Výtah je stále jen sen. Příspěvek na něj nestačí

S úřady bojovali rok. A když v této bitvě uspěli, objevilo se další úskalí. Jestli zvítězili, vlastně ani manželé Jitka a Petr Ulrichovi z Lub u Klatov, kteří pečují o těžce postiženou dcerku Elišku, netuší.

LUBY Eliška se před sedmi lety narodila s diagnózou dětské mozkové obrny. Musí se prát s těžkou epilepsií, vážnou poruchou zraku a v neposlední řadě s tím, že je spastická, tedy že trpí křečovitým napínáním svalů. Její rodiče už od loňska usilují o výtah, který by velice usnadnil život celé rodině.

„Jedná se o schodišťovou plošinu. Eliška roste a my bydlíme v prvním patře rodinného domku. Už nyní, kdy váží skoro pětadvacet kilogramů, je velice složité, hlavně pro mě, ji ze schodů snášet a pak vynášet domů do patra,“ vysvětluje maminka a se slzami v očích vzpomíná na roční bitvu s úřady, které rodina žádala o finanční příspěvek na zařízení. „Nejdříve nám žádost i odvolání zamítli. Prý nárok na pomůcku je sice nezpochybnitelný z hlediska fyzického postižení, ale zamítá se pro těžké mentální postižení, protože dcera nebude schopna pomůcku sama ovládat,“ upřesňuje paní Jitka.

Díky vytrvalosti manželů Ulrichových ale nakonec úřad práce a sociálních věcí jejich novou žádost přehodnotil a příspěvěk jim schválil. Finanční pomoc úřadu činí maximálně 400 tisíc korun, ale výtah včetně instalace přijde na 698 tisíc. „Musíme 300 tisíc doplatit sami. Ale kde je vezmeme?“ povzdechla si maminka. Manželé Jitka a Petr Ulrichovi se na narození prvního plánovaného miminka moc těšili. „Těhotenství probíhalo normálně. Cítila jsem se dobře, adekvátně jinému stavu. A ani lékaři nenašli a neavizovali žádný problém,“ ohlíží se pětatřicetiletá Jitka Ulrichová. Přesto se jejich dcerka narodila o měsíc dříve.

Ale i porod 7. června 2007 v klatovské nemocnici proběhl bez komplikací. „Dcerku pro lehčí nezralost dali na tamní dětské oddělení. Ovšem pro následnou hypoglykemii a křeče ji převezli do plzeňské nemocnice. Tam lékaři pak zjistili, že má Eliška zánět mozku a meningitidu, mnohočetné oboustranné postižení hemisfér s téměř úplnou absencí tkáně obou laloků. Na základě těchto komplikací je Eliška zařazena do skupiny s diagnózou dětské mozkové obrny,“ vysvětluje maminka. „Život se nám v ten moment od základu změnil. A i našim celým rodinám, které nám stále moc pomáhají,“ říká žena, která společně s manželem založila internetovou stránku www.eliskaulrichova.cz.

Jitka Ulrichová, byť viní lékaře a už nikdy nechce mít s klatovskou nemocnicí nic společného, nikdy zmiňované zařízení nezažalovala a nikdy nechtěla finanční satisfakci. „Nejkritičtější byly asi první dva roky. Jednou nám i jedna lékařka řekla, že Elišce dává už asi jen týden. Ale dcera je bojovnice, má obrovskou chuť do života. A kritické období zvládla,“ ohlíží se maminka.

I přes svůj veliký handicap je Eliška usměvavá a milá holčička. „Je to naše sluníčko plné energie. Miluje děti, jejich hlásky jí dodávají sílu a moc jí pomáhají,“ dodává Jitka Ulrichová.

Yvetta Chmelová
Mladá fronta DNES

(6, 1)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.