Zdolat půlmaraton či překonat 50 kilometrů v bílé stopě. To jsou výkony, na které se s respektem musí dívat snad každý, komu sport není úplně cizí.
Marek Šimíček z Horní Moštěnice tyto výzvy překonává navzdory svému handicapu. Je zcela nevidomý.
„Mámu nás v Moštěnici místo, kdeběhámdo kopce. Po straně je mez, po které jedu hůlkou anebo často běžím s některým z dětí, které jede na kole. Děti mám tři, takže je můžu střídat,“ směje se Šimíček, když popisuje svůj běžecký trénink.
Zrak ztratil ve svých osmnácti letech vinou úrazu. Psal se rok 1990 a do té doby žádný sport závodně neprovozoval. Impulz přišel v době, kdy se se svým postižením učil žít v rehabilitačním středisku ve slovenské Levoči. „Když už jsem ve středisku skoro končil, pořádaly se na atletické dráze závody a já jsem poslouchal, o jakých časech se kolem mě baví. Říkal jsem si, že takové jsem ve škole přece taky zvládal a zkusil si dvanáctiminutový běh,“ vypráví Šimíček.
Zakrátko moštěnický rodák uběhl svůj první půlmaraton a sportu se už nevzdal. Coby běžec na lyžích se zúčastnil nejen evropských šampionátů, ale Českou republiku reprezentoval také na paralympiádě v roce 1994 v Lillehammeru. Zde se zúčastnil mimo jiné biatlonu, který dokončil na šestém místě. „V biatlonu se běh na lyžích spojuje se simulovanou zvukovou střelbou, a to je sám o sobě zase úplně jiný, klidný sport,“ vysvětluje dnes čtyřiačtyřicetiletý Šimíček.
Při výčtu jeho sportovních aktivit však kromě simulované zvukové střelby nesmí stranou zůstat ani triatlon nebo aquatlon, zahrnující plavání a běh. Samozřejmě, nevidomý atlet se na soutěžních tratích neobejde bez vodiče neboli traséra. „Ten musí být ještě o něco lepší než závodník. Můj standardní trasér, kterého jsem naposledy měl, odjel pracovat do Německa, takže momentálně mám příležitostné vodiče,“ říká Šimíček. Za své výkony byl naposledy oceněný v prosinci, když obsadil druhou příčku v kategorii nejlepší handicapovaný sportovec Olomouckého kraje. Jak ale sám skromně říká, dopředu ho žene něco jiného. „Nedělám to ani tak pro výkony. Ty mě sice potěší, ale není to úplně hlavní kritérium. Rozhodující je pro mě dobrý pocit ze sportu,“ podotýká.
V tomto roce už zkušený univerzál absolvoval například slavný závod v dálkovém lyžování – Jizerskou padesátku nebo 350 kilometrů dlouhý štafetový běh Vltava Run. Dál jej čeká třeba zářijová „Desítka okolo komína“ v areálu přerovské Prechezy. „Letos jsem počet závodů, taky na přání manželky, mírně zredukoval,“ prozrazuje zvesela Šimíček, který vedle své sportovní kariéry zvládá práci operátora přerovských sociálních služeb.
Nové Přerovsko – týdeník
Přidejte odpověď