S druhým místem v medailovém pořadí zemí se vrátila osmičlenná česká výprava sluchově postižených sportovců z deaflympiády v Rusku. K pěti triumfům lyžařky Terezy Kmochové přidal šesté zlato snowboardista Tomáš Pazdera a stříbro sjezdařka Veronika Grygarová.
Česká televize
O to, že Čechy v medailovém žebříčku předstihlo pouze pořádající Rusko, se postarala především Kmochová. Čtyřiadvacetileté studentce se podařilo ovládnout všech pět alpských disciplín: čtyři zlaté získala na sjezdovce v Magnitogorsku, pátou přidala v závěrečném slalomu v Chanty-Mansijsku.
Pět medailí Kmochová vybojovala také na předchozí deaflympiádě v roce 2007 v Salt Lake City, tehdy byly zlaté dvě z nich. „Před deaflympiádou jsem počítala, že přivezu nějakou tu medaili, ale nikdy by mě nenapadlo, že jich bude pět a že budou všechny zlaté. To je prostě fantazie,“ uvedla Kmochová.
Pazdera vyhrál snowboardcross, který měl na deaflympiádě premiéru. Jeho trenérem je Marek Jelínek, který dohlíží i na olympijskou šampionku ze Soči Evu Samkovou. „Musím moc poděkovat svému trenérovi Marku Jelínkovi, že se mnou snowboardcross tak dlouho piloval a obecně mi pomáhal se ve všech směrech zlepšovat,“ řekl Pazdera.
Grygarová získala stříbro ve sjezdu, v němž ji porazila jen Kmochová. Další výkony české naděje však poznamenaly vysoké horečky, které se nevyhnuly ani zbytku výpravy.
Tereza Kmochová, Tomáš Pazdera a matka a trenérka české reprezentantky Kateřina Prokšová byli také hosty dopoledního Radiožurnálu
moderátorka:
Tak co dělají sportovci po tak úspěšné sezoně. Terezo. Co dělají sportovci, když mají úspěšnou sezonu za sebou?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No většinou odpočíváme, ale já nemám čas na odpočinek, protože já dělám bakalářskou práci a mám na to vlastně jenom měsíc a už mám docela nůž na krku a nevím, jestli to stihnu, ale vypadá to, že jo.
:
Říká studentka v oboru molekulární biologie, říkám to dobře?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No molekulární biologie, no.
:
Molekulární biologie, bakalářská práce za měsíc, budeme vám držet palce.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
Děkuju.
:
Tomáši, co vy?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak popravdě já většinou jenom slavím, takže jako …
:
To už slavíte třetí týden?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
… protože tohle to je výjimečná událost, ale zase vzhledem k tomu, že jsme absolvovali hodně tréninků a i docela nás to i psychicky i fyzicky zatížilo, takže máme takovou pauzu /nesrozumitelné/, takže, ale popravdě to už spíš jenom že všichni chtějí, abysme se, abysme si to užili a slavíme to jenom.
:
Tak jediný, kdo by tady teoreticky mohl odpočívat, je Kateřina Prokšová, maminka Terezy a trenérka. Tak co, děláte to?
Kateřina PROKŠOVÁ, trenérka:
Já tedy trochu odpočívám, to je pravda, ale taky se snažím pomáhat, kde to jde a také je potřeba připravit postupně trénink a všechny záležitosti ohledně přípravy na příští sezonu, takže se snažíme dělat všechno tohle a dát dohromady všechny resty, které se naskládaly za celou zimu.
:
U Terezy víme, že vlastně má 100 % ztrátu sluchu na obě uši. Jak jste na tom vy?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak já mám popravdě taky skoro 100 %, přesně teda 99,9, ale jako jsem na tom stejně jako Tereza.
:
Já si neumím představit, jak je to limitující pro váš sport. Můžete mi to vysvětlit, Terezo? Lyžování.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No, já jsem se s tím narodila, takže vlastně s tím žiju celej život a nevím, jestli to je pro mě nějak limitující, já žiju úplně normálně a nemám s tím vůbec žádný problém. Jenom akorát asi déle trvalo, než jsem se naučila mluvit a vlastně komunikovat s těma lidma v mým okolí, ale zatím je to pořád dobrý.
:
Já jsem na lyžích jezdila, sice nemám tolik medailí jako vy, ale vím, že občas z té vysílačky nahoře člověk potřebuje něco slyšet, tak jak to děláte?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No, je to pravda. Já prostě potřebujeme komunikovat s těma vysílačkama a právě někdo musí být přímo u mě na tom kopci, kterej mi zprostředkuje ty zprávy v tý vysílačce a většinou je to teda máma nebo táta nebo prostě i ty lidi, se kterýma trénuju a oni mi to vždycky přeložejí.
:
Co říkáte Tereze, maminko?
Kateřina PROKŠOVÁ, trenérka:
No je to přesně tak, jak Terka říká. Já se snažím vždycky přetlumočit to, co se z vysílačky vysílá. Takže se snažím Terku honit na kopci a být pořád co nejvíc s ní. Před startem jsme vždycky domluveni, že ten prostě jeden z nás, buď já nebo Standa bude, nebo prostě kdokoli jiný, kdo nám může pomáhat z ostatních trenérů, takže je to tak, jak Terka říkala.
:
A jak je to s tím zvukovým signálem třeba nebo jak se startuje vlastně?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No startuje se, tak nesmíme /nesrozumitelné/ hodiny, kde to vidět ten čas toho startu a když už tam prostě nejsou, tak řekneme před tím startem tomu startérovi, aby mi ukázal nějakej /nesrozumitelné/ a pak 5, 4, 3 a takhle odpočítávat těma prstama, ale no …
:
A pak mávne.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No, no, no. A my máme takovej limit, že můžeme odstartovat kdykoli od 5 do 0, takže já většinou startuju na 3. Nějak to neřeším ani.
:
Tomáši, jak to máte vy na startu? Je to podobně třeba?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Ne. U mě je to takový trošku obtížnější, protože na startu je nás víc, takže tam startér, který je vždycky za náma, tak vždycky jenom začne nám mluvit a vzhledem k tomu, že s trenérem a společně s celým snowboardcrossovým týmem jsme jakoby natrénovali, jak vnímat nebo jak reagovat na to, když třeba startér začne mluvit a připravovat ke startu. Ale ten snowboardcross je v podstatě trošinku jednodušší v tom, že pokud je ten člověk už dřív připravenej, tak může vystartovat dřív než i třeba slyšící lidi.
:
Já jsem na to, kolik máte zbytku sluchu ptala proto, že třeba nevím, jestli to nepřináší i nějaké problémy s rovnováhou třeba?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Je to pravda, vlastně já občas jako mám problém, když jako sundám sluchadlo, takže neslyším vůbec nic. Ale my jsme teďko s trenérama jako trénovali nějakou dobu, takže pak jsem ten problém neměl.
:
Deaflympiáda se jede bez sluchadla.
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Ano.
:
Tam je to, prostě nesmíte.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
Nesíme tam mít sluchadlo.
:
Takže je lepší jako jste to říkal vy, Tomáši, že je lepší trénovat bez, protože pak už člověk jede normálně.
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Přesně tak. Já si myslím, že i jako sportovci by i měli vědět, že na závodech jsou jiné jakoby motivace, jiný nervy, takže i na těch závodech, na těch závodech musejí prostě trénovat i bez sluchadla.
:
A když už jsme zmínili nervy, jste nervozní před startem? Tereza je favoritka všech deaflympionických soutěží, tak jak?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No já jsem právě strašně nervozní, protože já si nesmím udělat třeba /nesrozumitelné/ a z toho pramenila ta nervozita, protože jinak by mě konkurenti mohli ohrozit, já jsem prostě šla za tou zlatou medailí, kterou jsem chtěla a no byla jsem strašně nervozní i normálně podlamovaly kolena na startu, ale ustála jsem to a dopadlo to dobře.
No lépe to dopadnout nemohlo. Terezo, co děláte, tedy pardon Kateřino, co děláte, když vidíte, že vaše dcera je na startu nervozní?
Kateřina PROKŠOVÁ, trenérka:
No přiznám se, že jsem se snažila zmizet, jak nejrychleji to šlo, abych tu nervozitu ještě nezvýšila. Jinak se, jsem se snažila Terce říct, aby byla naprosto v pohodě, že všechno je dobré, prostě naladit ji, ji na dobrou notu, ale opravdu jsem se snažila prostě z toho startu zmizet nebo z toho předstartovního pole zmizet co nejdříve, abych na ní tu nervozitu, která byla i ve mně pochopitelně, tak abych to nepřenášela i na ní. A taky tady asi musím zmínit obrovskou pomoc a vynikající práci našeho fyzioterapeuta Kryštofa Kuby, který se Terky vlastně ujal v těchto předstartovních situacích a opravdu úplně senzačním způsobem se snažil veškerou nervozitu rozptýlit, nechat Terku zapomenout na všechny tyhle ty předstartovní stresy a prostě pomoct jí natolik, aby byla v pohodě a skutečně se na tom startu mohla odpíchnout a veškerou nervozitu nechat za sebou. A fakt je, že potom teda předvedla úplně skvělý jízdy, takže jsme byli hrozně rádi.
:
pro ty, co nikdy nebyli na olympiádě pro sluchově postižené. Jak moc se liší od té opravdové?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
No, popravdě liší se hodně medializace, tam jako třeba například v Soči, tam je veliká návštěvnost a na druhou stranu Deaflympiáda, olympiáda pro sluchově postižený, tam je mnohem míň jakoby závodníků, protože jako i možná i ta atmosféra je trošku jiná než jako na tý olympiádě.
:
Takže nemám čekat takovou jako velkou akci?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Musím říct, že když jsem byl na jiný Deaflympiádě, tak tahle Deaflympiáda, Deaflympiáda byla poměrně dost jakoby i zajímavá, myslím si, že i nám se to líbilo, myslím, že i všichni kejvají, že jo. A já si myslím, že já jsem si to docela i náramně užil.
:
Terezo, jak je to u profíků, u profesionálů sportovců víme, mají velké týmy, hodně sponzorů, hodně peněz, jak to máte vy?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No, my máme malej rodinnej tým, takový skromný, ale je fakt, že u těch zdravejch /nesrozumitelné/ a prostě se stane, že my všeho, co potřebujeme a mě rodinnej tým a musíme navzájem spolupracovat a ježíš …
:
No maminka by mohla, maminka by mohla doplnit, protože vlastně máme tady trenérku, že jo, takže kolik vás je? Mám si představit, že jste třeba vy, nějaký fyzioterapeut a to je tak zhruba všechno?
Kateřina PROKŠOVÁ, trenérka:
No tak většinou jsem tam ponejvíc asi já a Terka jenom. Pravda, je, že se spojujeme s dalšími lyžařkami. Teď v poslední, poslední roky Terka trénovala a doufám bude trénovat zase s Kačkou Pauláthovou.
:
To je Slovenka.
Kateřina PROKŠOVÁ, trenérka:
To je, to je taky Češka, je to reprezentantka Svazu lyžařů a tým žen. Vynikající obřáklářka, takže to jako je pro nás i velmi skvělá motivace, takže s jejím rodinným týmem velmi rádi spolupracujeme, navzájem si pomůžeme. Pak jsme se ještě také spojovali letošní zimu s další šikovnou lyžařkou českou medailistkou mimo jiné z univerziády s Pavlou Klicnarovou a jejím trenérem, takže vlastně takhle pospojujeme dva malé týmy, ale navzájem si pomáháme, no. Občas se k nám připojí taky táta Standa, takže jsem aspoň 3.
:
Jak to máte vy?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak já jsem jakoby jedinej snowboardista v Český republice jako sluchově postižený a já jsem spojený, jsem v týmu Czech Snowboardcross Teamu, který vede náš reprezentační trenér Marek Jelínek.
:
To je vlastně muž, který také stojí za úspěchem Evy Samkové.
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Ano, přesně tak, i taky za úspěch mě.
:
A víte co, já, já vím, že Eva Samková vlastně vzala svoje auto, které vydražila za 300 tisíc korun a polovinu z těch peněz dala vám. Bylo to překvapení nebo věděl jste co se …
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Nevěděl jsem, popravdě jsem to nevěděl, hodně mě to překvapilo a samozřejmě mi to udělalo hrozně velkou radost, protože v dnešní době máme opravdu problém vůbec prosadit novou mládež/nesrozumitelné/ ke sportu a tohle nám hrozně moc pomohla.
:
Vy jste prý také trénoval s Evou Samkovou a s dětmi na tréninkovém kempu. To si neumím představit, jako že tam jezdí třeba osmileté děti, Samková a vy?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak v podstatě já si myslím, že ty děti hrozně jako mají rády, když jako, když je trénuje vlastně Eva Samková a když já jsem zrovna měl období, kdy jsem potřeboval trénovat a ne všude se dá jezdit snowboardcross. Takže tam jako v Čechách byla postavená snowboardcrossová trať a měl jsem možnost tu trénovat. Ale zase na druhou stranu s dětma jsme si trochu hráli, protože chvíli s náma soupeřily jak se mnou nebo s Evou Samkovou, tak vždycky jsme jim nechávali veliký náskok, takže pro nás to byla taky i motivace, abysme je pokoušeli předjíždět.
:
Ve studiu je se mnou ovšem také maminka české reprezentantky Kateřina Prokšová. Smekám před vámi. Musím, musím to říct, protože jsem viděla o vaší dceři dokument a pochopila jsem, kolik veliké práce za vámi je a vlastně že doteď jste svoji dceru nepustila. Pro mě je to zázrak a nevím, jestli mi to dokážete, určitě mi to dokážete vysvětlit, jak je možné, že někdo, kdo má vlastně 100 % ztrátu sluchu, může mluvit a vlastně reprodukovat zvuky, které neslyší? Jak se to dělá?
Kateřina PROKŠOVÁ, trenérka:
Děkuju moc za, za poklonu a poděkování a no jak se to dělá? Je to strašně dlouhá historie, musím to říct krátce. Prostě když jsme na to přišli, když lékaři přišli na to, že Terka opravdu neslyší, tak si nás vzala do péče úžasná paní logopedka teta Jitka, dnes Holmanová, dříve ještě Vacková. Ta nás vlastně navedla na cestu, jak neslyšící děti naučit odezírat, naučit je mluvit, pokud to jde, nejde to vždycky, to je pravda, a Terka naštěstí měla tak nebo má tak úžasné jazykové schopnosti, že to prostě šlo v podstatě i do, asi můžu říct, že i docela snadno. Nicméně to byla titěrná a dlouholetá práce a asi by to, asi by se dalo pokračovat i dnes, ale to už je dobrý, a všecko to vlastně znamená naučit dítě odezírat, naučit ho pomalu, postupně ze sebe vydávat nějaké zvuky, které postupně začne artikulovat do prvních slov a trvá to prostě měsíce, roky.
:
A jak vlastně může slyšet ten zvuk, který vydává nebo jak může vnímat, jestli ten zvuk, který vydává, je to správné, ta hláska, to písmeno?
Kateřina PROKŠOVÁ, trenérka:
Ano, ano, správná otázka, protože podstatné je, že Terka má zbytečky sluchu, které je schopná využít s pomocí sluchadel, sluchadla jí zesílí zvuk natolik, že prostě dokáže vnímat, takže vlastně i něco slyší. Dokáže dneska rozlišit i jednoduchou výstižnou větu bez odezírání, ale teda musím říct, že to je skoro výjimečné. A jak se slyší? No těžko. Na to jsou různé pomůcky, že si třeba dává ruku na krk nebo ruku na tvář, ruku před pusu, foukne a prostě spousta takových logopedických pomůcek, které nás všechny naučila teta Jitka. Moc děkujeme.
:
Tomáši, vy jste se učil mluvit podobně?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Ano, přesně tak. Já se přiznávám, možná bych se i přidal, já jsem měl taky logopedku Jitku Holmanovou a takže dlouhá léta takhle přesně, jak říkala paní Prokšová, tak, takhle jsme se přesně učili.
:
A měli jste to určitě v nějakém období hodně těžké, řekněme těžší než v jiném období. Kdy, kdy to bylo nejhorší nebo nejtěžší?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak já jsem měl nejhorší období, období puberty, protože jsem si myslel, že to nemá pro mě smysl, vůbec jsem nikomu nerozuměl, a pak jsem akorát měl takovou zase chvilku, že jsem si říkal, že člověk musí jakoby v uvozovkách žít s úsměvem, ale jako prostě když jsem se rozhodl, že prostě chci fungovat, tak nemám se čeho bát a protože říct to lidem na rovinu, protože spousta lidí vůbec o nás nevědí, myslejí si, že jsme jenom úplně uzavřená skupina a to si tak nemyslím.
:
Terezo, vy vypadáte jako holka, pro kterou nic není problém. Měla jste někdy nějaký problém v nějaké fázi dospívání nebo, nebo dětství?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No když jsem byla malá, tak už si toho ani moc nepamatuju, ale největším problémem pro mě bylo bejt ve škole, protože já jsem prostě nezvládala odezírat celou hodinu nebo přednášku a všechno jsem se vlastně naučila přepisováním od ostatních spolužáků do sešitu a taky vlastně takhle učím pomocí těch zápisků, ale jinak to odezírání se mnou prostě pere celej život a /nesrozumitelné/.
:
Řekněte mi, když jste na Deaflympiádě, na olympiádě neslyšících, domluvíte se s jednotlivými národy znakovým jazykem? Můžete mluvit rukama? Třeba s Rusy, s Američany. Jde to? Rozumíte si?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No já s těma sportovcema celkem rozumím, protože oni taky odezírají a když náhodou nemůžeme se jako domluvit, tak rukama, nohama, nebo i teda napíšeme jako.
:
A co …
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak já popravdě jako nejsem úplně dobrej angličtinář a vím, že znakový jazyk není zas tak úplně extrémně odlišný, protože kdo má fantazii, tak to dokáže pochopit. Takže když já spíš používal znakový jazyk a což asi 90 % sportovců neslyšících, co bylo ze světa, tak používali znakovku.
:
Naši posluchači se ptají, ptají se na spoustu věcí. třeba tady je otázka, jakým způsobem se vám shání práce, nebo jestli vás třeba váš sport uživí? Tak Tomáš.
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak popravdě sport je problém jako takhle, vrcholoví sportovci chce být každej sportovec, to je sen každého sportovce, ale mezi handicapovanými nebo mezi neslyšícíma obrovskej problém. Tam prostě nejsou dostatek financí, finančních prostředků na to, aby prostě mohli pokrýt všechny neslyšící nebo handicapovaný sportovce a tam je, takže vůbec nedokážu jako říct, jestli je tam šance nebo ne. Jediný výjimka asi smekám před Ježkem cyklistou.který se tím živí a je to můj vlastně i vzor, /nesrozumitelné/ dostal tam, jak ten Ježek taky.
:
A jaké to je, když člověk třeba se snaží najít práci a žádá o práci a musí tam vypsat školy, na kterých se učil, které studoval?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak já už jako popravdě už nepracuju. Jako pracoval jsem v různých skladech a podobně, ale protože jsem se rozhodnul, že lidi vzhledem k tomu, že nemají nějaký zkušenosti s neslyšícíma nebo obecně s handicapovanýma, tak jsem začal, začal vlastně jakoby v uvozovkách podnikat a ukázat vlastně světu, že i ty handicapovaný jsou schopní dělat nějaký výjimky a že jsou schopný pracovat.
:
Tak a Tereza Kmochová studuje.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No já studuju, zatím jsem nehledala žádnou práci, no a jsem zvědavá na to, jak to vlastně bude, až dostuduju, no a vlastně jako sportovec je celkem už vím, protože mám hlavně sponzory, který mi dávají finance na to, abych mohla lyžovat a hlavně ten Českej paralympijskej výbor a /nesrozumitelné/ těch sportovců na tomhle nás docela podporuje, že nám dávají prostředky na přípravu a díky tomu jsme my tyhle ty 6 medailí do Čech.
:
Tak a teď mi řekněte, co budete jednou dělat, až vystudujete molekulární biologii?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No tak dobrá otázka, protože já teď zatím nevím.
:
Ale víte, co byste asi chtěla, nebo co byste mohla.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No to je docela daleko, já hlavně teďka se soustředím na tu bakalářku a bych pak hledala dále dostat na magistra a pak teprve začne nějak rýsovat ta budoucnost.
:
Dobře, tak mě by zajímala ta budoucnost sportovní. Já vím, že vy máte jedno společné, totiž, že jste schopni jezdit závody, normálně závody FIS, evropské poháry se zdravími sportovci, tak kam míříte v tomhle ohledu?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak snowboardcross je náročný hlavně v tom, že tam lidi, kteří trénujou a jsou i nejlepší, tak padaj, takže zdravotní /nesrozumitelné/ tam jako docela mají často a to jejich zdraví vlastně nevydrží hodně dlouho, ale moje největší motivace pro právě když jsem získal zlato, tak se dostat opravdu mezi /nesrozumitelné/ na evropských pohárech na hodně dobrým umístění, abych mohl získat body na světový poháry a to teď mě samozřejmě jaksi nechci moc vysílat hodně moc /nesrozumitelné/, ale chci třeba zkusit Koreu, který bude za 3 roky na olympiádě.
