Rakušan Wolfgang Rangger přišel o nohu, ale teď má pocit, že ji má zase zpátky, i když je umělá. V chodidle má opravdu cit.
VÍDEŇ Když měl ještě obě končetiny, i se zavřenýma očima automaticky poznal, jako každý jiný člověk, jestli právě šlape na trávník, nebo na beton. Teď se mu to vrátilo.
Nebyl to zázrak shůry, ale výsledek práce univerzitního profesora Huberta Eggera z rakouského Lince. Jeho umělé chodidlo dramaticky vylepšuje Ranggerovu rovnováhu a koordinaci. Taky zmizela fantomová bolest – pocit, že postiženého bolí končetina, kterou nemá.
Lékaři z týmu profesora Eggera nejdříve zavedli fungující nervová zakončení z pahýlu nohy ke zdravé tkáni stehna poblíž pokožky. Tyto nervy pak vedli pomocí umělých vodičů vjemů protézou až dolů, kde je spojili s umělým chodidlem vybaveným šesti senzory.
Rangger, který přišel o nohu po trombóze, testoval Eggerův vynález uplynulých šest měsíců. Kromě toho, že rozezná, na co šlape, mu nově získaný „cit“ vylepšil koordinaci natolik, že může dobře jezdit na kole a běhat. „Je to, jako by do mě někdo vdechl druhý život, jako kdybych byl znovuzrozený,“ řekl v pondělí ve Vídni.
Profesor Egger je uznávaným odborníkem na umělé končetiny, v roce 2010 stál například za vývojem myslí ovládané umělé paže. Člověk ji kontroloval přímým zapojením pohybových neuronů napojených na zbytek amputované končetiny. Zprávy o podobných průlomech do světa tradiční medicíny přišly již z více míst světa s tím, že invalidé mohou rukama vykonávat běžné činnosti a mají v nich i cit, což se projevuje tak, že poslepu například rozeznají, zda je držený předmět ostrý, měkký, kulatý a podobně. Minulý měsíc jedna islandská firma představila první bionickou, myslí ovládanou nohu, kterou dva invalidé úspěšně zkoušeli celý uplynulý rok.
Problémem je vysoká cena těchto zázračných náhražek. Vyjdou v přepočtu asi na milion korun, přičemž se musí nejdéle do pěti let vyměnit.
Milan Vodička
Mladá fronta Dnes
Přidejte odpověď