Jan Říha (foto), který se všude představuje jen jako Honza, je od narození nevidomý. To mu ale nebrání v tom žít plnohodnotný život.
Chodí do „normální“ práce, bydlí ve svém rodinném domku ve Stříbrné Skalici, kde si sám vaří, pere, uklízí, a sportuje. Ale ne žádné šachy nebo tak něco. Běhá, a především leze po horách. „Lezení mne chytilo tuším v roce 1992, kdy jsem studoval v Krči a tam se postavila první umělá horolezecká stěna. Šel jsem si to tedy zkusit, a když Michal Absolon, který ji tam vybudoval, viděl, jak mne to baví, vzal mě na víkend do Suchých skal u Turnova. Tam jsemsipoprvépořádnězalezl,a tím to vlastně všechno vzniklo,“ začal své vyprávění Honza Říha, který je původem z Olbramovic. Od té doby zdolal Honza už nejednu skálu nebo horu, jak v Čechách, tak v cizině. Lezl v Tisé, Ostrově, Srbsku u Prahy, byl v Táboře v Modrém Lomu. Zkusil si i zimní Tatry, jaké to je mít v ruce cepín a na nohou mačky, zdolal skalnaté hory v Německu, Rakousku, v Severním Walesu v Anglii. Pokořil Mont Blanc.
Mont Everest Honzu moc neláká
„Co mě moc neláká, je Mont Everest, protože je to už trochu taková dálnice,“ přiznal Honza, jehož zatím poslední zdolanou horou je sedmitisícová Aconcagua (hora nalézající se v západní části Argentiny. Jedná se o nejvyšší horu Ameriky. Pozn. red.).
„To bylo tak. Když jsem vylezl na El Capitana v Yosemitském národním parku v Kalifornii s horskými vůdci Jankem Bednaříkem a Vojtou Dvořákem, Janek přišel s nápadem, že bych mohl vylézt Seven Summits, jímž Češi vtipně říkají Sedm samic, tedy nejvyšší hory sedmi kontinentů. Každá hora, jeden schůdek do nebe. Z toho také vyplývá název mého projektu. Schody do nebe,“ vysvětlil nevidomý horolezec, který zároveň zdůraznil, že nemíní nic lámat přes koleno.
Dokud budou hory říkat ano, Jan poleze
Dokud mu budou hory nakloněny, poleze. Jakmile ale jednu nezdolá, bude to znamenat, že dál už nemá chodit.
Za sebou má tedy úspěšně ruský Elbrus, v Tanzánii, pokořil Kilimandžáro, což prý bylo poměrně náročné, a argentinskou Aconcaguu.
„Ještě se vrátím k tomu Kilimandžáru. Na vrcholu se člověk tím řídkým vzduchem trochu motá, a je jako opilý. A já tam měl říct: „Příště se chystám na Aconcaguu“. A já to nebyl schopný vyslovit. Pořád jsem říkal: „Příště se chystám na akva, kva, kva, kva,“ vložil vtipnou historku Jan.
Honza zdolal už tři světové nej vrcholy
Zatímco na Elbrus a Kilimandžáro se Jan Říha vydal hned rokposobě,naAconcaguuažza pět let. Na tento výstup se nedařilo Honzovi a jeho týmu dlouho sehnat peníze. Předloni se ale smůla zlomila a tak může jít sportovec o kousek dál.
„I když letos nepolezu na horu z tohoto projektu, ale od Lucky Výborné a Radka Trávníčka, kteří byli s Radkem Jarošem na K2 přišla nabídka, jestli s nimi nechci zkusit himalájskou osmitisícovku Cho Oyu. A já pochopitelně rád kývl,“ uvedl houževnatý muž, který míní, že výsledek expedice nezáleží jen na jednotlivci, který se musí snažit a počítatsrůznýminástrahami,aleje to o celkovém týmu.
Podle Honzy Říhy je pro nevidomého nebo pro toho, kdo si nevidí pod nohy nejhorší suť. Špatněsevní chodíachůzevní hodně vyčerpává.
„Ale i člověk, který vidí, celý život s něčím bojuje,“ nepodlehl ani na okamžik sebelítosti Honza, který se do kanceláře prezidenta republiky, kde už léta pracuje, dostal víceméně z recese.
Žádost o práci na hradě byla recese
Když končil střední školu v pražských Butovicích a hledal práci, což se moc nedařilo, jen tak z legrace řekl spolužákům, že napíše na hrad. Mail tehdy ještě neměl, tak vzal tužku, papír a napsal doporučený dopis. Zhruba po týdnu, v den, kdy dělal Honza závěrečné zkoušky, dostal dopis, aby se dostavil na hrad na pohovor.
„Myslel jsem si, že mi chtějí osobně říct, že mne neberou. Ale ona to nebyla pravda. Takže jsem tam 15. září 2000 nastoupil a stále tam pracuji. Už patnáct let. To je šílená doba,“ zasmál se sportovec tělem i duší. Nejprve začal roznášet poštu, aby se seznámil s okolím a lidmi. Po čase Honzu povýšili na zástupce vedoucího fototéky, kde měl na starosti číslování digitálních fotografií a komunikaci s fotoalby. Pak ale do úřadu prezidenta republiky nastoupil nový prezident, Václav Klaus, a s ním i nový šéf kanceláře, který Honzu opět „degradoval“ na „pošťáka“.
„Ale co. Něčím se člověk živit musí,“ neztratil optimismus nevidomý horolezec ani tentokrát.
Do Stříbrné Skalice zavál Honzu osud až v roce 2008, kdy sháněl bydlení v dosahu Prahy. Vté době už několik let pracoval právě v kanceláři prezidenta republiky a bydlel v podnájmu v Dejvicích, kde ztrácel jistotu střechynadhlavou. Buď kvůli výši nájmu, který nebude schopný „utáhnout“, nebo že mu majitel bytu již na další rok neprodlouží nájemní smlouvu. Proto si koupil ve Stříbrné Skalici domek, kde je svým pánem.
Velkým Honzovo koníčkem je i běh
Druhým velkým koníčkem Jana Říhy je běhání. Proto se společně se svou sousedkou Radkou Brother rozhodli, že ve svém bydlišti uspořádají charitativní běh. Ale jak se bude jmenovat?
„Běh Stříbrnou Skalicí se nám příliš nelíbilo. Požádal jsem tedy o pomoc paraglidistu Honzu Škrabánka a Petra Šimáčka z Rádia Beat, s kterými každé pondělí běhám v krčském lese. Napadali nás různé blbosti, až nakonec Petr Šimáček přišel s tím, že by se to mohlo jmenovat Běžecký závod od nevidim do nevidim s nevidomým horolezcem a běžcem Honzou Říhou Stříbrnou Skalicí. Nebo tak nějak. Ale to bylo samozřejměhroznědlouhé,tak jsme s Radkou nakonec nechali jen Běh od nevidim do nevidim. Kolega v práci pak ještě vymyslel logo a loni byl nultý ročník na světě,“ zavzpomínal na začátky charitativního běhu, jehož první ročník startuje již zítra v 11.15 ze stříbrnoskalického náměstí Honza Říha, kterýpoznamenal,že stejnětak jako loni i letos poputuje výtěžek z běhu do Dětského domova v Sázavě.
Letos je připravena i trasa pro děti
Loni se závodníci mohli vydat pouze na jednu, jedenácti kilometrovou trať. Vše bylo ve fázi zkoušek, vychytávání nedostatků a tak. Letos jsou připraveny už tři, 12,5 kilometru, 5,5 kilometru a jednokilometrová, na kterou se budou moct vydat právě i děti z Dětského domova Sázava. Chybět nebude ani bohatý doprovodný program. Pro děti skákací hrad, jízda zručnosti na koloběžkách, a pro běžce jako bonus relaxační masáže. „Loni jsem běžel i já. Ale letos je to už větší akce, takže se budu věnovat pouze organizaci,“ dodal závěrem věčně optimisticky naladěný Honza.
MARTINA KŘEČKOVÁ
Benešovský deník
http://www.benesovsky.denik.cz/
Přidejte odpověď