Když si slepec pořizuje vodícího psa, dostane příspěvek od zdravotní pojišťovny, vozíčkář je na tom ale jinak. Asistenčního psa sice může získat, ale od pojišťovny nedostane nic.
I to ukazuje příběh postiženého chlapce Honzy a jeho psa Sonyho. Kdo vlastně hradí výcvik asistenčního psa a kolik stojí? A s jakou pomocí může Honzova rodina vlastně počítat? I o tom dnes budou Příběhy Radiožurnálu, ve kterých objevujeme jednak velké přátelství člověka a psa, ale i tvrdou realitu jejich života.
17letého vozíčkáře Honzu jsme zastihli opět v nemocnici. Z jeho nohou zmizely po měsíci sádry a čeká jej poněkud bolestivá rehabilitace.
Je jedním z velmi mála mladých chlapců, kteří onemocněli zvláštním typem svalové dystrofie.
redaktor:
Kluci s touhlec tou nemocí jsou sdružení v spolku, kterej se jmenuje Parent Project. Snaží se vybudovat takový centra, abyste s tím klukem nemusela jezdit do nemocnice 60krát do roka, tak jenom se třeba dojede do Motola, tam vás vyšetří jednorázově během třeba 2 dnů na všechno, co je potřeba. Takže je to takovej boj s větrnejma mlýnama, dá se říct, ale nevzdáváme to a bojujeme.
Honza, :
Já jsem na vozíku od 11. Takový zvláštní tu to je. Doma je to vždycky lepší. Předtím jsem tu měl s sebou i počítač. Hrál jsem nějaký hry.
Václav, Honzův otec:
Potřeby pro vozíčkáře jsou neuvěřitelně drahý a předražený.
redaktorka:
Copak neplatí zdravotní pojišťovna na ty pomůcky pro vozíčkáře?
Václav, otec:
Platí, něco platí, ale tím, jak to nemoc neznají, protože to je vlastně vzácný onemocnění, to, co má Honza, tak oni neví, co dystrofik vlastně potřebuje, takže vám předepíšou mechanickej vozík, a pak se strašně diví, proč chcete elektrickej vozík, proč potřebujete v progresi tý nemoci měnit sedák, potřebujete měnit vopěrku za hlavu, proč potřebujete měnit záda. Taková úprava vozíku třebas vyjde na 50, na 60 tisíc. Na to pojišťovna nepřispěje. Takže si to musíte hradit buď sama, nebo pokud máte proříznutou pusu a nebojíte se žádat o granty nebo sponzorský dary, takže fungujete takhle, no.
redaktorka:
Díky sponzorským penězům získal Honza i svou nejdůležitější kompenzační pomůcku – asistenčního psa Sonyho.
Václav, otec:
Asistenční pes od Pomocnejch tlapek, ten klient dostává ho zdarma. Co já vím, tak Pomocný tlapky dostávají sponzorský dary a cena takovýhleho psa, co máme my, je zhruba 200 tisíc korun i s výcvikem samozřejmě.
redaktorka:
Honza a jeho skvěle vycvičený pes Sony jsou skoro pořád spolu. Ve dvou cestují, navštěvují koncerty, kino a hlavně školu.
Příběhy Radiožurnálu.
Přidejte odpověď