U většinové společnosti nejistotu, možná i špatné svědomí. Slovo mnohoznačné, za nímž cítíme rozpor, problém, závazek, píše komentář Ladislav ŠAFRÁNEK.
ilustrační foto: PhotoRack
S handicapem tělesným se již v zásadě vyrovnáváme. Tisíce firem lidi s tělesným postižením bez problémů zaměstnává. Stát jim to umožňuje finanční stimulací tvorby a udržování pracovních míst pro tělesně postižené. Nepřímo i tím, že firmy neplnící kvóty pro zaměstnávání tělesně handicapovaných penalizuje.
Složitější a zatím všemi vládami s různou intenzitou obcházený, případně populisticky zneužívaný, je problém sociálního handicapu. Jako bychom vycházeli z toho, že fyzické či mentální postižení pochází »z vyšší moci« a zasluhuje si proto větší ohleduplnost a empatii, zatímco za sociální slabost si mohou lidé na okraji společnosti sami neschopností, způsobem života, alkoholovou a drogovou závislostí.
Uvedené důvody sociálního handicapu jsou reálné a každý by mohl ze svého okolí uvést řadu příkladů, jak lidé řeší osobní problémy útěkem do společensky závadného jednání. I z toho pramení většinový názor, že za odsun za sociální hranu si může každý sám. Slabinou logiky je, že sociální slabost je vyvolána i neschopností společnosti vytvořit základní podmínky života sociálně vyloučených, např. dlouhodobě nezaměstnaných.
Výluka »nepřizpůsobivých« ze společnosti a přístup k nim jako k »cizorodému prvku« je pro establishment cestou nejsnadnější. Navzdory nejrůznějším nadacím, fondům a dalším nevládním organizacím se bojíme přiznat, že sociální spravedlnost je v České republice cizí slovo a že souhlasně vyloučíme všechny, které pokládáme za cizorodý prvek, připomínající nám naše sobectví.
Připomíná to poněkud slaboduché prohlášení Bohuslava Sobotky, že kvóty pro přijetí imigrantů zásadně odmítáme, nicméně jsme ochotni je přijmout dobrovolně. Není jeho oblíbenou hrdinkou chytrá horákyně?
Pokud jde o příslušné ministerstvo Jiřího Dienstbiera, tam nelze o žádné koncepci, ba ani o nějaké sofistikované snaze problém systémově řešit, vůbec hovořit. Doposud převažující metoda poslat ad hoc nějaké peníze a jmenovat zmocněnce pro místo s vysokou koncentrací sociálního handicapu k utlumení možného výbuchu problém pouze zhoršuje.
Řešením může být odpovědná dělba mezi sociálně handicapovanými podle příčin vzniku (úloha terénních pracovníků) a na tom založený diferencovaný přístup k nim. Ten by měl nalézt zásadní dialektický odraz ve fyzické realitě i v ustanoveních zákona. Teprve pak bude společnost méně náchylná k hysterii a sociálním konfliktům.
Ladislav ŠAFRÁNEK
Haló noviny
Přidejte odpověď