Mají speciální výcvik, svého majitele dokážou upozornit na nečekanou překážku. Vodicí psi pro nevidomé. Ti nejlepší se o víkendu utkali v Praze na mistrovství republiky. V Evropě podobná soutěž neexistuje.
VINOHRADY Andrea Hlaváčková z Rožmitálu pod Třemšínem oslepla před dvěma lety. Rok a půl jí v orientaci především ve venkovním prostředí pomáhá labrador Kanto. „Sžila jsem se s ním poměrně rychle. Pes vám musí věřit. Je to pomocník a přítel hlavně v psychické rovině,“ usmívá se Andrea.
Přestože se Kanto stále ještě „učí“, i tak se z jarní kvalifikace probojoval premiérově do sobotního v pořadí 32. republikového šampionátu vodicích psů, který organizátoři umístili do nákupní galerie Flora. Orientaci v obchodním centru však podle představ majitelky Kanto nezvládl. Chvíli mu trvalo najít schody do vestibulu, hůř se vyrovnával například s upozorněním na vysoké překážky, kdy měl zastavit. Dvojice tak logicky ztrácela body. „Je to zklamání. Asi si spíš pamatoval trasu z doby, kdy jsme tu byli nakupovat. Soutěž byla náročná, ale aspoň máme motivaci se zlepšovat,“ řekla odhodlaně nakonec jedenáctá Andrea Hlaváčková.
Povely jako „schody, dveře, doleva, vpravo“ se ozývaly nákupní galerií celý den. „Obchodní centrum jsme vybrali proto, aby psi ukázali, jak se dokážou přizpůsobit chaosu,“ vysvětlila volbu prostředí předsedkyně Klubu vodicích psů Petra Dušková. „Psi se raději pohybují po ulicích, tohle byla pro ně taková vyšší škola,“ dodala. V minulých letech se přitom šampionát v Praze konal na Václavském či Karlově náměstí. Samotný závod spočíval v orientaci psa v neznámém prostředí. Svého pána musel na povel rozhodčích provést vestibulem metra, přes přechod pro chodce, upozornit ho na překážky. Ve druhé části se pes musel zorientovat právě v obchodním centru, ve třetí předváděl obraty na místě či musel zvednout a přinést „upuštěný“ předmět.
„Ale celkově to psi zvládli na výbornou,“ zhodnotila šéfka střediska výcviku vodicích psů v Jinonicích Marie Hájková. Její středisko za 18 let fungování vycvičilo přes 400 psů. A většina jejich „klientů“ soutěžila právě v sobotu na Floře. Na soutěžící v každé disciplíně dohlíželi dva rozhodčí s mezinárodní licencí, kteří závodníkovi určovali povely. Ten je potom předával psovi. „Pro rozhodčí je každá takováto soutěž psychicky i fyzicky náročná. Kromě povelů musíme zároveň hlídat, aby si soutěžící neublížil,“ přiblížila Kateřina Ungrová, která soutěž pro nevidomé soudcuje tři roky.
I mezi nevidomými je rivalita
Soutěž je podle Ungrové unikátní v tom, že v Evropě podobná neexistuje. „Kdysi se takto závodilo v Anglii, ale tam to zrušili z důvodu rivality,“ vysvětlila. „Takovéto soutěže mají být zpestřením výcviku, ale soutěžící jsou schopni se pohádat,“ dodala s tím, že podobné případy se vyskytují i na soutěžích v Česku.
Nevidomí si například snaží pro sebe získat výhodu tím, že dopředu zjišťují trasu závodu, při samotné akci pak vyzvídají u rozhodčích a snaží se je ovlivnit. „I na tomto závodě jsme jeden případ zaznamenali,“ dodala Ungrová. Konkrétní být nechtěla.
Vítězem klání se stal Roman Vaněk z Varnsdorfu se svým labradorským retrívrem Nabu. Nasbíral 402 ze 420 možných bodů. Stříbro bral předloňský vítěz Milan Melichar z Neratovic se psem Pascalem.
Vítězslav Bureš, redaktor iDNES.cz
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď