Krásný, ale náročný návrat do světa zvuků. S jakými očekáváními vstupují na první zapojení řečového procesoru dospělí implantovaní? Jak se znovu objeveným poslechem pracují a rehabilitují? Nabízíme výpovědi dvou čerstvě implantovaných dam.
Aktivace 14. ledna 2015 Snažím se nemít přehnaná očekávání. Jsem připravena na kovové, plechové, či dokonce strojové slyšení.
S překvapením zjišťuji, že vnímané podněty se vůbec nepodobají zvukům! Jde jen o různé formy brnění a bzučení. Neslyším vlastní hlas, nerozlišuji hluboké a vysoké tóny. Hned druhý den však začínám vnímat tisíc zvuků, které jsem nikdy neslyšela: vlastní dech, klapot podpatků, šoupání bot, sykavky, šustění oblečení, různé šramoty. Domov je plný hlasitých zvuků. Na logopedii se snažím o diferenciaci slabik. Vedle kochleárního implantátu nosím sluchadlo na druhém uchu. Snažím se zachytit rytmus lidových písniček.
Čtvrté nastavování 5. února 2015 Odkládám sluchadlo a plně se věnuji nácviku slyšení pouze s implantátem. Na logopedii se učím rozlišovat sykavky a sleduji bez potíží slabiky v předčítaném textu. Stále nerozlišuji samohlásky, orientuji se podle přízvuku, délky slabik a intonace. Fascinují mě přibližující či vzdalující se kroky na schodech. Z druhého pokoje slyším zapnutou varnou konvici, z koupelny tekoucí vodu. V pracovně vrže podlaha, leknu se při sepnutí větráčku v notebooku. Ve škole žasnu nad směsicí hluku, dupotem dětí, cinkáním klíčů. Těším se na další nastavování.
Aktivace 20. ledna 2015 Pociťuji silnou nervozitu a připravuji se i na zklamání. „Slyšíte něco? Je tam něco?“ první slova, která slyším po zapojení.
Zvuk je cinkavý. Mám pocit, že mi v uchu sedí malý permoník a cinká na skleničky. Ale rozumím řeči! Zklamání pociťuji při procházce: nastavené potlačení šumu způsobuje, že neslyším auta, metro. Druhý den vnímám tikot budíku, prskání oleje na pánvi, dech člověka, který je ode mě vzdálen dva metry.
Slyším vlastní kroky, mňoukání kočky.
Třetí nastavení 5. února 2015 Nedaří se synchronizovat oba implantáty. Pravá strana je i po zesílení tak tichá, že s ní slyším jen lehký šum. Radost z porozumění řeči a z poslechu zvuků střídá panika. Co je špatně? Snižujeme hlasitost u levého ucha. Zeslabení je na úkor kvality. Neslyším auta, šaliny, nic. Zhoršilo se porozumění řeči. Vracím se na nastavování, kde strávím další tři hodiny. Výsledek stojí za to! Pravé ucho slyší skoro stejně jako levé. Po několika letech slyším vrčení psa, lupání sněhu pod nohama, kapky zmrzlého sněhu na kapuci. Vnímám hodiny doma na stěně, televizi z druhého pokoje, vypnutí konvice s vroucí vodou. Dokonce i hudba zní dobře. Sluchem rozeznám, zda se ke mně někdo blíží zprava nebo zleva. Jsem v sedmém nebi!
Další zkušenosti a trpělivou cestu za slyšením obou dam můžete sledovat na webových stránkách http://kochlearni-implantat.pise.cz/
Mgr. Edita Kolářová
(26 let) Ve 13 letech jí byla mylně diagnostikována dědičná nedoslýchavost. Vada sluchu byla však progresivní, před bilaterální implantací (prosinec 2014) činila ztráta sluchu dle Fowlera přes 99 %. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně. Ráda čte, rybaří, chodí na procházky, setkává se s přáteli.
Mgr. Ivana Zoulíková
(47 let) Praktická hluchota od narození. Vystudovala ZŠ a Gymnázium pro sluchově postižené v Ječné v Praze, kde působí jako učitelka chemie a tělesné výchovy. Implantovaná byla v prosinci 2014. Ráda sportuje, chodí do přírody a čte.
Romana Procházková
Gong
Přidejte odpověď