Rád pomůžu. Chci být příkladem těm, kteří si třeba nevěří

Vedoucí oblastní pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Jaroslav Pata říká pro Krnovské noviny:

Dobrou duší organizace nevidomých a slabozrakých z bruntálského okresu je Jaroslav Pata. Je sám nevidomý a snaží se o začlenění zdravotně postižených mezi ostatní obyvatele regionu a stará se jim o sportovní i kulturní program, ale i o zábavu.

„Velikánský dík patří též Zdeničce Pavlitové a dalším členům naší oblastní rady,“ řekl Jaroslav Pata, vedoucí oblastní pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Svojí činnosti se věnuje rovných dvacet pět let. Jaký je tento obětavý mužv soukromí?

– Když jste byl dítě, čím jste chtěl být?

Babička pracovala u dráhy. Lákala mě pára na nádraží, jeden čas jsem chtěl být strojvedoucí. I námořníkem jsem chtěl kdysi být.

– Jaký jste byl žák?

Ne vynikající, ale myslím si, že nadprůměrný.

– Proč děláte práci, kterou máte?

Abych sám sobě dokázal, že jsem schopen fungovat a pomáhat i se svým hendikepem. Rád pomůžu. Chci být příkladem těm, kteří si třeba nevěří.

– Byly chvíle, kdy jste s tím chtěl seknout?

Ta poslední byla včera. Bývá to ve chvílích rozladěnosti z přístupu některých úřadů a dalších institucí, které by nevidomým a slabozrakým mohly pomáhat podstatně více. Určitě bych ale nedokázal opustit svoje lidi po tolika letech.

– Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

To vám ani nevím. Kromě toho, že dělám předsedu oblastní pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, jsem zároveň prezidentem Českého svazu zrakově postižených sportovců, pracuji i v Paralympijském výboru a jsem předsedou Unie zdravotně postižených České republiky. Na nabírání sil tak příliš času nemám.

– Vzpomenete si na seznámení se svou partnerkou?

Se Zdeničkou Pavlitovou jsme se seznámili na rekondičním pobytu v prosinci 1990.

– Sportujete? Který sport vás baví?

Dodnes jsem držitelem českých rekordů v atletice v hodu diskem a ve vrhu koulí. Chodíme si, my starší pánové, ještě sem tam zaházet. Občas hraji slepecký stolní tenis, kde jsem ve čtyřhře několikanásobným mistrem republiky. Rád se věnuji simulované zvukové střelbě.

– Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala?

Zaujal by mě dubnový koncert zpěvačky Bonnie Tyler. Nemohl jsem se zúčastnit, jelikož jsem byl na valné hromadě naší organizace zrakově postižených.

– Máte nějaké oblíbené místo ve městě či regionu?

Nejoblíbenější je můj gauč doma v obýváku.

– Co byste v životě nechtěl zažít?

Nějakou nemilou událost nejen v rodině, ale i u svých nejbližších, kde bych nemohl pomoct.

– Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám?

Sám si připravuji jen vajíčka, čaj, kafe, zvládnu i těstoviny. Mám rád skoro všechno, kromě dušené mrkve a brambor. Zdravá výživa, ta pro mě moc není. Ta by mě zabila.

– Máte raději lahvové, nebo čepované pivo, a proč?

Můžu vám říct, že před deseti lety jsem pil pivo, šmakovalo mi. Už jsem ho ale vypil tolik, že deset let jsem neměl žádné pivo, víno ani tvrdý alkohol v ústech. Dávám přednost kole.

– Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Na splín je nejlepší country muzika.

– Který moderní přístroj byste oželel?

Počítač. Nemám ho rád.

vizitka Jaroslav Pata Bydliště: Bruntál Povolání: invalidní důchodce Vzdělání: elektrotechnik Rodina: dvě děti, partnerka

KAREL JANEČEK
Region Krnovské noviny