Europoslanec Zahradil: Uprchlíky z islámských zemí nechceme

Česko by mělo podle navrhovaných kvót Evropské komise přijmout za 2 roky 525 uprchlíků. Podrobnosti nouzového plánu, který Unie aktivuje vůbec poprvé, chce zveřejnit do konce května.

Do Unie by díky němu mělo legálně přicestovat 20 tisíc lidí ze třetích zemí. Evropská komise tak reaguje na nebývalý příliv přistěhovalců. Česko je zásadně proti kvótám. Kdo bude mít nakonec poslední slov a proč má většina Čechů z uprchlíků strach? Zeptám se europoslance za ODS Jana Zahradila, který je hostem dnešního Interview ČT24.

Pane Zahradile, Evropská komise chce zavést kvóty pro přerozdělování uprchlíků, co tomu říkáte?

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
Já s tím principielně nesouhlasím a v tomto se shoduji s postojem české vlády, i když jsem opoziční poslanec, tak jak jsem pochopil, česká vláda je proti, já jsem proti, moje strana je proti, moje europoslanecká frakce byla proti a …

:
Vysvětlete mi, proč?

Jan ZAHRADIL,:
Je to velmi jednoduché. Teď když odhlédneme od různých bezpečnostních rizik, ke kterým se možná dostaneme později, tak podle mého názoru je to zásadní útok Evropské komise vůbec na suverenitu státu. Každý stát, a to je jeden ze základních atributů státu vůbec, by měl mít právo si rozhodnout, koho na svém území přijme, komu udělí trvalý pobyt, dočasný pobyt, azyl, státní občanství. A jestliže Evropská komise hodlá arbitrárně přepočítávat podle HDP, třeba podle ekonomické výkonnosti jednotlivých států, kolik uprchlíků by měly přijmout, tak to je něco, co je podle mě naprosto neakceptovatelné. Já myslím, že to ukazuje vlastně filozofii, ve které se ta Evropská komise pod vedením pana Junckera nachází. Oni opravdu využijí každé příležitosti, každé krize, takovéto krize, aby nějak posílili ten centralistický model rozhodování evropských orgánů, využili to už v minulosti, když vypukla ta fiskální krize, no tak Evropská komise vymyslela ten plán na fiskální unii, to byl ten fiskální kompakt, když vypukla krize na Ukrajině, začal pan Juncker …
Ale ono to je totiž symptomatické. Tady nejde jenom o ty kvóty, tady jde vůbec o celý systém uvažování lidí z Evropské komise, kteří v duchu hesla nikdy nepromeškej dobrou krizi vlastně zneužijí každou krizi k tomu, aby zavedli nějaké centralizační opatření. Kvóty jsou takové centralizační opatření a i proto jsou principielně nepřijatelné.

:
Premiér Bohuslav Sobotka řekl, že ho překvapilo rozhodnutí komise, a taky prohlásil, že Česko chce pomáhat, ale jen na základě dobrovolnosti.Je jasné, že ta debata si bude velmi tvrdá. Řekněte mi, kdo má nakonec poslední slovo? Nebo kdo ho bude mít? A může nám Evropská komise, případně Evropská rada vnutit ty kvóty?

Jan ZAHRADIL,/:
Je to teoreticky možné, pokud to dospěje do stádia nějakého legislativního návrhu, teď jsme od něj naštěstí ještě vzdáleni, je to jenom oznámení, že Evropská komise eventuálně bude něco takového připravovat, a členské státy samozřejmě mají možnost to zablokovat, dokonce to mají možnost zablokovat i parlamenty členských států. Teď se tedy ukáže, jestli funguje ten princip takzvané žluté karty, který je zakotven v Lisabonské smlouvě a jestli vůbec funguje parlamentní diplomacie, já jsem na český parlament zvědav v tomto ohledu, tak samozřejmě teoreticky, pokud by se to nezablokovalo na úrovni rady nebo na úrovni parlamentů, pokud by se našla dostatečná většina v Evropské radě, tak něco podobného závazného může být přijato. Já myslím, že by to mělo na soudržnost Evropské unie ničivé účinky, což si možná ani ty autoři, kteří vymysleli tenhle plán, neuvědomují.

:
Jak by muselo být takové opatření přijato, aby tedy nakonec platilo v celé Evropské unii, v jakém poměru by musely členské státy hlasovat? Vysvětlete nám ten mechanismus, protože on není úplně jednoduchý, platila by tedy ta kvalifikovaná většina v tomto případě?

Jan ZAHRADIL,:
Platila by s největší pravděpodobností kvalifikovaná většina, to znamená, že by bylo možno zablokovat to rozhodnutí nějakou takzvanou blokační menšinou.

:
A kvalifikovaná většina znamená 55 % členských zemí, které představují 65 % obyvatel Evropské unie.

Jan ZAHRADIL,:
Ano, ano, je to ta dvojitá, je to ta dvojitá většina. Já v tuhle chvíli z hlavy neumím spočítat na ten počet obyvatel, jaké vlastně sestavy se tam mohou vyskytnout, ale obávám se, že pokud by se daly dohromady některé velké členské země, které by s tím přerozdělováním z vlastních vnitropolitických důvodů souhlasily, třeba proto, aby své vlastní uprchlíky, své vlastní migranty mohly odsunout o kousek dál, tedy řekněme Itálie, Německo, Francie, potom Španělsko, které je také terčem velké vlny migrantů, potom Řecko, tak že se ta blokační menšina bude dávat dohromady velmi těžko. Speciálně v případě, pokud by Británie a Dánsko, které mají vlastně právo toho takzvaného opt-outu, tedy …

:
Oni mají nějaké výjimky. Znamená to, že by se ….. tato opatření na ně nemusela vztahovat?

Jan ZAHRADIL, :
Nemusela vztahovat, pokud by využili tohoto svého práva, výjimky, neboli opt-outu a v tom případě by se asi nepřihlíželo ani k jejich hlasům v té Evropské radě, čili bylo by ještě jednodušší dosáhnout té kvalifikované většiny. A já proto doufám, že se to ani nedostane na pořad jednání v tom smyslu, že by se někdy hlasovalo o nějaké legislativě.

:
Dobře. A jak tomu můžete zabránit, aby se to nedostalo na úroveň toho legislativního návrhu?

Jan ZAHRADIL:
Dvěma způsoby, už jsem je tady charakterizoval. Česká vláda, pokud je opravdu přesvědčena, že …

:
Mě zajímá váš poslanecký, europoslanecký vklad do toho, co vy pro to můžete udělat.

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
Europoslanecký vklad je v tuto chvíli nulový, protože my přijdeme do styku až s případným návrhem konkrétní legislativy, který bude předložen v případě, že projde Evropskou radou a že ho nezablokují národní parlamenty, takže teď je to v rukou národních vlád, tedy i české vlády, a je to v rukou národních parlamentů, tedy i českého parlamentu, české Poslanecké sněmovny, českého Senátu. Obě tato tělesa mají možnost zablokovat přípravu té legislativy. Česká vláda to může uvést v Evropské radě a český parlament může parlamentním diplomacií sehnat dostatečný počet parlamentů, třetinu parlamentů členských zemí, aby vyslovily s takovým návrhem nesouhlas a ten bude potom stažen. Evropský parlament v tuto chvíli je mimo hru, ten s tím přijde. My můžeme se samozřejmě pokoušet tam přijímat nějakou rezoluci, ale bohužel Evropský parlament schválil před relativně krátkou dobou, jsou to asi dva týdny, rezoluci, ve které se vyslovil pro kvóty. Je tedy mimochodem docela paradoxní, že česká vláda, která je proti kvótám, dovolila svým europoslancům, ať to byli poslanci sociální demokracie nebo KDU-ČSL, že jim tedy dovolila, aby hlasovali …

:
No oni se pak bránili tomu, že hlasovali pro rezoluci jako celek a ne pro článek 8, který obsahoval kvóty.

Jan ZAHRADIL, :
To je velmi chabá obrana. Ne, to je chabá obrana, protože oni hlasovali pro závěrečné znění té rezoluce, čili se vyslovili pro kvóty bez ohledu na to, že pro to dílčí hlasování o kvótách nebyli, takže to neberu.

:
Takže teď je zásadní postoj České republiky, českého parlamentu a Senátu.

Jan ZAHRADIL, :
České vlády a českého parlamentu, obou komor.

:
Migrační a azylovou politiku řeší Lisabonská smlouva. Na stránkách ministerstva vnitra, které uvádí výklad Lisabonské smlouvy, se píše: Lisabonská smlouva umožňuje, aby v případě stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí mohla rada na návrh Evropské komise a po konzultaci s Evropským parlamentem přijmout ve prospěch postižených členských států dočasná opatření. Nenastala taková situace právě teď?

