Jeřabina? Jaká jeřabina? Co že to je? Otázky podobného typu jsme poprvé zaslechli už v roce 2011. V tomto roce jsme se s Jeřabinou setkali poprvé. Tenkrát 10. března 2011, jsme v našem novém otevřeném kinosále promítali pohádkový thriller Mikola tenkrát na Koločavě.
Počátky – Ve snímku o kouzlech, lásce, zradě a nenávisti natočeném podle předlohy díla Ivana Olbrachta – Nikola Šuhaj Loupežník v hlavních rolích účinkovali herci s mentálním a kombinovaným postižením. Autorkou projektu byla ředitelka, ještě tenkrát ÚSPMP Těchobuz (Ústav sociální péče pro mentálně postižené), Simona Tomanová. Napsala scénář a zajistila natáčení filmu na Ukrajině, přímo ve skanzenu na Koločavě, vesnici, ve které se Olbrachtův román odehrával. Na otázku, „Proč tento film vznikl?“ mi Simona Tomanová odpověděla „Cílem bylo umožnit lidem s mentálním postižením prožít nevšední zážitky při nevšední práci a ve snaze deklarovat společnosti, že s přiměřenou podporou dokážou lidé s mentálním postižením mnohé.“
ÚSP Těchobuz byl v roce 2011 zapojen do procesu transformace v Kraji Vysočina a od 1.ledna 2012 se ÚSP v Těchobuzi, změnil na Domov Jeřabina, p.o.. Změna názvu byla jedním z kroků, jehož cílem bylo vytvoření skutečného domova pro své klienty. Atak byla na Pelhřimovsku realizována výstavba nových zařízení v Cetorazi, Pelhřimově, Humpolci, Horní Cerekvi, Novém Rychnově a i u nás v Počátkách pro 72 stávajících klientů. V našem městě první krok učinili naši zastupitelé, kdy 25. září 2012 na 12. zasedání, schválili převod pozemků z majetku města ve prospěch Kraje Vysočina se souhlasem uzavřením kupní smlouvy na pozemky a se záměrem plánované výstavby nových objektů k bydlení pro klienty Domova Jeřabina. A 6. března 2013 nás ředitelka Tomanová v místní Sokolovně v rámci veřejného projednávání Zdravého města Počátky – Občan a Radnice v aktuálním tématu „MY a chráněné Domy Jeřabina…a proč ne?“ informovala o této plánované výstavbě a trpělivě odpovídala se svými kolegy na otázky padajících z řad našich obyvatel.
V Počátkách vznikly dva domy chráněného bydlení, ve kterých klienti Jeřabiny naleznou své zázemí a my jsme si je mohli v neděli 28. června 2015 na Dnu otevřených dveří v Domově Jeřabina Počátky prohlédnout.
Obyvatelům z Domova Jeřabina nastala přestěhováním do nových domovů nová životní etapa. Dvanáct mužů s mentálním, případně kombinovaným postižením, bude žít v šestičlenných domácnostech, které se pro ně postavily v našem městě. Budou moci opustit ústavní způsob života a začít žít svůj život v prostředí, které se podobá tomu našemu a se vším, co k němu patří – práce, péče o svůj dům, zahradu, zvířata, nakupování, vaření, praní prádla, ale třeba i návštěva kina nebo koncertů. Stěhování do chráněného bydlení však rozhodně neznamená, že by se obyvatelé Domova Jeřabina tímto krokem ocitli bez asistence a na pospas každodenním životním problémům. Transformace z ústavní péče do chráněného bydlení má za cíl klienty naučit větší samostatnosti a umožnit jim důstojnější život, než který doposud zažívali. Klientům budou v domácnostech i nadále k dispozici asistenti, kteří jim budou pomáhat ve všem, co by se jim úplně nedařilo.
Na ulici Rudé Armády v chráněném bydlení bude žít šest lidí, kteří potřebují, mimo jiné, pomoc s dodržováním a respektováním společenských pravidel. Zde je také plánován stacionář s floristickou dílnou a zvířecí farma, kde se budou klienti starat o koně, kozičky a králíky. V Žižkově ulici budou žít lidé s mentálním postižením, kteří už zestárli a protože již třeba špatně chodí a i v ostatních záležitostech svého života potřebují více pomoci asistentů, bude jim tato pomoc poskytnuta. Sami klienti se budou o své domy starat, budou si uklízet, pečovat o zahradu a starat se o svou domácnost. Za prací budou dojíždět do některého ze stacionářů, které v rámci transformace domova vznikly, například v Pelhřimově, Horní Cerekvi nebo u nás v Počátkách.
Někteří z klientů Domova Jeřabina dokonce našli i skutečnou práci. „Jejich život bude podobný našemu,“ říká ředitelka Domova Jeřabina Simona Tomanová a pokračuje: „Ráno vstanou, připraví si snídani a pojedou do práce, nebo denního stacionáře. Po návratu se budou starat o svůj dům, nebo odpočívat. A připraví si večeři. S tímto vším jim budeme pomáhat my. Naši klienti nebudou žít u nás v práci, ale my budeme poskytovat sociální služby u nich doma. Tak jako třeba pečovatelka poskytuje služby naší babičce, nebo dědečkovi.“
Nezbývá mi než klientům Domova Jeřabina popřát, ať se jim v našem – teď i jejich městě líbí.
Ludmila Marková
Pelhřimovský deník
http://www.pelhrimovsky.denik.cz/
Přidejte odpověď