Češi přivezli 8 medailí z mezinárodního turnaje. Mezi úspěšnými byli i Marcela Čermáková a Adam Peška z TJ Léčebna Košumberk
Podhůří Tater hostilo od 7. do 9. června 2015 nultý ročník mezinárodní akce Boccia Tatra Cup. K této příležitosti se sjelo do Liptovského Jána bezmála 40 handicapovaných sportovců z šesti evropských zemí, kteří se věnují paralympijské hře připomínající pétanque s koženými míčky. Početné zastoupení měla Česká republika. V každé ze čtyř soutěžních kategorií měla tři zástupce a v každé kategorii získala jednu a více medailí.
Souboj oddílových kolegů
Dařilo se i dvěma mladým sportovcům z TJ Léčebna Košumberk, kteří trénují v Pardubicích. Nejmladší účastník akce, teprve čtrnáctiletá Marcela Čermáková, se umístila druhá ve třídě BC3, kde hráči mají k dispozici asistenta, který jim nastavuje speciální pomůcku připomínající skluzavku nebo rampičku, po níž hráč uvádí míče do hřiště. Adam Peška (18 let) ve stejné kategorii skončil na třetím místě.
„Ve čtvrtfinálovém kole eliminační části Marcela Čermáková nečekaně vyřadila favorizovaného a strojově přesně hrajícího Angličana Bena Curryho,“ uvedl Jaroslav Hantl, hlavní trenér TJ Léčebna Košumberk.
V semifinále se následně rozhodovalo mezi klubovými a tréninkovými kolegy Peškou a Čermákovou. „Adam do poslední směny udržoval dvoubodový náskok, ale v závěru lehce zaváhal při formování bloku a Marcela toho drze využila a otočila zápas na 4:3,“ pokračoval Hantl.
Rozhodla závěrečná směna
Věkový rozdíl mezi finalisty kategorie BC3 činil rovných 25 let. Přesto Marcela Čermáková definitivně kapitulovala až v poslední směně proti slovenskému mistrovi v párech Michalu Tižovi.
Zápas o bronz probíhal také dramaticky. Proti Peškovi nastoupil další boccista z české výpravy Alois Běhounek (TJ ZP Halma Zbůch). V první směně nadělil Peškovi 3 body, ale v zápětí inkasoval 4. „Stejně jako ve finále mezi Tižem a Čermákovou vše rozhodovala závěrečná čtvrtá směna, kde dostal Peška soupeře dobrým podáním pod tlak a zbývajících 5 míčů ani nevyužil.“
„Velký dík patří pořadatelům ze ZOM Prešov, kteří odvedli výbornou práci při přípravě a realizaci turnaje. Nemenší poděkování bych chtěl směrovat na Pardubický kraj, bez jehož dotační podpory bychom nemohli realizovat projekt Hledáme nové paralympioniky,“ zakončil Hantl.
Umístění ostatních českých sportovců – BC1: Aneta Pokorná – 1. místo, Kateřina Cuřínová – 2. místo, Simona Blažková – 3. místo (všichni z SC JÚ Praha), BC2: František Serbus (SC JÚ Praha) – 1. místo, Michal Kořínek (TJ STS Praha) – 3. místo, František Petrák (SC JÚ Praha) – 4. místo, BC4: Petr Hubalovský (TJ STS Praha) – 3. místo, Michal Pros (SC JÚ Praha) – 6. místo, Jan Bajtek (HSC Havířov) – 7. místo.
Co je boccia a jak se hraje
Boccia má podobná pravidla jako francouzský pétanque. Hraje se v hale na rovném povrchu v vyznačeném kurtu (6 m na šířku a 10 m na délku), kde je cílem hry přiblížit se svými míčky co nejblíže k hlavnímu bílému míčku, který se vhazuje do pole jako první a říká se mu jack (u pétanque je označován jako prasátko nebo „košonek“). Každý hráč (v soutěži družstev pár či tým) má po šesti míčkách – jedna strana červené a protivník modré. Cílem je umístit co nejvíce svých míčů k jackovi. Může se využít i vyražení soupeřových míčů, či přisunutí jacka ke svým. Hraje se na 4 sety (v soutěži týmů na 6 setů) a body za umístěné míče se sčítají do koncového výsledku. Při nerozhodném stavu po poslední řádné směně se hraje doplňková směna (tiebreak). Boccia je speciálně vytvořený sport pro nejvíce postižené vozíčkáře. Soutěžící jsou rozdělení ve čtyřech kategoriích podle závažnosti svého handicapu. Boccie se mohou dokonce věnovat i hráči, kteří nedokážou míček uchopit či odhodit. Ti mají k dispozici zdravého asistenta a pomůcku – rampičku, po které pouštějí míčky do hřiště. Asistentovi dávají pokyny, jak ji nastavit a namířit.
Zdravotní kategorie: BC1 – hráči, kteří jsou schopni aktivního odhodu. Mají k dispozici asistenta, který jim pomáhá při nastavení vozíku do požadovaného směru a podává míčky. BC2 – obdobně postižení hráči jako u kat. BC1 s lepší kontrolou trupu a svalovou hybností, dokážou se ohnout pro míček a sami zvládají ovládání vozíku. Hrají bez asistenta. BC3 – nejvíce postižení hráči. Nedokážou míček uchopit a odhodit. Užívají ke hře rouru, rampu nebo jinou pomůcku po které pouštějí míčky do hřiště. Během hry mají k dispozici spoluhráče, který jim rampu nebo rouru nastaví do požadované polohy (směr výška, natočení,…). Spoluhráč se během setu nesmí podívat do hřiště, je plně odkázán na pokyny hráče. BC4 – nespasticky postižení hráči. Převážně kvadruplegici (těžce tělesně postižení vozíčkáři, většinou po úraze).
Chrudimský deník
http://chrudimsky.denik.cz/
Přidejte odpověď