Jan ZAHRADIL, :
Zatím nikdo s takovou, s takovým nějakým přesvědčením nebo návrhem do Evropské rady nepřišel. Ta opatření, o kterých hovoříte, jsou velmi vágně definována. Není úplně jasné, co se za tím skrývá. Podle mě se za tím může skrývat i to, že Evropská unie vyhlásí nějakou zvýšenou ochranu, řekněme, státních hranic nebo tedy hranic Evropské unie, Evropská unie není stát, nehovořme o státních hranicích, ale té jižní hranice, té mořské hranice, která se bude těžko hlídat. Tady dochází taky k různým nejasnostem vyjádření evropských představitelů, protože jeden den slyšíme, že Evropská unie je schopna a ochotna dospět i k takovým restriktivním opatřením, kdy budou zachytávány ty pašerácké lodě, lodě bez registrací, a budou odtaženy zpět do svých domovských přístavů, a druhý den slyšíme od jiných představitelů Evropské unie, že něco takového se v žádném případě dít nebude, takže i tady je vidět, že celá ta věc je nedostatečně promyšlená, že je nejasná, že Evropská komise přišla s nějakým narychlo spíchnutým návrhem arbitrátních kvót. A já znovu trvám na tom, musím to tady říct, že je to vlastně výraz celého systému uvažování těch evropských úředníků, kteří v té komisi jsou.

:
Evropská komise říká, že jde o nouzový scénář, který by se měl ve výsledku týkat 20 tisíc lidí. Vysvětlete nám, o jaké lidi přesně jde, jestli to jsou přistěhovalci, kteří už jsou teď momentálně v Evropské unii, nebo ti, kteří teprve sem zamíří nebo sem míří právě teď? O jakou skupinu těch lidí by se mělo jednat?

Jan ZAHRADIL, :
No, já bych to samozřejmě také rád věděl. Pochopil jsem z toho návrhu Evropské komise, který byl zveřejněn dnes a který s námi, s Evropským parlamentem, nikdo nekonzultoval, takže jsme ho viděli stejně jako všichni dnes poprvé. Pochopil jsem z toho, že má jít o lidi, kteří nejsou těmi, těmi takzvanými bold people, těmi lidmi na lodi, těmi uprchlíky, kteří někde se vznášejí na vlnách Středozemního moře a možná teprve doplují někam k evropským břehům, ale že to jsou lidé, kteří jsou soustředěni už v těch sběrných táborech, uprchlických táborech a kteří mají šanci, že dostanou azyl, že se, že jim bude vyhověno v té azylové proceduře, takže ti potom mají být tímto způsobem přerozděleni.

:
Co bude s těmi dalšími? Protože jen loni požádalo o azyl v Evropské unii přes 600 tisíc lidí.Řeší něco přerozdělení 20 tisíc uprchlíků?

Jan ZAHRADIL,:
Myslím, že právě v tom je to nebezpečí, že to je jakýsi pilotní projekt, na kterém si Evropská komise myslí, že ozkouší, jak to půjde a do budoucna se to bude rozdělovat podle nějakého klíče, který tedy asi bude popsán v tom konkrétním návrhu a podle kterého každé zemi bude přidělen určitý počet migrantů nebo uprchlíků z těch budoucích počtů, z těch, kteří do Evropy teprve přijdou, čili to je další důvod, proč je to nepřijatelné. Tady může teď někomu připadat, že číslo 500 je natolik nízké, že vlastně nemá cenu se jím vůbec zabývat a že bychom z humanitárních důvodů neměli dělat problémy a tak dále, já slyším ty námitky třeba nevládních organizací, které určitě tady budou velmi hlasité, ale uvědomme si, že to je jenom začátek a tady se potom v konečném důsledku nemusí jednat o nějakých 500 nebo několik stovek lidí, ale mohou to být tisíce, možná desetitisíce lidí. Ten návrh je opravdu mimořádně nebezpečný a já doufám, že česká vláda se velmi razantně postaví proti tomu.

:
Můžete se vy jako europoslanec dotázat Evropské komise, jak přesně to myslela, kolika lidí nebo jakých lidí přistěhovalců přesně se to bude týkat, nebo počkáte si až na konec května, kdy Evropská komise řekla, že zveřejní podrobnosti?

