Kurz canisterapie vychovává psy, kteří pak svou přítomností pomáhají „léčit“ pacienty
Mladá Boleslav – Na boleslavské střelnici se na konci týdne sešla poměrně nesourodá skupinka desítky lidí, devět z nich má na vodítku přivázaného psa.
K vidění je tu rozpětí velikostí i „typů“ – od yorkšírského teriéra po exoticky vyhlížejícího akitu inu. Všichni ale mají něco společného – jejich majitelé usoudili, že jsou vhodní jako takzvaní canisterapeutičtí psi.
V areálu střelnice totiž začíná první hodina kurzu, na jehož konci by z devítky psů měly být v podstatě „chlupaté rehabilitační sestry“.
Jejich přítomnost a přízeň nejen rozdává radost v domovech důchodců, nemocnicích či dětských domovech, ale prokazatelně pomáhá i v léčbě, byť třeba jen tím, že přivede pacienta na jiné myšlenky.
Miroslava Vrabcová vede už třetí kurz tohoto druhu v Mladé Boleslavi, sama má s canisterapií bohaté zkušenosti. Se svými dvěma královskými pudly chodí už několik let navštěvovat pacienty Klaudiánovy nemocnice, zejména v léčebně dlouhodobě nemocných. Současně je také členkou zdejšího týmu dobrovolníků a dokonce má na svém kontě i ocenění za tuto činnost.
„Když jsem s canisterapií v roce 2011 začínala, fungovalo tady v Boleslavi 15 týmů, v současné době nás je 24. Většina z nás chodí do už zmíněné Klaudiánovy nemocnice, velká skupina také do LDN, dva pejsci chodí do dětského domova a účastníme se i dalších akcí, které se tu konají v rámci zooterapie,“ prozrazuje Mirka Vrabcová.
Na účastníky kurzu čeká deset hodin základního výcviku, během nichž se projeví, zda jsou jejich čtyřnozí miláčci skutečně na „terapii psem“ vhodní.
„Pejsci, kteří na závěr úspěšně splní zkoušky, musí být dobře ovladatelní, poslušní na povel, a musí splnit ještě celou řadu předpokladů. Ovšem canisterapeutická zkouška rozhodně není doživotní, psi ji musí potom skládat každý rok znovu,“ vysvětluje lektorka.
V těsně předvelikonočním čase přišla na úvodní hodinu kurzu se svým psem i teprve čtrnáctiletá Natálka. „Tohle je moje fenka Jessy, je jí jeden rok a jsem tady, protože Jessynka má moc ráda děti, je velmi přátelská a myslím, že se na canisterapii výborně hodí,“ představuje se nejmladší účastnice kurzu.
Miroslava Vrabcová upozorňuje, že Natálka sice může se svou psí kamarádkou kurz bez problémů absolvovat, ovšem na terapeutické návštěvy s nimi musí vždy doprovod starší osmnácti let.
„Bezpečnost je vždy na prvním místě, přece jen jsme za své psy zodpovědní a stát se může cokoliv,“ poukazuje na fakt, že i přes naprostou důvěru v psí schopnosti by měl být majitel stále obezřetný.
Zatímco se představují ostatní účastníci kurzu, Miroslava Vrabcová obchází jejich psy, seznamuje se s nimi a zkouší, jak reagují na mazlení a pozornost neznámého člověka. „Ne všichni vycvičení psi, zvyklí na klasickou kynologii, jsou vhodní pro canisterapii. Tady jde o schopnost psa i páníčka se kontaktovat s dalšími lidmi (starými, nemocnými, postiženými, dětmi). Vždy se tedy hodnotí hlavně sehranost týmu při kontaktu s třetí osobou,“ upřesňuje lektorka s tím, že někteří kynologové to nejsou schopni pochopit.
A jaké je tedy hlavní motto kurzu? Pracují vždy s pozitivní motivací, ne s drilem či strachem. „U zkoušek vždy sledujeme, jak pes na svého páníčka reaguje, jestli pracuje s láskou a radostí, protože jedině tak může lásku a radost dál předávat,“ dodává.
Další účastnicí kurzu je Zdena Brixová, která je zaměstnána jako aktivizační pracovnice v Domově spokojeného stáří v Libošovicích. „Jsem tu se svou desetiměsíční fenkou baseta Vendulkou. V současné době u nás máme hodně ležících pacientů a potřebujeme pro ně nějakou aktivizační činnost, něco, co by jim udělalo radost,“ popisuje svou motivaci.
Už za deset týdnů pozná, stejně jako ostatní účastníci kurzu, zda si vybrali pro sebe a hlavně pro své psy přesně to, co jim bude vyhovovat.
—
Co je canisterapie? Canisterapií se rozumí léčebný kontakt psa a člověka. Pes už svou přítomností dokáže vyvolat dobrou náladu všude tam, kde je jí nedostatek. A o tom, že úsměv léčí, není pochyb. Ale už dávno to není jen o radosti, kterou psi lidem přináší. Canisterapie může mít formu individuální nebo kolektivní. Využívá se různých druhů plemen, s průkazem původu, ale i bez něj.
ŠÁRKA CHAROUSKOVÁ
Boleslavský deník
http://www.boleslavsky.denik.cz/
Přidejte odpověď