K sobotnímu startu půlmaratonu v Olomouci se postaví i Kamila Petrová a Aleš Příborský. Na startu budou stát vedle sebe.
Velká Bystřice – Aleš Příborský obleče žluté tričko s černým nápisem Nevidomý, hanáckou metropolí jej povede jeho trasérka Kamila Petrová. Osmatřicetiletý Aleš Příborský z Hluboček má vrozenou vadu sítnice. Vyvíjí se s věkem a aktuálně má zbytky zraku. „Vidím siluety, obrysy, světlo, tmu. Rozeznám trávu a chodníky,“ vysvětluje.
S Kamilou Petrovou z Velké Bystřice se potkali před rokem. „V ten čas jsem v Bystřici založila skupinu Rozběhejte Velkou Bystřici, kdy chodíme pravidelně každý týden běhat. Kamarádi mi o Alešovi řekli, začalo mě to zajímat, a tak jsem mu napsala, že bychom to mohli spolu zkusit,“ popisuje začátky Kamila Petrová a oba se shodují, že nebyly snadné. „Kamila měla ze začátku trochu strach. Já jsem s traséry už zkušenosti měl. V roce 2011 jsem začal běhat, tady ale nebyly možnosti, a tak jsem za trasérkou jezdil do Hradce Králové,“ říká Aleš Příborský.
Mezi sebou jsou oba běžci spojeni gumou, kterou má trasérka omotanou kolem pasu. „Nám to tak vyhovuje. Je to ale náročné pro oba. Běháme spolu už rok a Aleš mi vysvětlil, co ode mě potřebuje, a já jsem se zase naučila říkat mu věci, které nevidí. Nerovnosti, díry na silnici, nebezpečí,“ popisuje Kamila Petrová.
Shodují se, že s ostatními běžci ale problémy nemají, naopak k nim jsou ohleduplní. Kamila Petrová si ale musela zvyknout na to, že u běhu musí hodně mluvit. „Všechno se snažím hlásit, kam jdeme, co se děje, kdy bude kopec a že už sbíháme dolů. Určitě je to pro Aleše náročné, protože svůj běh vlastně vložil do mých očí. Aleš je lepší běžec než já, když už nemůžu, také zvolní a tempo mi přizpůsobí. Je to hodně o spolupráci, bez té by to prostě nešlo,“ přemítá trasérka.
Spolu trénují každý týden bez ohledu na počasí. Letos už mají v nohou dva závody o délce dvacet jedna a půl kilometru. Slezský půlmaraton přírodou nebyl snadný, ale zvládli ho za 2 hodiny a 20 minut. Naposledy zdolávali Valašský hrb, který prý byl ještě náročnější, pokořili jej s časem 2 hodiny a 11 minut. „Natrénováno máme,“ usmívají se oba. Ovšem respekt mají z každého závodu. „V nohou můžete mít kilometrů kolik chcete, ale záleží na momentálním rozpoložení, psychice a počasí. V Olomouci jsme spolu ještě neběželi, ale těšíme se hodně,“ říká Aleš Příborský a doplňuje, že tamní atmosféra bývá výjimečná. „Olomoucký půlmaraton je mezi ostatními vyhlášený právě skvělými fanoušky. Na to se moc těšíme, lidé nás docela dost povzbuzují,“ říká.
Olomoucký závod pro ně bude běžeckým vrcholem první poloviny letošního roku, o prázdninách si trochu odpočinou. V trénincích ale nepoleví. „Co mě na běhání baví? Asi ta volnost. Člověk si zlepší fyzičku, možná i zdravotní stav, a taky si vyventiluje nějaké nakupené emoce,“ vypočítává Aleš Příborský.
Jeho parťačka dodává: „Dnes je to pro nás už závislost. Jak člověk jeden den neběží, v hlavě se mu rozsvítí kontrolka, že by měl,“ uzavírá Kamila Petrová.
17.06.2015
Olomoucký deník
http://www.olomoucky.denik.cz/
Přidejte odpověď