Jan ZAHRADIL,:
Určitě to příští týden během plenárního zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku bude horkým tématem. Určitě nebudu jediný, kdo se bude tázat, jak to vlastně Evropská komise myslela. A myslím, že to bude jedno z horkých témat toho plenárního zasedání příští týden.

:
Vy jste sám řekl, že to číslo 525 se může zdát nízké, je Česká republika schopná v té třeba dejme tomu první vlně 525 přistěhovalců vstřebat, postarat se o ně, poskytnout jim azyl?

Jan ZAHRADIL,:
To je otázka na vládu, na ministra vnitra, na premiéra. Já bych tady klidně mohl říct, že si myslím, že ano, ale, a to je velké ale, ten princip samotných kvót, toho, že nám někdo přidělí, že nám někdo nadekretuje, přijměte z 20 tisíc 525, ten je pro mě nepřijatelný. Kdyby se česká vláda o své vlastní vůli rozhodla na svém zasedání, že přijme 525 uprchlíků, že to projedná, že si eventuálně získá i nějakou podporu parlamentu, i když v tomto případě asi není nezbytná, vláda o tom může rozhodnout sama, ale budiž, kdyby to chtěla mít politicky tedy ošetřeno a parlamentně podpořeno, že by si sehnala parlamentní většinu, která to nějakou rezolucí podpoří, tak na to má samozřejmě vláda právo, my bychom to jako opozice mohli třeba kritizovat, ale bylo by to ústavní právo, suverénní právo vlády, ale pokud jí to někdo nadekretuje, a proto jsem rád, že tady premiér Sobotka hovořil o té suverenitě, on zmínil suverénní rozhodnutí, já myslím, že to slovo suverenita je hrozně důležité v téhle souvislosti, tak že pokud je to vedeno snahou zasáhnout do suverenity členských zemí, tak je to prostě nepřijatelné a já to nemohu akceptovat.

:
Hlavním zastáncem kvót je Německo. My už jsme mluvili o tom, že proti zásadně je Británie, ta má ale ty výjimky. Jak odhadujete, vy už jste to trochu naznačil, že některé státy můžou být pro i z vlastních nějakých zištných důvodů, které podle vás státy budou zásadně proti?

Jan ZAHRADIL, :
Tak pokud vím, tak zásadně proti jsou ty země, kterých se v tuto chvíli ten přistěhovalecký problém až tak výrazně netýká, to znamená země, které nemají a nutno říci ani nechtějí mít na svém území nějakou výraznou přistěhovaleckou menšinu, která by se mohla stát ohniskem nějakých bezpečnostních nebo sociálních problémů. Podle mě jsou to středoevropské země, to znamená Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, asi také Rakousko, možná pobaltské státy, možná některé severské země, no a samozřejmě jižní křídlo, tedy země, jako je Itálie, Španělsko, Řecko, Německo, které je tradičním příjemcem velkého počtu uprchlíků, pravděpodobně Francie, mohou stát na té druhé straně a mohou to přerozdělování velmi silně prosazovat.

:
Nemá pravdu ale taky trochu třeba předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, který říká, že by tady měla fungovat ta solidarita mezi zeměmi Evropské unie? Protože jak k tomu přijdou ty státy, které jsou u břehů v jižní Evropě, kam připlouvají tisíce těch uprchlíků, jak k tomu přijdou, že musejí přijímat ty uprchlíky a ostatní země se do toho moc nevrhají? My přece když jsme vstupovali do Evropské unie, tak jsme věděli, že to je instituce, kde platí nějaký princip solidarity.

Jan ZAHRADIL, :
Ta solidarita má za prvé své meze a za druhé já bych tady ten argument otočil. Vy říkáte, jak k tomu ty země přijdou, že jsou první na ráně, takříkajíc, a ti ostatní jim nechtějí pomoci. A já se ptám, a jak k tomu přijdou ty ostatní země, které díky své geografické poloze nejsou na ráně, jak k tomu přijdou ty země, které mají nést spoluodpovědnost za to, že ty země, které jsou na ráně, nedokázaly včas vybudovat dostatečnou kapacitu k ochraně hranic Evropské unie? To totiž je záležitost nejenom těch evropských orgánů, to je záležitost také státní administrativy zemí, jako je Itálie, jako je Španělsko, které měly ve spolupráci samozřejmě s Evropskou komisí vytvořit podmínky pro to, aby ta jižní hranice Evropské unie byla dostatečně chráněna, a kdyby tlačily na Evropskou komisi, kdyby dokázaly připravit nějaký projekt, nějaký plán, který by samozřejmě byl finančně podpořen, a my bychom ho určitě podpořili, tak už dnes mohly být ve Středozemním moři flotily, mohly tam být vrtulníky, mohly tam být monitorovací systémy a mohli jsme jako Evropská unie zachytávat ty pašerácké lodě, ty nelegální lodě, které se neplaví pod žádnou vlajkou, to jsou vlastně pirátské lodě, a prostě dát najevo, že Evropa není ochotna absorbovat nekonečné množství uprchlíků, čili teď plakat nad rozlitým mlékem a dožadovat se té solidarity, mi připadá za prvé poněkud pokrytecké a za druhé je to opravdu pět minut po dvanácté.

:
Víte, ale expert na ochranu hranic Evropské unie Martin Hrabálek v Mladé frontě prohlásil: „I kdybychom hranice zašpuntovali, tak se problém přesune do jiné části Evropské unie.“ Takže si ti lidé tu cestu vždycky nějak najdou, co s těmi tedy, s těmi, kteří už se sem opravdu dostanou?

Jan ZAHRADIL, :
S těmi samozřejmě je zapotřebí nějakým způsobem naložit, a to je teď zase záležitost každé země, jestli je ochotna jim udělit dočasný pobyt, trvalý pobyt nebo nějaký azyl, ale nemůže jí to být nakazováno z Evropské komise nebo z nějakého centrálního plánovacího úřadu v Bruselu, který vytvoří arbitrátně spočítané kvóty. Já vám dám jiný příklad. V Turecku, které je v tuto chvíli jakýmsi hraničním státem mezi Evropskou unií a tou konfliktní oblastí Sýrie a Iráku, ze které proudí další velké množství uprchlíků, tak v Turecku v tuto chvíli v táborech uprchlických v jižním Turecku jsou asi 2 miliony uprchlíků. Kdyby to Turecko tam nebylo, a teď mohu říci zaplaťpánbůh za to, že tam je, tak ti lidé už by velmi pravděpodobně byli v Evropě, čili pomáhejme tam, kde můžeme něco zmoci, pomáhejme třeba logisticky, finančně, technicky právě těm uprchlickým táborům v Turecku, pomáhejme stabilizovat situaci v zemích, jako je Libye a v zemích na jih od Libye, odkud proudí největší množství uprchlíků, ale dejme zároveň najevo, že Evropa není ochotná, není schopná přijmout nekonečné proudící množství uprchlíků, desetitisíce lidí, kteří pokud se setkají s tím vstřícným přístupem, tak prostě budou do té Evropy proudit dál. Já myslím, že opravdu tohle je situace, ve které se, ve které se prostě láme chleba, jak se říká.

:
Objevují se ale i názory, že dřív nebo později budeme uprchlíky potřebovat.

Jan ZAHRADIL, :
V zásadě ano, ale to se nevyřeší přijímáním uprchlíků z konfliktních oblastí Libye nebo jižního Súdánu. Dám vám jiný příklad. Tady v České republice žije velmi organizovaná a velmi pracovitá a velmi disciplinovaná menšina českých Vietnamců, dnes už oficiálně uznaná národnostní menšina, je to 60 až 80 tisíc lidí, já myslím, že kdyby sem tito lidé přicházeli, kdyby tito lidé byli migranty do České republiky, tak ty bychom opravdu mohli vítat s otevřenou náručí, protože to jsou lidé, kteří s sebou nepřinášejí žádná bezpečnostní rizika, nepřinášejí s sebou žádnou nenávistnou ideologii nebo náboženství.

:
Možná jste si tohle ale neuměl třeba před 20 lety představit a možná za 20 let by ta situace mohla být i s těmi uprchlíky, kteří přicházejí z těch jiných oblastí.

Jan ZAHRADIL,:
No já se obávám, že, já se obávám, že zkušenost …

:
Jak víte, že to tak nemůže být?

Jan ZAHRADIL,:
Já se obávám, že zkušenost, praktická zkušenost v některých zemí na západ od nás s druhou a třetí generací přistěhovalců zejména z některých muslimských zemí je natolik negativní, že bychom si tuto praktickou zkušenost v České republice mohli odpustit, že bychom si jí nemuseli vyzkoušet na vlastní kůži.

:
Ale dá se z ní přece poučit a nějak jinak s těmi lidmi pracovat.

Jan ZAHRADIL, :
Já jsem přesvědčen, že za prvé, a teď se vrátím na samý začátek, ten princip kvót je nepřijatelný prostě jako princip. Jestliže je tady suverénní stát, jestliže ten …

:
To už jste říkal, pojďme si představit teoreticky situaci …

Jan ZAHRADIL, :
Ale to je důležité.

:
Že se to stane, že opravdu ty kvóty projdou, protože vy jste říkal, že teoreticky se to stát může. Co by se pak v Evropské unii dělo?

Jan ZAHRADIL, :
Upřímně řečeno, já se obávám, že by se Evropská unie začala rozpadat, protože myslím si, že pro některé státy by to bylo zcela nepřijatelné a že by to bylo natolik nepřijatelné, že by to vyústilo v nějaké politické řešení. Nechci tady předjímat, že by snad někdo z Evropské unie začal vystupovat, ale jsem si naprosto jist, že by se zradikalizovala politická scéna v zemích, jako je Francie, že by se zradikalizovala i v jiných zemích, že by tam nastoupily velmi silné, velmi hlasité a velmi radikální až extrémní protiimigrantské strany, které by asi dosáhly velkých úspěchů ve volbách nebo v nějakém politickém tažení za mocí a že by to znamenalo naprostý obrat v tom evropském integračním procesu. Jestli si toto v Evropské komisi neuvědomují, jestli si opravdu neuvědomují, že si zahrávají s ohněm, tak je to s tou komisí pana Junckera ještě horší, než jsem si myslel. A já jsem nejenom rád, že jsem nehlasoval pro ty kvóty v Evropském parlamentu, v tuto chvíli s tímhle tím návrhem já jsem velice rád, že jsem nehlasoval ani pro pana Junckera jako předsedu komise ani pro tu jeho komisi, protože tohle je opravdu nepřijatelné.

:
Čím si vysvětlujete to, že podle průzkumů veřejného mínění má víc než polovina Čechů z uprchlíků strach?

Jan ZAHRADIL, :
Já myslím, že to souvisí s tou mezinárodní situací, protože všichni sledují, co se děje v části Blízkého východu, všichni sledují, co se děje v Iráku, co se děje v Sýrii, co se děje v Libyi, to jsou dneska válečné zóny a jsou to zóny, kde proti sobě bojují vzájemně znepřátelené národy, vzájemně znepřátelená etnika a dokonce i vzájemně znepřátelené klany, a vy nemáte jistotu, kdo vlastně mezi uprchlíky z těchto zemí se nachází. Samozřejmě že můžete ty lidi takzvaně screenovat, můžete si zjišťovat leccos o jejich zázemí, o tom, odkud přišli, co jsou vlastně zač, ale nikdy nedosáhnete stoprocentní jistoty, že se mezi nimi neskrývá určitý počet těch, kteří eventuelně mohou působit v Evropě jako pátá kolona těch radikálních nálad. Já myslím, že tady Evropská unie má ráda takzvaný princip předběžné opatrnosti. My jsme o tom slyšeli mnoho třeba při ochraně životního prostředí nebo při ochraně spotřebitele, já jsem přesvědčen, že při ochraně bezpečnosti a vnitřní stability evropských zemí je princip předběžné opatrnosti zcela namístě, tedy nepouštět sem nadměrné množství uprchlíků z konfliktních oblastí, z problémových oblastí, o nichž navíc přesně nevíme, jaké je jejich politické nebo ideové zázemí.

:
Zastánci přílivu uprchlíků do Evropy říkají, že my Češi bysme měli mít pro uprchlíky pochopení už proto, že jsme ještě nedávno žili v době, kdy mnozí lidé hledali azyl jinde. Já vím, že jsou to nesrovnatelné situace, ale proč to pochopení nemáme?

Jan ZAHRADIL:
Myslím, že to jsou nesrovnatelné situace. Já tenhle argument považuji opravdu za velmi podpásový. Tehdy to byla emigrace z politických důvodů z jedné evropské země do jiné evropské země, tohle je migrace z jiného světadílu, z jiného kulturního a civilizačního prostředí, a to se prostě nedá srovnávat. A já, já prostě nesouhlasím s tím, že Češi jsou xenofobní nebo něco podobného, podívejte se na tu vietnamskou menšinu, to soužití je přece naprosto bez problémů.

:
Říká europoslanec za ODS Jan Zahradil. Děkuju za to, že jste byl hostem Interview ČT24.

.