:
Ale to se tam možná s Terezou uvidíte, ne?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
To je dost možný.
:
Co, Terezo, tak já, já vás tipuji tak na univerziádu třeba blížící se.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No, univerziáda bude prostě /nesrozumitelné/ v Kazachstánu, ale já bych se tam chtěla ráda kvalifikovat, ale nebude to lehký, tam už bych měla, a pak účastnit v tom roce druhý mistrovství světa neslyšících v Americe, což doufám, že půjde a tam bych měla obhájit těch 5 medailí z toho mistrovství. A pak v dalším roce je olympiáda v Korei a to je docela pro mě výzva, ale prosadit se mezi slyšícíma je strašně těžký, protože evropský a světobý poháry jsou tak nadupaný, že to je prostě hrozně těžký.
:
Alena píše: „Dobrý den, když závodíte se zdravými sportovci, jak se k vám na závodech chovají a jak komunikujete?“
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No téměř se chovají zrovna stejně a pro mě vlastně jako normální soupeřky, protože já, já jsem schopná závodit s těma holkama a …
:
Bojí se vás?
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No, bojí se mě docela.
:
To je dobře, jen ať se bojí. Co vy, Tomáši?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Já se přiznám, že jsem jakoby pan tajemný, protože nikdo o mně neví, podle mýho názoru, ale možná teďko získám zlato, získal jsem zlato, tak asi si lidi pak, si toho všimnou, takže už budou mít asi větší ohledy, ale myslím si, že co já je znám a bavil jsem se s nima a nevěděli, že jsem neslyšící, tak budou úplně jako féroví kamarádi, protože jako normální sportovci.
:
Je tady otázka od Radky ze Staré Boleslavi: „Jak se jmenuje dokument o Tereze Kmochové. Já jsem viděla něco v magazínu, bylo to zhruba 25 minut v televizním magazínu pro neslyšící.“
Kateřina PROKŠOVÁ, trenérka:
Ano, Televizní klub neslyšících a bylo to, myslím, vloni v říjnu.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No loni to bylo.
Kateřina PROKŠOVÁ, trenérka:
Někdy začátkem října, Televizní klub neslyšících.
:
Je tady ještě jedna otázka. Ptá se vlastně pán, který má neslyšící manželku, já se snažím tu otázku najít, protože je tady hodně těch otázek, který má neslyšící paní a rád by, aby jeho žena také sportovala. Kam se může vlastně obrátit? Jak může začít?
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak já si myslím, že s Terezou máme i jakoby kontakty, různě jsou na Facebooku, anebo já mám svoje webový stránky a myslím, že i Tereza má taky, nevím.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No, no, já mám stránky na Facebooku, tak nám můžou napsat.
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Ale rozhodně úplně nejjednodušší bude, když na Googlu zadají jméno naše a tam to všechno najde.
:
Já si myslím, že určitě by veliké díky na závěr našeho rozhovoru patřily nejenom mamince, které už jsem, před kterou už jsem svůj pomyslný klobouk smekla, ale spoustě dalších lidí, kteří se o vás starají nebo vám pomáhají, tak jestli chcete využít tuhle možnost, tak to, prosím, udělejte.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No tak já bych určitě chtěla hrozně moc poděkovat všem sponzorům, který nás takhle podporujou, podporovali a hlavně Českému paralympijskému výboru a Českému svazu neslyšících sportovců, který nám oběma dávají prostředky na tu přípravu …
Tomáš PAZDERA, snowboardista:
Tak já bych samozřejmě taky chtěl poděkovat přesně, jak říkala Tereza Kmochová, a hlavně hodně bych chtěl poděkovat týmu snowboardcrossovému týmu, který vede Marek Jelínek a měl velkou trpělivost se mnou prostě být a samozřejmě i všem fanouškům, rodičům, příbuzným a podobně. Takže děkuju.
Tereza KMOCHOVÁ, lyžařka:
No já bych ještě chtěla moc poděkovat mému rodinnému týmu a našim kamarádům, kteří se mnou trénujou, hlavně Kačeně Pauláthový a Pepině Klitnarový.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Děkuji, že jste přišli a ať se vám hodně daří v nadcházející sezoně, ale i v té další. Díky.
Přidejte odpověď