Rozhovor s předsedou spolku stomiků v Hranicích Bronislavem Tučným.
Hranice – Když se řekne stomie, málokdo tuší, co si pod tímto názvem představit. „Mnoho lidí se mylně domnívá, že to bude mít něco společného se zubařinou, někdy nás docela vtipně komolí. Jednou v hotelu čekali stomatology a dojeli jsme my, taky už nám říkali i komici či sloníci. Základ slova stoma je stejný, což je otvor, ale u stomie jde o vývod v břiše, který je od dvou do pěti centimetrů velký,“ pověděl v rozhovoru pro Deník předseda spolku stomiků Bronislav Tučný, který s vývodem žije téměř celý život.
– O co tedy přesně jde? Co je stomie?
Obecně je to vývod na stěnu břišní, kde je vyvedeno tenké nebo tlusté střevo nebo močová trubice. Stomií se řeší například rakovina střeva nebo Crohnova choroba, kdy se část střeva zkrátí a lékaři ji vyvedou ven. Některá stomie je dočasná, některá ovšem doživotní.
– Péče o stomii asi musí být pracná. Jak to funguje?
Sáčky a podložky se lepí na kůži, je potřeba celodenní péče. Člověk ji má na sobě 24 hodin denně. Sáčky jsou jakýmsi rezervoárem na exkrementy. Mění se podle typu. Buď jednorázové na jeden den, nebo jsou sáčky na dva až tři dny. Obzvlášť v létě kvůli pocení se může stát, že dojde k opruzeninám, jak tomu bývá třeba u malých dětí.
– Jak dlouho žijete se stomií?
Od osmi let, což je 32 let. Jako dítě jsem se s tím sžíval docela dobře. Bylo to pro mě vysvobození, protože bych jinak nosil plínky, vzhledem k tomu, že jsem měl rozštěp páteře. Stomie mi zachránila život.
– Co je na životě se stomií nejtěžší?
Určitě je pro stomika nejtěžší se s tím sžít a smířit se s tím. Děti se s tím sžívají lépe, dospělí si uvědomují, že musí změnit svůj život, změnit i styl oblékání. Navíc mají strach chodit do společnosti, protože stomie má nepříjemné zvukové projevy. Jde to sice nějakým způsobem ztlumit pomoc filtrů, které by měly i pohlcovat zápach, ale samozřejmě to také není vždy stoprocentní. Také záleží na tom, jak to přijme rodina. Znám případy, kdy to člověka zlomilo, nebyl schopný se o sebe starat a byl odkázaný na pomoc rodiny. Samozřejmě některá manželství končí rozvodem, protože to partner neunese.
– Kde mohou lidé se stomií najít pomoc?
Existují spolky stomiků, které plánují různé akce. Jezdíme na výlety, pořádáme besedy a různé akce. Samozřejmě se účastní i rodinní příslušníci. V Hranicích se na operaci střeva a stomie specializuje pan doktor Večeřa a obrovskou pomocí a přínosem je i stomasestra Ivana Pokorná. Tu by nám mohla závidět leckterá nemocnice v okolí. Sestra Pokorná se stará o osvětu. Minimálně jednou ročně pořádá setkání stomiků v Hranicích. Já osobně jsem se díky ní dostal do novojičínského spolku. Tam je nás asi 45, když pořádáme setkání i s přerovskými stomiky, tak nás je víc než šedesát ve věku od 27 až do 60 let.
– Proč si myslíte, že se lidé za to stydí? Vývod měl jeden čas i náš bývalý prezident Václav Havel.
Ten se za to také styděl. Když ho oslovil spolek, říkal, že na tuto etapu velmi nerad vzpomínal. Zdravý člověk si totiž nedovede představit, co to obnáší. Navíc informace na internetu mohou být zavádějící. Lepší je osobní kontakt. Lidé se za to nemusí stydět, protože by si měli uvědomit, že jim mnohdy stomie zachránila život. Je to o tom, jak to člověk bere. V dnešní době už ženy mohou sehnat pěkné krajkové spodní prádlo na sáček, existují plavky, které stomii dobře zakryjí a vypadají pěkně.
– Na kolik korun vyjde život se stomií?
Je to hrazeno pojišťovnou, kdy pro základní vybavení je maximální limit šest tisíc za měsíc. A to nepočítám zvýšené životní náklady, kdy stomici musí častěji prát, vybírat si určité hygienické potřeby. Například některá mýdla vylučují určitě látky, kvůli kterým poté podložka nepřilne pořádně k tělu.
– Do jaké míry tedy omezuje stomie?
Člověk by neměl zvedat těžké věci. Samozřejmě se může se stomií sportovat, ale musí se nejprve vychytat veškeré zádrhely. Jsou i lidé, kteří se stomií boxují, chodí plavat. Stomik navíc musí dodržovat jistý jídelníček nebo pitný režim.
– Ví o vaší indispozici vaši přátelé a známí?
Někteří ano, jiní ne. Je to skryté zdravotní postižení a někdo to nemusí vědět.
– A nemáte obavy z jejich reakcí, když si přečtou tento článek?
Z toho strach nemám. Samozřejmě jsem se setkal s lidmi, kteří mi říkali: Tobě nic není a máš částečný invalidní důchod. Na to jsem jim většinou odpovídal, že bych chtěl vidět je na mém místě. Lidé si to prostě nedokážou představit. Já už jsem se se stomií sžil.
BARBORA JESTŘEBSKÁ
Přerovský a Hranický deník
http://www.prerovsky.denik.cz/
Přidejte odpověď