Jan Bendová z Klatov je po operaci nádoru částečně ochrnutá, skončila na vozíku
Klatovy – Doslova život naruby má nyní rodina Bendova z Klatov, která ještě před rokem a půl žila spokojeným a šťastným životem jako každá jiná. Vše změnila operace maminky Jany, po které je odkázána na invalidní vozík a celodenní péči. Pomohou jí jen rehabilitace, které jsou pro rodinu velmi nákladné.
Před operací byli Jana a Lukáš Bendovi se svými dětmi Ondráškem a Nikolkou běžně fungující rodinou. Oba chodili do práce, jezdili na výlety, dva tři roky zpátky si pořídili v Chlistově pozemek, kde mají kompletně zařízenou maringotku, ve které společně trávili volný čas. Vše se změnilo vloni na jaře, kdy žena zjistila, že špatně slyší na jedno ucho. „Zašli jsme na ušní, kde jí udělali vyšetření s tím, že má přijít za měsíc na kontrolu. Tam zjistili, že ucho je v pořádku, což bylo zvláštní. Ani nás neposlali na žádné další vyšetření. Po čase jsme se zmínili před švagrovou, která je shodou okolností fyzioterapeut, že Janina přestala cítit pravou tvář, necítila dotyk, chlad, teplo, prostě nic. Díky tomu jsme si zajistili vyšetření na magnetické rezonanci, kde se prokázalo, že má v hlavě za pravým uchem nezhoubný nádor o průměru 2,5 cm,“ popsal manžel.
Okamžitě začali zjišťovat, co se s nádorem dá dělat. Nakonec si domluvili operaci v Plzni, protože nádor se musel odstranit. Jediným následkem operace měla být hluchota na pravé ucho. Vše ale bylo jinak. „První operace byla 20. listopadu, po které byla manželka umístěna na lůžko neurochirurgické JIP. Žena od začátku tvrdila, že má dvojité vidění, že se necítí úplně dobře. Když jsem v sobotu jel na návštěvu, tak jsem se dozvěděl, že je na operačním sále znova, prý nastaly menší komplikace. Čekal jsem tam asi do devíti hodin do večera, kdy za mnou přišel operující lékař se sdělením, že je vše v pořádku, abych jel domů,“ řekl Benda.
„V neděli, když jsem do nemocnice volal, jsem se dozvěděl, že manželka v noci prodělala další operaci a její stav je kritický. Bohužel došlo ke krvácení a krev tlačila na mozkový kmen, který je jedním z nejdůležitějších center v mozku,“ vzpomínal se slzami v očích Lukáš Benda.
Poté byla jeho žena devět dní v umělém spánku a prognózy lékařů nevěstily nic dobrého. „Dva měsíce jsme za Janinou na JIP jezdili každý den. V té době se nemohla vůbec pohnout, neotevřela ani ústa, sama nedýchala, byla odkázána na plicní ventilaci a vyživovací sondy, neustále měla záněty, oboustranný zápal plic a prodělala i sepsi. Byla chvíle, kdy ani lékaři nevěděli, co dělat, protože silnější antibiotika už jí dát nemohli,“ uvedl manžel.
První výraznější pokroky udělala Jana po přeložení na lůžko dlouhodobé intenzivní péče (DIP) v Plzni na Borech, kde strávila další měsíc. Po propuštění z nemocnice absolvovala tříměsíční rehabilitační pobyt v Kladrubech, kde podstoupila intenzivní rehabilitaci se snahou co nejvíce se rozhýbat a postavit na nohy, protože předtím byla v podstatě upoutaná na lůžko. Jelikož Janiny pokroky byly znatelné, snažila se rodina její pobyt co nejvíce prodloužit, ale bohužel se jim dostalo odpovědi, že z kapacitních důvodů to není možné. Snažili se tak sehnat jiné místo, kde by mohla intenzivně rehabilitovat a zlepšovat svůj zdravotní stav, protože první rok je z hlediska neurorehabilitace nejdůležitější. „V jednom rehabilitačním centru nám odpověděli, že je těžký pacient, že ji nechtějí. Zkoušeli jsme jiná centra, kde nás také odmítli nebo nám ani neodpověděli.
Nejvíce pomohli pobyt na Slovensku
Nakonec jsme zajistili pobyt v rehabilitačním centru Adeli na Slovensku. Tento pobyt bohužel není hrazen pojišťovnou, proto jsme ho uhradili z rodinných financí, šlo o 270 tisíc korun za jeden měsíc pobytu. Nutností byl doprovod, kterým byla na Slovensku její maminka. V Adeli Janina udělala obrovský pokrok. Jako součást léčby využívají hyperbarickou komoru, kterou nám tady nikdo nedoporučoval, dokonce nás od ní zrazovali. Celkově nám nikdo od samého začátku nedokázal poradit, co dál. Vše jsme si museli zjišťovat a zajišťovat sami. Rozhodli jsme se, že budeme shánět peníze na opakované pobyty, aby se její stav co nejvíce zlepšil a mohla se vrátit do běžného života,“ přeje si manžel.
„Bohužel při druhé reoperaci došlo k odstranění části mozečku, což je centrum pro rovnováhu, takže v současné době nemá Janina žádnou stabilitu a je odkázaná na invalidní vozík. Na toaletu ji vozíme, když jí připravíme oblečení, tak se obleče, s dopomocí se nají, pití musíme zahušťovat, protože má problémy s polykáním. Dále má poškozené pravé oko, na které už nikdy neuvidí, na ucho už nikdy neuslyší, a polovinu obličeje má ochrnutou,“ doplnila Janiny maminka Jaroslava Zíková, která přiznala, že to pro ni bylo hrozné, a kdyby nebyli tak velká rodina, tak neví, jak by vše zvládli.
Statečné jsou také jejich děti, které podle slov otce vše nesly velmi dobře, i když se jim hodně stýskalo. „Řekl bych, že to snášely nejlépe z nás. To ale bylo asi také tím, že přesně nevěděly, co se děje,“ dodal jejich tatínek.
Neztrácí naději
I přes tuto velmi složitou životní situaci Jana a její rodina neztrácí naději, pilně na sobě pracuje i doma a věří, že se brzy bude moci vrátit do normálního života. „Chtěla bych strašně moc poděkovat všem za morální i finanční podporu, kterou jsem v posledních dnech od spousty lidí obdržela, ještě jednou děkuji,“ uvedla Jana Bendová.
—
Jak pomoci
Ti, kteří by chtěli Janě Bendové pomoci, aby mohla dále absolvovat rehabilitační pobyty, zlepšovat svůj zdravotní stav a opět si hrát se svými dětmi, mohou zaslat libovolnou částku na její osobní transparentní účet: 2800823004/2010 nebo na transparentní účet APPA (Asociace pomoci postiženým Adeli) pro další pobyty v Adeli: 2000559145/2010 – do poznámky prosím uveďte JANA BENDOVÁ.
DANIELA LOUDOVÁ
Klatovský deník
http://klatovsky.denik.cz/
Přidejte odpověď