etopýři se orientují v prostoru podle ozvěny svých vlastních zvuků. Brian Borowski se tuto neobvyklou schopnost naučil v dětství a v současnosti s ní pomohl výzkumu netopýrů.
Kanaďan Brian Borowski je sice od narození nevidomý, zato svět kolem sebe dokonale slyší. Když jde po ulici, mlaská, luská prsty nebo třeba ťuká dřívkem do plechovky. Přitom poslouchá odražené zvuky. Pozná například, jestli mezi chodníkem a silnicí je stromořadí, někdy slyší i jednotlivé větve. Když jde někdo proti němu, nemusí slyšet jeho kroky, stačí mu jen odezva.
Na tuto neobvyklou schopnost přišel již ve věku tří nebo čtyř let, kdy se rodina odstěhovala na venkov. Když rodiče zařizovali dům, na zápraží lomozili jakýmisi kovovými trubkami. Zvuk se odrážel od stěny a Brian si uvědomil, že „slyší dům“.
Brzy se svými bratry, z nichž jeden byl nevidomý a druhý viděl, vymysleli zvláštní hru na schovávanou. Vidoucí bratr se schoval na zahradu mezi stromy a nevidomí se snažili pomocí mlaskání nebo luskání zjistit, kde stojí.
Neposlechl učitele, a vyplatilo se mu to
„Když Brian přišel do školy pro nevidomé, tak to učitelé neviděli rádi,“ říká biolog Jaroslav Petr, „říkali, že to je prapodivná anomálie. Jak se nevidomí odlišují od většinové společnosti, už tak to mají těžké. Ve chvíli, kdy bude mít ještě další zvláštnost, bude to mít ještě těžší.“
Ve škole se bratři Borowští své schopnosti vzdali, mimo ni ji však naštěstí dále rozvíjeli. Naučili se jezdit na kole a pomocí mlaskání se zorientovali na známých trasách. Poznali, kde je štěrková cesta, trávník a silnice. Zapamatovali si, že u sloupu s poštovní schránkou musejí zahnout doprava k domovu.
Lidí schopných echolokace, čili orientace podle zvuku, je ve světě více. O jejich schopnosti se zajímají i vědci. Brian Borowski jim navíc pomohl vysvětlit, jak vnímají svět okolo sebe netopýři.
Je předmět malý, nebo vzdálený?
„My, když koukáme a vidíme, že něco je malé, poznáme, jestli se nám to zdá malé proto, že ve skutečnosti je to velké, ale je to od nás daleko. Rozeznáme to od situace, kdy je něco skutečně malé a je to blízko. Netopýři s tím mají poměrně velké problémy,“ vypráví Jaroslav Petr, „ale když se vědci ptali pana Borowského a zkoušeli to s ním, tak zjistili, že s tím problém nemá.“
Vědci se domnívali, že netopýr (nebo echolokující člověk) rozeznává vzdálenost od velikosti podle toho, jak dlouho se k němu zvuk vrací. Brian Borowski však říká, že u něj to tak nefunguje. Blízké předměty pozná jednoduše podle toho, že na nich slyší více detailů.
Přidejte odpověď