Kociánka brzy oslaví století od svého založení. Dávno už není ústavem za zdí. A na konec května chystá festival.
BRNO Park, v něm tři obří duby, les z listnáčů i jehličnanů, tůňka, několik zatravněných luk. U cesty sedí husy, kousek dál v ohradě skáčou kozy, v kotcích přebývají králíci a ve stájích mají koně. Samota u lesa? Brno jak vyšité! Tohle všechno člověk potká v Kociánce.
Centrum pro tělesně a mentálně postižené se otevírá. Zve Brňany do svého parku. A samo se také vydává do města. O víkendu se díky němu začnou v centru Brna objevovat zvláštní hesla – výčet lidských hodnot.
„Kociánka slaví letos 96 let od založení. Takže jsme sestavili seznam 96 pozitivních lidských hodnot, nad kterými diskutujeme a přemýšlíme,“ říká Jiří Teo Mateja, jeden z vychovatelů Kociánky.
Hra s hodnotami Chodíme parkem. U jezírka kousek od vstupu mi ten nápad s hodnotami ještě přijde šílený. Copak jich je tolik? Napadá mě solidarita, pečovatelství, tolerance, když se opravdu snažím, vzpomenu si na altruismus, empatii, slušnost, vstřícnost. Mateja mě ale hned navádí na další: „Mluvíme o nich už dva roky. Diskutoval jsem třeba s kamarádem o respektu, tvrdil mi, že ten je vždycky spojený se strachem. Já si myslím, že původně určitě nebyl, že respekt by neměl být vynucený. Nebo třeba soucit. To je velmi nejednoznačná hodnota. Někdo ho vztahuje k ubrečenému chudáčkovství, ale podle mě je ten správný soucit úplně rovným vztahem, potřebným lidským pocitem, který by měl vést mnoho našich kroků,“ říká Mateja.
Jeho kolegyně Anna Magočová pak cestou pod rozkvetlými stromy vysvětluje: „Nechceme těmi hodnotami moralizovat nebo někoho poučovat. Spíš si tak hrajeme s tématy, která na něco poukazují a otevírají diskusi.“
A tak se cestou bavíme o tom, jaká je hranice mezi soucitem a empatií, kdy je lepší prosazovat rozhodnost a kdy se spolehnout na spontánnost.
Letošní hlavní hodnotou byla prý jmenovaná spolupráce. Třeba právě ve spolupráci s dalšími kolegy dali tihle dva vychovatelé dohromady skoro 150 takových slov. Vybrat „jen“ 96 z nich byl prý docela boj. Každý následující rok mají na Kociánce v plánu do oficiálního seznamu jednu hodnotu přidávat, až se dostanou na stovku v roce 2019. To totiž oslaví století od svého založení.
Sejdeme se u zvířat Kociánka vznikla v roce 1919 ve středověkém zámečku jako centrum pro léčbu a výchovu mrzáčků, to měl tehdejší zřizující zemský spolek původně skutečně v názvu. V areálu v Králově Poli dřív pečovali hlavně o tělesně postižené, dnes je podíl mezi lidmi s mentálním a tělesným handicapem opačný, 70 procent klientů centra tvoří lidé s kombinovanou mentální poruchou.
„Jde o to, že hodně lidí s tělesným postiženým se zařazuje do normálního běhu společnosti, a u nás tedy být nemusí. Je to vlastně dobrá zpráva,“ vysvětluje Veronika Pintoflová z tiskového oddělení Kociánky.
Centrum nabízí mnoho služeb od denního, týdenního i celoročního stacionáře a chráněného bydlení až po terapeutické dílny. Pravidelně sem jezdí brněnské školy, aby se během hry třeba ve zvířecím koutku nenásilně propojovaly oba dva světy – ten lidí s postižením a ten bez postižení. Skrze společné aktivity se poznávají a překvapivě rychle zapomínají na to, že jsou každý odjinud. I když – jsou opravdu? Vítaný je každý Kociánka se chce teď otevřít ještě víc.
„Třeba matky s dětmi si mohou kdykoli přijít hrát do parku nebo na naše hřiště. Je tu sice závora, která může někoho odradit, ale na druhou stranu je tu základní škola, kterou musíme nějakým způsobem hlídat. Pořád vlastně hledáme cestu, jak otevřít Kociánku a souběžně jí zajistit bezpečnost,“ připouští ředitel centra Tomáš Komárek. V každém případě je tu vítaný každý, kdo si přijde hrát nebo odpočívat.
Aby se o Kociánce a jejím postupném otevírání se městu dozvědělo víc lidí, pořádají místní po celý květen sobotní workshopy v městských parcích. Zatímco ten zítřejší v Lužánkách je společný pro děti z Kociánky a z diagnostických ústavů, za týden se centrum vydá do Denisových sadů a spojí se s akcí Restaurant Day.
„Postavíme tam katapult na vrhání toaletního papíru, lidi, kteří přijdou, se jím budou trefovat do krabic nadepsaných lidskými hodnotami,“ přibližuje Mateja. O týden později se Kociánka přesune do parku pod Špilberkem, kde uspořádá venkovní pohybovou dílnu (Ne)viditelné obrazy.
To hlavní pak přijde v pátek 29. května, v Kociánce uspořádají festival Dobrý den Kociánko. Od rána do večera chystají do parku dílny, jarmark neziskovek, hry, spanilou jízdu vozíčkářů, divadelní vystoupení a dvě hudební scény. Na hiphopovém pódiu vystoupí brněnští interpreti, na hlavní stage pak Zuby nehty, Japka nebo Iva Bittová s Čikori. Cíl? Vznešeně se mu říká integrace. Jde vlastně ale hlavně o to, mít se hezky bez ohledu na to, jestli člověk chodí po svých, nebo jezdí na vozíku.
—
Klára Kubíčková, redaktorka MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď