Domov Nalžovice je domovem pro desítky lidí s mentálním a kombinovaným postižením. Někteří z klientů jsou po vytrvalé práci pod vedením ředitelky Lenky Mottlové postupně a dlouhodobě připravováni na nový život.
Kromě toho, že klienti tráví čas v sociálně terapeutických dílnách, chtějí a mohou pracovat i mimo organizaci. A tak se již několik měsíců Domov Nalžovice snaží pro ně práci najít. To, že to nebude jednoduché, jsme všichni tušili. Avšak některé reakce poptávaných firem by zarazili nejednoho z vás. Od nezájmu komunikovat a dát prostor minimálně k jednání až po reakce plné opovržení. Přesto vytrvalost a touha po zlepšení života postižených trvá.
O to více jsme byli potěšeni z reakce příbramské firmy, která projevila zájem o pracovní umístění klientů s postižením. Pan Ivo Nedošínský, který společnost vede, tak dal šanci a nebál se vyzkoušet spolupráci s námi.
Při osobní návštěvě firmy procházím dílnu za dílnou a pociťuji respekt k týmu lidí, kteří den nězaměstnávají lidi s různým druhem postižení. Každý z nich má nějaké omezení, které mnohdy vyžaduje i zvláštní přístup … „Nejde ti řezat, či kompletovat kartony? Tak pojď, vymyslíme pro tebe uplatnění. Budeš se starat o výtah, který denně jezdí z patra do patra, plný materiálu ke zkompletování.“ Zde je lidskost a zvláštní přístup s neutuchající trpělivostí na prvním místě. A to každý den. Když jsem procházela firmou, věděla jsem, že zde jsme na správném místě.
Zajímalo mě, jak se našim klientům zde vede a jak vnímají nové prostředí.
Slečna Žaneta skládá plastové krabičky, kroutí zlaté proužky, vybarvuje. Vyrábí ozdobu na ubrousky. Moc se jí líbí, že se učí novým věcem a že si může vydělat peníze. I mentálně postižený člověk si velmi dobře uvědomuje, co to pro něj znamená. Dává mu to pocit svobody a uplatnění. Pro paní Irenu je důležité, že se v Kalnexu mimo jiné seznámila i s novými lidmi a vůbec jí nevadilo, že jako „Popelka” třídí hnědé a bílé cedulky. Slečna Adriana se nebojí seznamování a rychle prostředí přivykla. Všechny bez výjimky firma přijala opravdu vstřícně s chutí dát příležitost. Nejvíc, co mě příjemně překvapilo byl fakt, že i kdyby některý z nich nedokázal splnit očekávání a předepsané normy, může i nadále podle svých možností cvičit a trénovat zručnost a mít tak šanci, že jednou bude opravdový zaměstnanec. Zaměstnanec, který si vydělá své vlastní peníze. Minimálně to bude pro naše klienty změna, kterou velmi potřebují pro zlepšení vnímání sama sebe, pro získání pocitu, že jsou prospěšní.
My už dnes víme, že dva z klientů splnili požadavky a práci dostanou. A to je velký úspěch nejen pro ně, ale i pro pracovníky Domova Nalžovice, kteří se s velkým zápalem a snahou významně podílí na této změně. Znamená to, že Domov Nalžovice opravdu dělá smysluplnou práci a snaha měnit zaběhlé, má smysl. Jsme rádi, že lidé, kteří v minulosti téměř nevycházeli ze zařízení, dnes budou mít platnou pracovní smlouvu a tak i šanci se zapojit do běžného života a být prospěšní. Je mylné se domnívat, že potřebu být užitečný, lidé s mentálním postižením nemají.
Je srpen, venku skoro 40 stupňů a v dílnách na mě dýchá kouzlo Vánoc. Právě totiž vrcholí zakázky na toto období. Byla jsem překvapena kolik výrobků, jenž mohu spatřit na pultech, se do finální podoby zrodilo právě tady. O to větší radost máme z toho, že naši lidé budou součástí tohoto procesu…
Odcházím z firmy Kalnex s velmi dobrým pocitem.
Lidé s mentálním postižením vás potřebují. Dejte jim vlastní příležitost. Přeji si,aby třeba právě u vás ji našli další.
O autorovi: Sylvia Pípalová, Domov Nalžovice
Příbramský deník
http://www.pribramsky.denik.cz/
Přidejte odpověď