Lidé si tam mohou vypůjčit pomůcky, které jim ulehčí život, ale pracovníci Jihočeského centra pro zdravotně postižené a seniory pomáhají i v terénu. Peníze shánějí také díky Dobročinnému obchůdku.
Hana Vlasáková je s Jihočeským centrem pro zdravotně postižené a seniory spojená už od doby jeho vzniku v roce 2003. O deset let později se stala jeho ředitelkou. Řídí sedm poboček v každém bývalém okresním městě kraje, snaží se shánět finance a zkoušet nové projekty.
„Od roku 2013, kdy jsem se stala ředitelkou, je naším mottem: Jsme tu více jak 10 let – 10 let tradice a zkušeností. A to, co pozoruji u dalších poskytovatelů, je často právě nedostatek zkušeností,“ říká.
– Liší se centra v jednotlivých městech a specializují se nějak?
Všechna naše pracoviště provozují poradny pro zdravotně postižené a seniory a půjčovny kompenzačních pomůcek. České Budějovice a Strakonice ještě poskytují osobní asistenci a českobudějovické pracoviště se navíc zabývá sociálně aktivizačními službami, takže pořádá vzdělávací a volnočasové aktivity. Český Krumlov, Jindřichův Hradec a Písek se hodně věnují terénnímu poradenství v domácnostech uživatelů. Prachatické pracoviště zase propagaci sociálních služeb i neziskových organizací a besed pro žáky, studenty a veřejnost. Ve Strakonicích se věnují vzdělávání seniorů, pořádají počítačové kurzy nebo trénování paměti. Výstavy kompenzačních pomůcek jsou potom specifikem táborského pracoviště.
– Ve všech městech funguje možnost výpůjčky kompenzačních pomůcek. Jaké si lidé nejčastěji půjčují?
Nejvíce se půjčují mechanické vozíky, chodítka a polohovací postele. Pořád je nedostatek elektricky polohovatelných lůžek a schodolezů, které máme na celý kraj jen dva.
– V Prachaticích už rok funguje také váš Dobročinný obchůdek. Pochvalují si ho lidé?
Máme na něj velmi pozitivní reference. Našly v něm pracovní uplatnění i náplň života osoby se zdravotním postižením, senioři i maminky s malými dětmi, buď jako pracovníci, či dobrovolníci. Kromě lidí u nás nacházejí uplatnění také věci, které již jinde překážejí, neslouží nebo jsou nepotřebné. Máme přes 650 dárců, kteří k nám přinesli to, co už nepotřebují, třeba oblečení, knihy a hračky. Máme stálé zákazníky ze všech věkových kategorií. V září jsme šli s obchůdkem i do terénu. Zúčastnili jsme se prachatických podzimních slavností a v Třeboni Slavností zdraví. Obchůdek je i sociálním podnikem, takže se držíme principů sociálního podnikání a zisk jde zpět do obchůdku, na nákup pomůcek nebo na poradnu.
– Pro mnohé seniory či postižené je výraznou pomocí i osobní asistence. V čem spočívá?
Osobní asistence je terénní služba, při které naše asistentky docházejí do domácností klientů a pomáhají či asistují při přípravě jídla, úklidu, při osobní hygieně nebo jako doprovod k lékaři, na úřady, poštu nebo nákup.
– Je těžké shánět na podobné aktivity finance?
Ano. Jako většina neziskových organizací se potýkáme s nedostatkem finančních prostředků. Poradenské služby jsou ze zákona o sociálních službách bezplatné, proto kromě psaní žádostí o dotace, granty či příspěvky se snažíme získávat finanční prostředky vlastní činností. Třeba prodejem baterií a dalších komponentů do naslouchadel, výrobků našich klientů, půjčováním pomůcek nebo právě provozem Dobročinného obchůdku v Prachaticích.
– Cítíte konkurenci v poskytování některých služeb, nebo naopak vnímáte, že jsou stále co do péče o seniory a postižené nějaké mezery?
Co týče konkurence, je situace v každém městě jiná. Nejvíce ji pociťujeme v oblasti osobní asistence. Začínají se objevovat i půjčovny pomůcek, ale před většinou máme téměř dvanáctiletý náskok, máme stálé partnery i klienty.
Radek Štěpánek, redaktor MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď