Způsob, jakým žijí postižení lidé ve slatiňanském ústavu, za pár týdnů dosáhne úrovně běžné na Západě. Důležitou roli v tom sehrála spisovatelka Joanne Rowlingová.
SLATIŇANY Po dlouhé chodbě ve staré klášterní budově ústavu ve Slatiňanech se pomalu posunuje krok sun krok mladý postižený muž s klapkou na jednom oku. Bez povšimnutí projde kolem nástěnky, na níž je obrázek nového domku. Takového, do kterého se do dvou měsíců přestěhuje.
Přesun do dvanácti nových dvojdomků a dvou bytů na Chrudimsku a Pardubicku, které jsou už hotové, čeká do konce června celkem 144 lidí z Domova sociálních služeb Slatiňany. Přeměna ústavu pro postižené v moderní zařízení západního střihu za čtvrt miliardy korun tím bude dokončena. Velká část nákladů byla hrazena z dotací Unie.
„Máme trochu obavy z té změny, ale spíše se těšíme. Bude to něco docela jiného, asi víc jako doma,“ říká pečovatelka Alena Lacková, která ve staré budově zrovna uklízí průchozí koupelnu, která slouží dohromady sedmi postiženým lidem. Na jedné straně je ložnice pro sedm osob, na straně druhé pokoj. Teď se pro ně vše změní.
„Už byly zahájeny kolaudace všech dvanácti domků. Do konce června všechny musí ožít, už tam musí být nastěhovaní naši klienti,“ uvedl ředitel Domova sociálních služeb Slatiňany Miroslav Kubín.
Na počátku proměny ústavu stála kritická reportáž z ústavu v Rábech na Pardubicku, která se v létě roku 2004 objevila v britském nedělníku The Sunday Times. Popisovala, jak v ústavu postižené děti trpí v klecích. Reportáž ve Velké Británii odstartovala kampaň za zrušení klecových lůžek v českých ústavech sociální péče, do níž se zapojila i spisovatelka Joanne Rowlingová, kterou v novinách vyděsila fotografie malého Vaška Knotka z psychiatrické léčebny v Rábech. „Pocítila jsem k tomu obrázku okamžitý a instinktivní odpor, už jsem tu stránku skoro otočila, když jsem se za sebe hluboce zastyděla. Říkala jsem si, s tím musíš něco dělat,“ uvedla tehdy.
Síťová i klecová lůžka poměrně rychle zmizela. Pardubický kraj se také zavázal, že postupně zvýší počet personálu ústavů, aby se o problematické klienty mohlo starat více lidí. A to nakonec i splnil. Ve Slatiňanech se před dvaceti lety staralo o 300 postižených 182 zaměstnanců. Od června na 280 klientů připadne 277 pracovníků. V nových dvojdomcích budou jednolůžkové, maximálně dvoulůžkové pokoje.
Klienti, jak zde obyvatelům domova zásadně říkají, se budou moci projít po zahradě, sami si uklidit či uvařit, pokud to zvládnou. A kolem sebe nebudou vidět jen samé postižené lidi. Naopak, domy vznikly uprostřed běžné zástavby, například v Zaječicích, Slatiňanech, Chrudimi, Markovicích, Medlešicích a v Lánech u Bylan.
Domov se stará o 280 klientů, už v minulosti přesunul z ústavního prostředí do podmínek domácího bydlení 75 lidí, což se podle Kubína osvědčilo. „V první řadě mají mnohem více soukromí. To vyvolá u klientů, kteří mají přidružené psychiatrické problémy, snížení medikace. A méně léků určitě přispívá k vyšší kvalitě života,“ uvedl Kubín.
Zaměstnanci se budou v domcích střídat většinou v třísměnném provozu, proto jich musí být asi o 40 víc než dosud. Obědy sice dostanou z ústavu, ale o nákupy, jídlo a vaření pro obyvatele dvojdomku se budou muset postarat sami.
V domově nyní žije celkem 280 klientů, po chystaném velkém stěhování jich v samotném ústavu zbude jen pět desítek. „Zůstanou jenom ti, kteří potřebují nejčastěji lékařskou péči a rehabilitaci,“ řekl Kubín.
Proměnou, byť ve srovnání se Slatiňany s jistým zpožděním, prochází i Domov pod Kuňkou, který se stará o necelou stovku postižených. „Z našeho zařízení odešlo již v průběhu let 2012 až 2014 sedmnáct uživatelů do nově vzniklé služby chráněného bydlení, nebo zpět do rodinného prostředí,“ řekl před časem ředitel Domova pod Kuňkou v Rábech Tomáš Černík.
David Půlpán, redaktor MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď