Také někdy máte pocit, že čím víc člověk potřebuje pomoc, tím víc stát na něm škudlí? Přitom si může snadno ověřit, jaký je skutečný zdravotní stav dítěte, o které se musí matka nepřetržitě starat. Místo toho ale někdo koukne do tabulek a škrtne finanční částku, která je pro rodinu fatální.
foto: Anita Patterson / MorgueFile
pořad Černé ovce, ČT
Kateřina PAVLECHOVÁ, :
My nemůžeme za to, že naše dítě je postižené. A byť se snažíme sebevíc tomu dítěti dát to maximum, tak prostě stát nás vyloženě ponižuje v tom, že my musíme chodit, a jak se říká u nás v Čechách, žebrat.
Kateřina Pavlechová z Havířova se sama stará o tři děti. 11letý Samuel je z dvojčat. Zatímco jeho sestra Klára je zdravé děvče, Samuel už v 5 měsících prodělal zápal plic, má silné astma a sníženou imunitu. Ale to není všechno.
Kateřina PAVLECHOVÁ, :
Největší potíže u Samíka nastaly, když mu bylo zhruba asi dva a půl roku. Jelikož mi stále nechodil, začalo se kompletní důkladnější vyšetření, bylo zjištěno, že můj syn má těžkou epilepsii.
Po mateřské dovolené paní Pavlechová nastoupila do práce a Samuel do školky. Jenže nastal další zdravotní problém.
Kateřina PAVLECHOVÁ, :
U Samuela byly zjištěny další diagnózy, bylo tam podezření na schizofrenii, takže vlastně tato léčba opravdu vyžadovala ode mě 24 hodinový dohled toho syna, dostali jsme to i příkazem od lékařů. A takže vlastně pro mě zaměstnání, jakákoliv možnost úplně ukončena.
A navíc, Samuel má poruchu řeči a je mentálně opožděný. Dnes je na úrovni pětiletého dítěte. A asi největší problém je v tom, že Samuel je autista.
Kateřina PAVLECHOVÁ, :
Neumí si uvařit čaj, neumí si ukrojit rohlík. Co pro něj není logické, neudělá. Převádí si všechno do matematiky. To znamená, že základní běžné věci, jako máte zavázat si tkaničky u bot, zapnout si knoflík u kalhot, zapnout si zips u té bundy, neudělá. Podívej, že máš tam boty. Tam jsou, vlevo jsou boty. Ano. Správně Nerozezná, jak si má vzít oblečení v počasí. Když je venku sluníčko, tak prostě je schopen si vzít kraťasy a tričko, protože je venku sluníčko.
Veronika ŠPORCLOVÁ, psycholožka, APLA, Asociace pomáhající lidem s autismem:
Často tyto děti s mentálním handicapem mají snížené rozumové schopnosti a v důsledku autismu si nejsou schopni si poradit v situacích, které nemají nacvičené. Takže si neřekne o pomoc, neorientuje se v čase, v prostoru. Dítě s touto diagnózou jednoznačně není schopno samostatně fungovat a potřebuje téměř neustálou asistenci a doprovod druhé osoby.
Před 6 lety byl Samuelovi přiznán třetí stupeň postižení. Rodina tak dostávala 9000 a paní Pavlechová mohla být doma a o syna se starat.
Kateřina PAVLECHOVÁ, :
Z této finanční částky jsem mohla hradit, jako byla hospitalizace, jako byly léky, jako byla návštěva lékařů, různé rehabilitační pomůcky a tak dále, aby to dítě se mohlo rozvíjet tak, jak potřebovalo.
O tři roky později následovalo další posouzení. Přestože se podle lékařů Samuelův zdravotní stav nezlepšil, stupeň závislosti byl snížen na dvojku a finanční příspěvek státu na 6000. Tím to ale neskončilo.
Kateřina PAVLECHOVÁ, :
Bohužel v roce 2014 nám byl stupeň snížen pouze na jedničku, kdy částka prvního stupně je pouze 3000 korun. A tím, že mám pouze první stupeň, jsem ze zákona povinna se zaevidovat na úřad práce. To jsem tak udělala, a bylo mi sděleno na úřadu práce, pokud máme pro vás zaměstnání, vy jej odmítnete, my vás automaticky vyřadíme z evidence úřadu práce, přijdu já o hmotnou nouzi a s dětmi skončím na ulici. To už je zoufalství, zoufalství, do jaké situace mě dostává stát. A tento stát mě do této situace, do toho zoufalství, dostává vědomě.
O přiznání a výši příspěvku na péči rozhoduje úřad práce. Vychází ale z hodnocení posudkového lékaře.
Kateřina BERÁNKOVÁ, mluvčí, Generální ředitelství Úřadu práce ČR:
V rámci toho procesu nebo v rámci lékařského posouzení zdravotního stavu se hodnotí to, jak je člověk schopen zvládat základní životní funkce. Například to jak se umí sám obléct, jak se stravuje, jak zvládá tělesnou hygienu a další.
Základní šetření provádí sociální pracovnice, závěr je ale na posudkovém lékaři, což je zaměstnanec České správy sociálního zabezpečení.
Jan HUTAŘ, právník, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR:
Záleží vysloveně na libovůli toho posudkového lékaře. Pokud ten lékař tvrdí, že tam nejsou zdravotní důvody, pak by se měl tedy vyjádřit k tomu, proč tedy toto považuje za zvládnuté u toho člověka. Přihlédnout k té mentální retardaci, k těm rysům toho autismu. Takže tady pochopitelně neposoudil správně, protože nerespektoval ta kritéria, která jsou tady uvedena.
redaktorka:
Jak je možné že dochází ke snižování stupně závislosti, byť to dítě má stále stejný zdravotní stav?
Kateřina BERÁNKOVÁ, mluvčí, Generální ředitelství Úřadu práce ČR:
Opravdu úřad práce musí vycházet z aktuálních lékařských zpráv.
Zdeněk ŽIŽKA, právník, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR:
Přesouvat hodnocení zdravotního stavu, eventuelně zbytkových fyzických schopností těchto dětí na posudkové lékaře, jejichž věkový průměr se pohybuje přibližně od 65 let nahoru, je velmi nešťastné, neboť velmi často posuzuje posudkový lékař, který je například, když to přeženu, oční lékař, a má posudkovat autismus.
Paní Pavlechová se proti rozhodnutí odvolala. Jenže vypadalo to, že příspěvek na péči úřady odejmou úplně. Sociální pracovnice totiž uznaly závislost jen ve dvou posuzovaných bodech. Paní Pavlechová proto své odvolání vzala zpět. Nicméně úřady začaly vše posuzovat znovu.
Kateřina BERÁNKOVÁ:
Úřad práce, respektive kontaktní pracoviště úřadu práce na základě informace z Ministerstva práce a sociálních věcí tento proces zahájilo, tudíž oslovilo i příslušnou okresní zprávu sociálního zabezpečení, aby provedla to nové posouzení
zdravotního stavu.
V průběhu jednoho roku bude tedy Samuel posuzován už potřetí. Podle názoru psychologa sám nezvládá žádnou z posuzovaných životních potřeb. Jenže konečné rozhodnutí bude opět na posudkovém lékaři. Takže je možné, že paní Pavlechová přijde o příspěvek třeba úplně?
Kateřina BERÁNKOVÁ, mluvčí, Generální ředitelství Úřadu práce ČR:
Já to samozřejmě v tuto chvíli nedokážu zhodnotit, nevím, jak nakonec dopadne to přeposouzení. A to rozhodnutí konečné v tomto případě už vydá posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí.
O vyjádření jsme požádali i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nejprve si vyžádali souhlas matky s poskytnutím informací. Poté čas na seznámení s případem. A nakonec nás odkázali na mluvčí České správy sociálního zabezpečení.
Jana BURAŇOVÁ, mluvčí, Česká správa sociálního zabezpečení:
S ohledem na korektní přístup nebude Česká správa sociálního zabezpečení v průběhu řízení poskytovat k případu bližší informace.
redaktorka:
Kolik máte ten příspěvek v hmotné nouzi?
PAVLECHOVÁ, :
8500 korun pro čtyřčlennou rodinu.
A z toho vyžijete?
PAVLECHOVÁ, :
No, tak z této částky zaplatím inkaso, zaplatím jízdné dětem do školy včetně mého jízdného, zaplatím ještě poměrnou část, co se týká léků od Samíka, a na to živobytí nám zůstává na celý měsíc asi částka 3000 korun. A z této částky já jako matka, ještě pokud je potřeba, dítěti musím koupit ošacení, musíte koupit, jako jsou základní věci, drogerie, zubní pasta, šampon. Takže 3000 je opravdu hrozně málo.
:
V tak zoufalé situaci je paní Pavlechová i proto, že otec dětí rodině nepřispívá a ta je proto závislá na dávkách od státu.
Veronika ŠPORCLOVÁ, psycholožka, APLA, Asociace pomáhající lidem s autismem:
Ta praxe je taková, že příspěvky na péči jsou často rodinám snižovány, ale bohužel se jedná o celoživotní handicap, neměnný trvalý stav, a ty děti budou potřebovat celoživotní péči. A paradoxně rodiče jsou potrestáni za to, že když o dítě pečují, tak jim stát sníží příspěvek na péči, protože se dítě trošku zlepší, ale bez té podpory, kterou ta rodina dává dítěti, vlastně dítě není schopno fungovat.
Zdeněk ŽIŽKA, právník:
Dneska v podstatě stát odmítá a hádá se zaplatit rodičům příspěvek na péči. Přitom se pohybujeme v maximální částce 12 000 korun. A pokud to dítě nastoupí do ústavu, tak tam samozřejmě jeho měsíční náklady se budou pohybovat od 35 000 nahoru, které ponese výhradně stát. Neustále si tady nikdo nechce přiznat, že pokud rodiče sami za nasazení svých vlastních sil pečují o tyto děti, tak vlastně stát ušetří nemalé peníze. To prostě je naprosto nepochopitelná věc.
Veronika ŠPORCLOVÁ, psycholožka:
Ti rodiče potřebují příspěvek od státu, který není v takové výši, aby pokryl ty náklady, ale alespoň částečně kompenzoval, to že rodiče se vzdají svého zaměstnání a zůstávají doma s dítětem, takže určitě není správná praxe v tom, že ty příspěvky jsou odnímány těmto rodinám.
Přidejte odpověď