru jste uvedl, že není potřeba chodit, aby člověk mohl prožít plnohodnotný život. Dospěl jste k tomuto přesvědčení postupně, nebo jste to věděl hned po úraze?
Postupem času, když jsem viděl a vyzkoušel jsem si, jak to je a jak to funguje na vozíku.
– Co pro vás tehdy bylo hnacím motorem?
Asi život sám. Jsem zkrátka životní optimista.
– Když se dnes vracíte do Vrchlabí a jedete kolem rybníku Kačáku, kde před šesti lety došlo k vašemu úrazu, jaké máte pocity?
Vůbec nic to se mnou nedělá a nedělalo ani krátce po úraze. Nemám s tím místem problém. Je to možná zvláštní, ale je to tak.
– Kdybyste mohl vrátit čas, udělal byste to?
Ne. Tento život je pro mne mnohem lepší a plnohodnotnější než předtím. V tom, co dělám, čemu se věnuji. Neřeším „nesmysly“ jako lidé, kteří si ničím takovým neprojdou. Nežiju povrchní život.
– Takže jste šťastný člověk…
—
Profil Martin Zach * Narodil se v roce 1985 ve Vrchlabí. * Je absolventem gymnázia v Novém Městě nad Moravě a Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. * V srpnu 2009 zvítězil v 10. ročníku soutěže Muž roku, den po vyhlášení si poranil páteř při skoku na lyžích do vrchlabského rybníka Kačák a ochrnul. * V současnosti pracuje jako tiskový mluvčí dvou společností, je patronem občanského sdružení pro hipoterapii Caballinus, zabývá se moderováním. * V roce 2013 založil občanské sdružení propagující adrenalinové sporty pro vozíčkáře, v současnosti se sdružení zaměřuje na finanční podporu nových lidí po úraze. * Martin Zach do úrazu v roce 2009 závodně běhal na lyžích, aktivně sportuje i dnes. Věnuje se atletice, lyžování na monoski, jezdí také na handbiku, speciálním kole pro zdravotně postižené.
Tomáš Plecháč, redaktor MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď