Paní Renata přišla kvůli smrtícímu metanolu o dva členy rodiny. Bude to už dva a půl roku, ale její bolest trvá. Viníkům hrozí maximálně deset a půl roku vězení. Verdikt by měl padnout příští týden. Slova paní Renaty v reportáži TV Nova jsou ale rozhodně mnohem tvrdší, než bude rozsudek.
ilustrační foto: Photoxpress
Co do počtu viníků i obětí největší případ v dějinách české kriminalistiky. Ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo na dvanáct dní prohibici, tři sta detektivů ÚOOZ prohledalo na dvaadvacet podezřelých objektů a zajistilo zhruba deset tisíc litrů smrtícího koktejlu. Pět tisíc litrů se dostalo mezi lidi. První oběť potvrzena 3. září 2012. Dosud si jich metanolová aféra vyžádala čtyřicet sedm. Sedmdesát devět obětí přežilo, většina s trvalými následky. My vám teď ukážeme tři příběhy, tři různé osudy rodin, kterým pouhých pár doušků navždy změnilo život. Vyrážíme na Moravu, do epicentra metanolových otrav. Ze čtyřiceti sedmi obětí jich tady zemřelo třicet devět. Dobrý den, dobrý den. Tohle je rodina, které se kauza dotkal vůbec jako první. V jeden týden přišla hned o dva své nejbližší členy. Paní Renata a její manžel Roman – pozůstalí, Havířov. Otec pana Romana je onou první potvrzenou obětí metanolové aféry. Tři dny po jeho smrti zemřela i maminka paní Renaty, se kterou si osudného panáka rumu dal.
Renata ani Roman od metanolové kauzy tvrdý alkohol nepijí, Vánoce pro ně přestaly existovat. Dva a půl roku žijí jen smrtí svých rodičů. Majitele stánku, kde otrávený rum otec pana Romana koupil, prý doteď v Havířově potkávají a on, ač prý ví, kdo jsou, dělá, že je nevidí. Paní Renata dokonce měla pocit, že u soudu se jí směje. Bylo pro ní zásadní tomuto člověku něco říct přímo v soudní síni. Svolení dostala.
paní Renata: Maminka měla nedožitých šedesát let a místo toho, abych já jí koupila dárek, kytku a objala a řekla jí: „Mami, mám tě ráda, tak 12. listopadu koupím kytku, zapálím svíčku.“ A já doufám, doufám z celého srdce, že dostanou doživotí.
Paní Renata, ani její manžel Roman prý nikdy nepochopí, že je někdo pro peníze ochotný ohrozit životy tolika lidí a že se nezmůže ani na tak prostou věc, jako je omluva. Není den, kdy by na tohoto muže nemyslela.
paní Renata vzkazuje viníkům:
Možná, že si to vaše děti uvědomí, až budou starší, co vy jste udělal, anebo se podívejte na své rodiče a važte si jich. Já jich už nemám a vaší vinou. Já vás z celého srdce nenávidím.
Pan Pepa nám fotografie ze svých cest ukazuje popaměti. Lékaři mu přitom dávali jen desetiprocentní šanci na přežití. Prý klepal svatému Petrovi na dveře. On však neotevřel a pan Pepa tu tak dnes může stát a vyprávět. Býval úspěšným podnikatelem a vášnivým cestovatelem se spoustou přátel. Čtyři panáky slivovice, které si dal se zedníky, ho ale stály zrak i veškeré aktivity, kterým se dřív věnoval.
pan Pepa:Já jsem neviděl, prostě nic, tma.
Slivovice byla dárek od jeho dobrého kamaráda a zedníkům, kterým ji nabídl, se nestalo nic, protože při práci vypili i dost nezávadného alkoholu a tím účinky metanolu neutralizovali.
pan Pepa: On mi řekl sorry!
Po otravě byl pan Pepa měsíc v nemocnici, z toho týden v kómatu. Po probuzení se musel znovu učit mluvit, psát a taky číst. Vedení firmy musel předat společníkům. Denně totiž řídil auto, kontroloval smlouvy, setkával se s obchodními partnery. Dnes je rád, když zvládne přejít silnici do nedalekého obchodu.
Natáčení třetího příběhu je přesný důkaz o tom, jak celá kauza hýbe životy obětí dodnes, dva a půl roku každý den. Pan Mrázek po tom, co vypil smrtící koktejl, málem oslepl. Před dvěma a půl lety viděl ještě obrysy, dnes z nich zbyly už jen stíny, ovšem bohužel mimo zraku se panu Mrázkovi zhoršil i jeho zdravotní stav. Na domluvené natáčení se pan Mrázek nedostavil. Jeho zdravotní stav se z hodiny na hodinu zhoršil. Po urologickém vyšetření zůstal v nemocnici a paní Mrázková je přesvědčena, že i jeho urologické problémy souvisí s otravou metanolem. Před ní totiž prý k doktorovi musel málokdy.
paní Mrázková:Začal mět problémy s kloubama, teď zase ledviny má, kvůli tomu teda byl hospitalizován, jako se … prostě mu dělali ten zákrok.
Paní Mrázková se o svého manžela, který ze dne na den přišel o práci řidiče MHD, stará už téměř na plný úvazek – holí ho, když se chce dívat na televizi, vždy sedí vedle něj a komentuje obraz. Kvůli jeho milovanému fotbalu se naučila i pravidla. Viděli jste tři příběhy metanolové aféry, tři příběhy rodin, jejichž životy otrávená várka směsi alkoholu s metanolem neotočil a jen o tři sta šedesát stupňů, točí jimi pořád, jako sudem, který se valí z kopce. Vžít se do toho, co prožívají, nemůžeme. Jejich přání, aby viníci byli adekvátně potrestáni a nejlépe, co nejdřív, aby to i oběti v sobě mohli uzavřít, ale asi pochopíme všichni.
moderátorka:
ve vysílání vítám viceprezidenta Sjednocené organizace slabozrakých a nevidomých, pana Rudolfa Volejníka.
:Kdo to ezažil, asi si to neumí představit. Pane Volejníku, ale mohl byste mi říct, jak se změní život člověku, který náhle v dospělém věku přijde o zrak? Dá se říct, za jak dlouho se s takovou ránou vyrovná a vrátí se zpátky do života?
Rudolf VOLEJNÍK, viceprezident SONS:
Lidé, kteří náhle přijdou v dospělosti o zrak, jsou zpravidla hned v rukou očních lékařů a tito oční lékaři, často ti osvícení oční lékaři, velmi dobře vědí, že existují i nelékařské služby. A právě ony nelékařské služby vracejí toho člověka do života. Drtivou většinu těchto služeb poskytuje Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, která má odbočky v sedmdesáti místech České republiky, má také v každém kraji jednu velmi aktivní dceřinou společnost a také jednu celostátní dceřinou společnost. Právě tyto organizace se starají o to, aby se ten člověk vrátil do života i po stránce nemedicínské. Jak dlouho to trvá, záleží na spoustě faktorů, z nichž jeden je odhodlání. Odhodlání toho člověka se opravdu znovu do života vrátit. To byl právě jeden z těch vašich příběhů, kdy ten jeden člověk, který vlastně předtím lyžoval a jezdil na kole, tak je docela možné, že ten bude nejrychlejší v tom, jak se vrátit zpátky do života. Ale je to velmi různé a nemohu říci nějaký všeobjímající recept.
:
A prosím, ještě velmi stručně. Říká se, že nevidomí mají některý z dalších smyslů zbystřených. Platí to i u případů náhlých oslepnutí?
Rudolf VOLEJNÍK:
Tak samozřejmě žádný výzkum v tomto ohledu zatím neznám, ale domnívám se, že selský rozum nám říká, že je-li jeden smysl oslaben, ty ostatní se do jisté míry zostří, ale zcela určitě to nevede k tomu, že by měli nevidomí nějaké nadpřirozené schopnosti, třeba sluchové, či hmatové nebo čichové.
:
Já vám děkuji za rozhovor.
Přidejte odpověď