Začlenit mentálně postižené lidi do běžných životních situací je složitý proces. Ivana Martáková o to v Ostravě usiluje už několik let.
foto: windchime sxc.hu
Ostrava – „Vše začalo, když jsem se řízením osudu dostala do sdružení Bílá holubice, kde s tělesně handicapovanými lidmi vytváříme taneční představení. Fascinovalo mě, jak se s těžkými životními situacemi dokážou vyrovnat a svá omezení s nadhledem zvládají. Naučila jsem se na ně nedívat skrz prsty, jak se to v naší společnosti občas stává, a naopak se od nich učit,“ popisuje své první setkání s handicapovanými Ivana Martáková. Původně inženýrka ekonomie začala pracovat jako produkční ve sdružení Bílá holubice v Ostravě. „Vyjeli jsme s představeními na různé festivaly a akce. Velice mě ovlivnila návštěva festivalu Mental power, kde jsem zhlédla několik snímků, v nichž účinkovali nejen tělesně, ale i mentálně postižení lidé,“ popisuje.
„Byla jsem nadšená, protože ty filmy nevzbuzovaly lítost, naopak publikum rozesmávaly a byly dobře natočeny. Ukazovaly, že i tito lidé umí hrát a nemají se za co stydět. Napadlo mě, že bychom se o něco podobného mohli pokusit i u nás v Ostravě,“ přibližuje prvotní nadšení Ivana Martáková, která hned začala na přípravě ostravského snímku pracovat. Sehnala tvůrce, navštívila centrum Čtyřlístek pro osoby se zdravotním postižením a dohodla spolupráci. „S vedením centra jsme se rozhodli, že zapojíme jen členy s lehčím postižením. I tak to bylo někdy náročné.
Každopádně film Voňavá pochoutka se podařilo natočit. Sobecky se přiznám, že jsem si natáčení, kde jsem organizačně i produkčně působila, moc užívala. Mentálně postižení lidé jsou totiž bezprostřední, nebojí se říct, co vidí a cítí. Nebojí se ani objetí. Říkala jsem si, že by nám „zdravým“ často pomohlo odhodit společenské masky a odkoukat od nich alespoň část otevřenosti a radosti,“ zamýšlí se sedmatřicetiletá matka dvou dětí.
Ivana Martáková nezůstala ale jen u kulturních projektů a začala mentálně postižené začleňovat i do rutinních prací. „Chtěla jsem, aby „mentolky“, jak těmto postiženým láskyplně říkám, nepracovaly jen v chráněných dílnách, ale přišly i do širšího kontaktu se zdravými lidmi. V několika ostravských kavárnách začali lidé s lehčími poruchami vypomáhat, ale ne vždy to zákazníkům bylo příjemné, což chápu. Na komunikaci s postiženými si člověk musí zvyknout. Takže ve spolupráci s ostravským kulturním klubem Cooltour jsme rozjeli projekt pojízdné kavárny Mental café po celé Ostravě. Tam se lidé mohou sami rozhodnout, zda této služby využijí a nechají se obsloužit mentálně postiženými,“ uzavírá Ivana Martáková, která má v hlavě podle svých slov ještě další nápady, jak s postiženými lidmi spolupracovat.
KLÁRA KOHUTOVÁ
Moravskoslezský deník
http://moravskoslezsky.denik.cz/
Přidejte odpověď