V drtivé většině případů neplatí pojišťovny opravy nabouraných aut celé. Nárok postiženého řidiče na náhradu škody běžně krátí až o třetinu. Levné díly z druhovýroby jsou pak pro servisy i pro šokované řidiče jediným možným řešením.
Autodíly vyrobené zejména v Číně však nikdy neprošly zátěžovými testy! U výztuh nebo blatníků pak stačí i malý náraz k ohrožení životů.
Každé vozidlo je výrobcem navrhováno s ohledem na maximální bezpečnost řidiče, spolujezdců i okolí. Léta vyvíjené a prověřované technologie však z bouraných aut mizí. Kvůli nízkonákladové politice českých pojišťoven je v servisech nahrazuje levnější druhovýroba. Bez jakýchkoli crash testů, které provádějí pouze automobilky, bez ochranných vlastností, životnosti a prověřené kvality neustále navyšují díly z aftermarketů nebezpečí úrazů na českých silnicích.
„Ačkoli má každý poškozený řidič právo na opravy z originálních dílů, praxe pojišťoven je zcela opačná. Své smluvní servisy nutí do montáže laciných dílů, které zdaleka nedokážou pohltit energii nárazu jako originály. A případné dražší opravy z originálních dílů zase odmítají proplácet. Nastoleným trendem tak pojišťovny ohrožují životy všech účastníků provozu!“ prohlásil Tomáš Medřický, ředitel portálu ePohledávky.cz, kde advokáti řeší až 30 stížností na krácení pojistného plnění denně.
Na tom, že pojišťovny při opravách vozů uplatňují ceny aftermarketových dílů, se shoduje mnoho expertů přizvaných k soudním sporům. Osoba poškozená viníkem nehody tak obvykle nese nejenom zátěž nepojízdného automobilu, ale také ekonomickou zátěž nízkého pojistného plnění, které nepokryje ani odpovídající opravy. Obhajoba pojišťoven se opírá o tvrzení, že z hodnoty nákladů na servis je třeba odečíst „zhodnocení vozidla opravou“. V naprosté většině případů ale podle odborníků naopak bouraný automobil na hodnotě ztrácí.
Nefér jednání pojišťoven, které trvá už od 90. let a ohrožuje životy na českých silnicích, potvrzuje také nezávislý soudní znalec Antonín Pospíchal. „Provést opravu k odstranění následků havárie posuzovaného vozidla za použití neoriginálních dílů je dle mého názoru naprosto nepřípustné,“ uvádí Pospíchal ve svém posudku k soudní při žalobce a pojišťovny. „Typickým příkladem může být neoriginální nárazník, který se vinou použitého materiálu rozlomí, místo toho, aby se plasticky deformoval a pohlcoval energii, což je důležité zejména při střetu s chodcem. Obdobně to platí pro deformaci ostatních dílů, blatníků, kapoty, čelního skla a tak dále. Průběh deformace těchto dílů při nehodě má vliv mimo jiné na správnou aktivaci airbagů,“ upozornil Antonín Pospíchal.
Navzdory zažitému jednání pojišťoven je podle Pospíchala možné za obvyklou cenu opravy vozidla výhradně považovat standardně kalkulovanou cenu opravy v autorizovaném servisu výrobce vozidla. Přesto se v dlouhodobé atmosféře neplatících pojišťoven stala montáž dílů z druhovýroby nebezpečným standardem.
„Ročně se na českých silnicích přihodí kolem 700 tisíc pojistných událostí. Z vybrané sumy na povinném ručení však pojišťovny vrátí do oběhu v rámci autonehod jen 56 procent. Rozdíl mezi vybraným a vyplaceným pojistným tak činní 10 miliard korun. Například německé pojišťovny vyplácejí v pojistném plnění 98 procent takto získaných příjmů,“ porovnal Tomáš Medřický.
Postižení řidiči, kteří odolají nabídce pojišťovny dát auto do smluvního servisu a trvají na opravě ve svém oblíbeném nebo autorizovaném servisu, se sice vyhnou montáži nekvalitních součástek, ale bývají nemile zaskočeni po vyúčtování oprav pojišťovně. Na jejich bankovní účet totiž přijdou pouhé dvě třetiny deklarované sumy. V písemném Oznámení o likvidaci pojistné události poté naleznou minusovou položku nazvanou „korekce nákladů“ nebo „srážka zohledňující obchodní cenové rozpětí náhradních dílů na trhu“. Pokaždé jde o snížení pojistného plnění až o 30 procent podle neoprávněného tvrzení, že lze pro opravu sehnat a použít i lacinější (nekvalitní) materiál.
Průměrná výše škody na nabouraném vozidle činí 40 tisíc korun, přičemž ,amortizace‘ pojišťovny částku poníží o 15 tisíc. „Vzácnou výjimku tvoří pouze nová auta v záruce,“ uvedl David Bascheri, advokát spolupracující s portálem ePohledávky.cz. „Kromě záruky na díly jako takové, která bývá tři roky, nese výrobce vozidla také desetiletou odpovědnost za vadu výrobku. Při opravách z originálních dílů zůstávají veškeré záruky výrobce zachovány. Pokud je však auto opravováno díly z druhovýroby, záruka částečně nebo zcela zaniká,“ varoval Bascheri.
„Lidé si paradoxně myslí, že pojišťovny jsou nějaká státní instituce, proti níž nic nezmůžou. Není to pravda, jedná se o soukromé firmy, které svými nekalými praktikami na řidičích vydělávají miliardy korun. A nejenom to, nyní už jde skutečně o lidské životy,“ míní Tomáš Medřický. „Soudní spory s pojišťovnami trvají v průměru dva roky, ale vždy vyhrajeme a pojišťovna klientovi pokaždé zaplatí. S jistotou vymáháme i čtyři roky staré případy, anebo pohledávky rovnou vykupujeme. Takové jednání by si nikdo neměl nechat líbit.“
tisková zpráva NEED4CONNEXIONS, s.r.o.
Přidejte odpověď