Komentátor DAVID JAREŠ tvrdí, že posílení pravomocí ombudsmana může ohrozit svobodu.
Že miluješ Věru? A nestydíš se!? Co je to za důvod? Kdo má ty pokuty do Brna pořád platit? Takhle se možná bude za pár let rozčilovat rodič náctiletého potomka tápajícího v mezilidských vztazích. Místo aby mezi svými vrstevníky transparentně vysoutěžil svého partnera, zodpovědně stanovil podmínky tak, aby požadavky na věk, vzhled nebo pohlaví nediskriminovaly nikoho z možných zájemců a nezpůsobily mu psychickou újmu, zakoukal se naprosto subjektivně do spolužačky. „Není přece možné ignorovat Milana odvedle jen proto, že je to sedmdesátiletý hrbatý důchodce,“ pokračuje peskování zcela v intencích antidiskriminačního zákona. Konflikt nakonec může skončit uklidňujícím vysvětlením, že se chlapcova duše hroutí bolem, protože mu prsatá sedmnáctiletá blondýnka Věra dala košem a raději si vybrala o několik let staršího majitele sporťáku. „No sláva, konečně někoho zažalujeme my!“
Že je to absurdní? Možná, ale sněmovna (nejen ta, jde o chorobu příznačnou i pro jiné evropské země) dělá vše, aby se podobný scénář stal realitou. Naposledy minulý týden v prvním čtení přijala návrh na rozšíření pravomocí ombudsmana. Ochránce práv by měl mít mimo jiné právo přímo se obracet na Ústavní soud a navrhovat zrušení zákonů nebo jejich částí a podávat veřejné žaloby kvůli podezření z diskriminace.
Nyní má ombudsman hlavní funkci při pomoci v konkrétním individuálním upření práva a má možnost apelovat na zákonodárce nebo vládu, aby přijali opatření v případech, kdy se ukáže nějaké systémové pochybení. Je to většinou činnost úctyhodná a při nesmyslnosti a komplikovanosti česko-evropských zákonů, norem, směrnic, vyhlášek a nařízení smysluplná. Dokonce je z tohoto pohledu dobře, že úřad má pověst orgánu spíše aktivistického než instituce tradičně po středoevropsku zkostnatělé.
Jenže jakmile se aktivistický duch spojí s aktivistickou osobností ombudsmanky, jíž je v současnosti Anna Šabatová, zavane z Brna mrazivý strach, kam až sociální inženýrství dojde. Není to obava nijak planá, momentálně by se měly třást realitní kanceláře hrůzou z každého telefonátu lidí s maďarským příjmením. Úřad ochránce totiž poslal provokatéry předstírající zájem o byt, a pokud jim není vyhověno, jde o rasovou diskriminaci. Majiteli bytu, třes se, jestli si chceš vybírat nájemníky podle svého! Jiná firma je podezřelá, že nabízí byty Romům pouze v Litvínově, ale v jiných lokalitách nikoli. „Hanba, diskriminace!“ zuří aktivisté. Právo majitelů vybrat si nájemníky nikoho nezajímá. Podobně se postihu a mediálnímu lynči vystaví syčák, který zadá inzerát: „Hledám asistentku, bezdětnou, do 25 let.“ Okamžitě vyfasuje kontrolu a pokutu, protože: co čtyřicetileté chudinky s dětmi? Ano, přesně ty, které potom přijdou zbytečně na pohovor, protože se z inzerátu nedozvěděly, že je nebude nikdo chtít. Mohly být doma s dětmi nebo ve firmě, která hledala podle inzerátu přesně je. Jenže rovnostáři by nebyli spokojeni.
Zatím ombudsmanka může upozornit na konkrétní pochybení. Podle návrhu by však mohla podat veřejnou žalobu, jíž by se mohla praxe měnit plošně. Tady už zasahuje do prostoru vymezeného vládě či parlamentu, které mají demokratický mandát měnit a přijímat zákony. Kde to skončí? Bude ombudsmanka najímat agenty a agentky ke slídění na seznamkách a postihovat všechny ty, kteří jasně specifikují své požadavky? Bude bezpečné oslovit někoho v baru, aniž neoslovení hned nepoběží k soudu, protože utrpěli újmu projeveným nezájmem? Už teď musí zaměstnavatel lhát, když odmítá uchazeče o práci. Mají se majitelé čehokoli strachovat o svobodu nakládat se svým majetkem?
Jak je vidět, vlastníci nemovitostí klidní být nemohou a levicová vláda dělá vše, aby měli obav ještě více. Než to přebije strach někoho sbalit bez výběrového řízení.
David Jareš
http://www.tyden.cz
Přidejte odpověď