Milán, město ekonomiky, módy a všeho moderního. Kdo by tady čekal doslova středověké praktiky? Marinela byla potrestána za lásku ke svým dětem. V Německu byla obviněna za únos vlastních dětí. Uvěznili ji jako zločince. Policie zakázala natočit vězení. Marinela popisuje peklo, kterým si za pět let prošla.
ilustrační foto: MorgueFile
Marinela:
Nemohu uvěřit, že jsem byla třikrát vězněna, když mě německý soud pro rodinu prohlásil za zločince a italská justice s rozsudkem souhlasila. Dali mě do vězení a bylo to. Musela jsem si projít psychologickým násilím. Dvanáct policistů přišlo ke mně domů a vyhrožovalo, že vylomí dveře, pokud neotevřu. Neřekli mi, proč přišli. To bylo násilí.
moderátor:
Italská policie plnila úkol z Německa. Pak si policisté přišli pro děti do školy a odvezli je do Mnichova. Šli jsme do školy a snažili se to pochopit. Právě zde 10letý Leonardo a 6letý Nicolo byli uneseni policisty za němého úžasu učitelek.
osoba:
To se nemělo stát. Nemyslím si, že je lidské odtrhnout děti od jejich matky. A mně ani nedovolili, abych jí to sdělila a varovala ji. Bydlí jen 10 minut odtud.
Marinela:
Byla to strašná zkušenost, nic horšího jsem nezažila. Pamatuju si ten 8. květen, jako by to bylo včera. Byl pátek. Nicola doprovázela učitelka do místnosti, kde byli policajti. Úporně se jí držel za ruku a nechtěl jít. Chlapec byl v šoku a Leonardo, ten stál těch 10 minut a zíral na mě. Jakoby měl v očích napsanou otázku, vy s tím nic neuděláte? My jsme však nemohli nic udělat. Policie odvedla děti pryč a my je od té doby neviděli.
moderátor:
Rodiče, děti a učitelé protestovali před radnicí. Marinela nás teď vede k přítelkyni, která tam protestovala i se svými dětmi. Žena si přeje zůstat v anonymitě. Cítí se dosud ohrožená, protože podporovala Marinelu.
osoba:
Všichni přátelé byli pod velkým tlakem i nátlakem. To mě hrozbě pobouřilo. Když hledáte ochranu u justice, předpokládáte, že vás někdo aspoň vyslyší, když jde navíc o děti, ovšem oni se to snažili ututlat a použili policii k zastrašení lidí. A zabránili, aby se pravda odhalila.
moderátor:
Německá justice považuje za důležité, aby děti vychovávané v Německu tam i zůstaly. Když se Marinela rozvedla, její německý manžel nesouhlasil se svěřením dětí do péče manželky. Když se o dva roky později přestěhovala zpět do Milána, bylo to podle práva a v pořádku.
Marinela:
Nevěděla jsem, že ve většině případů svěřují německé soudy děti z rozvedených manželství s cizinci Němcům. Věřila jsem, že Italové přinejmenším přihlédnou ke skutečnosti, že sem Italka a že děti byly svěřeny mně. Tak to ale nebylo. Pouze plnili přání a příkazy německých úřadů, to je vše.
moderátor:
Dovolila nám natáčet ve svém bytě jen krátce. Justice pohrozila, že naši reportáž zakáže. V bytě žádné fotky synů, je to moc bolestivé, jen transparent volající po jejich osvobození, návratu a kniha, kterou napsala – Nenechám vás samotné. Je to její terapie, pomoc, jak nepadnou a přežít.
Marinela:
Nemám v úmyslu dát Němcům pocit uspokojení. Nechci, aby mě viděli zničenou nebo umlčenou, jak se stalo jiným. Někteří se z toho i zbláznili, další spáchali sebevraždu, protože nemohli tu bolest unést. Nechci, aby si mé děti tím vším procházely.
moderátor:
Její příběh není zdaleka unikátní. Její právníci z oblasti nejsou nijak překvapeni, že žalobce v Miláně nám odmítl odpovědět na naše otázky. Tváří v tvář podivnosti italské justice ztrácejí právníci důvěru i půdu pod nohama.
osoba:
Jsem doslova zhnusená přístupem našich úřadů. Aby si zjednodušily život, prostě raději zavřou oči. Nechtějí se angažovat ve věcech, které by mohly ohrozit jejich postavení, funkce. Je to snazší než zkoumat, co se skutečně stalo.
osoba:
Itálie se hrozně bojí konfrontace s Německem. Někdo řekl, že Itálie nemůže riskovat ve vztahu k Německu. To by se v případě Marinely dostala do konfliktu mezi německým a italským soudnictvím.
moderátor:
Marinela se nenechá umlčet. Zvýšila výzvy k veřejnosti, aby varovala, aby se vědělo o skandálech, které se dotýkají stovek evropských rodin. Evropští lídři však zůstávají zoufale hluší. Jsou jediní, kteří stojí před dveřmi sněmovny a jsou si jisti, že dovnitř vstupují jen členové Evropského parlamentu. Předsedu parlamentu doprovázejí na jeho místo. To jsou zřízenci a je jich zde na 140. Hlavním zřízencem je Pascal Feyoy, který pečlivě plánuje úkoly pro ostatní v souladu s harmonogramem parlamentních zasedání. Poté, co se všichni obeznámí se svými úkoly, oblékne si Pascal oficiální frak a zamíří do sněmovny. Tam on a jeho kolegové dělají, co je třeba.
Přidejte odpověď