Hostem Radiožurnálu byl Dan Přibáň, který stojí v čele další expedice trabantů, tentokrát „Trabantem napříč Tichomořím“. Začátkem tohoto týdne účastníci expedice odlétali a s nimi i dva vozíčkáři.
V australském Perthu budou auta po letecké přepravě k dispozici až v sobotu, až 4. dubna
moderátor:
Počítáte s tím, že si o Velikonocích v Austrálii stačíte vyřídit všechno, abyste třeba v neděli vyrazili?
Dan PŘIBÁŇ:
Ne. My si naopak myslíme, že se nevyřídí vůbec nic, protože oni to prej berou strašně vážně ty Velikonoce, takže my jediný, co se modlíme, aby někdo nesundal ten kontejner z tý lodě na, na pevninu, protože se za to začíná platit. Tam to asi 5 dní stojí zdarma, a pak se za to platí. A vlastně, pokud by nám to v sobotu vyložili a do pondělí by slavili Velikonoce, tak nás, tak nás to stojí tři dny peněz, a pak už to bude docela řacha, takže …
moderátor:
V expedici budou tentokrát i dva vozíčkáři. Co to je vlastně? Zkouška lidských možností?
Dan PŘIBÁŇ,:
No, já si spíš myslím, že to je ukázka lidských možností, protože, protože já jsem je tam bral proto, že za prvý jsem sháněl psychicky odolný lidi, protože na tý cestě hrozně pomalu zjistíte, že ta fyzická odolnost tím, jak se furt vozíte, není tak důležitá, nejsme horolezci. Nejsme jako šílenej Radek, teda Jaroš, kterej leze na nějakou nesmyslně vysokou horu, kde může umřít. Takže jakoby ty fyzický schopnosti nejsou tak důležitý, ale zase tím, jak je to dlouhý ta cesta a ty auta nejsou zrovna žádnej zázrak, tak je to psychicky hrozně náročný. A já jsem dumal, jak jako poznat dopředu člověka, kterej na to psychicky má a nepřišel jsem jako na nic, kromě toho, že by dělal nějaký testy psychologický, což nejsem NASA ani policie, a shodou okolností jsem se dostal jako do tý komunity těch vozejčkářů a zjistil jsem, že oni jsou hrozně hustý, jo, že voni, jako že tam taky mají fňukali a taky tam mají takový stěžovače, ale že tam mají spoustu lidí, kteří jsou fakt zvyklí se s tím životem rvát.
:
A jejich smysl pro humor je černější než černý.
Dan PŘIBÁŇ,:
A mají brutálně černej humor pro humor, kterej …, smysl pro humor, kterej já miluju. Takže jako vlastně takhle se do toho dostali a vlastně jsem, najednou mi došlo, že ten trabant byl auto pro postižený a že není tak těžký ho pro ně upravit, protože automatický řazení nebo poloautomatický řazení pro ně existuje jako sériovej díl. Takže vlastně ten trabant, jako najednou to tak jako zaklaplo a já říkám, jo, to jsou voni.
:
Dane, když už rozebíráme personální složení expedice, máte tam jednu motorkářku.Dominiku Gawliczkovou, taky byla hostem Dopoledního Radiožurnálu, když udělala tu dobrodružnou výpravu Kyrgyzstánem Vy spolu chodíte?
Dan PŘIBÁŇ,
Tak, to je trošku problém, no. Já vždycky říkám …Já to beru tak, vždycky …, když to říkám, že Dominika se tam vším skvěle hodí – má zkušenosti, je odvážná, jezdí sama na motorce, prostě ona tam fakt dojela sama k těm hranicím Číny a její jediná slabina je, že jako spolu chodíme a je strašně legrační, že …
:
Kvůli tomu se nebudete rozcházet asi?
Dan PŘIBÁŇ,
No, jasně, ale je hrozně srandovní, když tohle to řeknete jako holce, že tam berete svojí holku.
moderátor:
Tak říká: „To je fajn …“
PŘIBÁŇ,
„To je hezký.“ A řeknete to chlapovi: „Ty si se zbláznil prostě, to si děláš srandu, ne.“
PŘIBÁŇ, :
My jsme měli minule dva Poláky, chtěl jsem vzít znova ty samý, ale on ten jeden řekl, že s tím druhým už nejede, takže, takže nakonec jako jede ten Radek, co dvakrát ztratil minule pas a druhej šílenej Polák, já jsem hledal nějakýho jako adepta, který by nám jako se hodil do týmu, a to je Martin Opalek, kterej se pokusil objet svět v traktoru. Ono se mu to úplně nepovedlo, ale začal, jo, což samo o sobě mi přijde, že je taky úctyhodnej výkon. Takže máme dva Poláky, z čehož jeden dvakrát ztratil pas a druhej chtěl objet svět traktorem, takže si myslím, že se nám tam hoděj jako.
:
Dane, odpustíte mi otázku: Je tam v té expedici někdo normální?
Dan PŘIBÁŇ,
Já myslím, že ne, jako že …, jako že …, jako mám skvělýho fotografa novýho, Vojtu Duchoslava, kterýmu podobně jako tomu našemu motorkáři Marku Slobodníkovi zapomněli říct, když byl malej, že se má něčeho bát, jo, takže on byl v Himálajích a chodil tam v žabkách a v kraťasech a kolem chodili ti lidi v tom GORE-TEXU. Takže jako podle mě ne.
:
Podle čeho jste plánovali trasu?
Dan PŘIBÁŇ,
No, v podstatě já jsem si chtěl přejet tu Austrálii jako napříč, ale pak jsem si uvědomil, že je hrozně prťavá a že je taková jako hodně monotónní. Ona je nádherná, ale monotónní a najednou mi tak jako zarezonovala myšlenka, že jsem vždycky chtěl ject z Austrálie domů, takže nakonec jsem si vzal normálně trasu z Perthu do Prahy, v půlce jsem si zapíchl takhle jako špendlík, což se ukázalo, že je tam Bangkok, a rozdělil jsem tu cestu na dvě části, takže my teďka vlastně pojedeme Austrálie, Východní Timor, Indonésie, Malajsie, Kambodža, Laos, Thajsko, skončíme v Bangkoku, pojedeme domů, uděláme film, uděláme seriál a vrátíme se tam potom a pojedeme Bangkok, prostě Barma, Indie, Bhútán, Nepál a tak dál a tak dále, prostě až domů. Takže ta trasa je postavena jako půlka, já jsem to nazval tak pracovně „Velká cesta domů“, takže je to půlka tý „Velký cesty domů“.
:
Dane, z vašeho Facebooku, kde jste psal: „Dumám, jestli bych neměl pomalu začít balit.“ když se podíváme dál, tak včera jste tam napsal: „Nemáte někdo firmu, která tiskne folie na auta?“ Necháváte toho hodně na poslední chvíli?
Dan PŘIBÁŇ,
No, to jsou spíš takový, ono je to totiž, to je hrozně zajímavý, spousta lidí se diví, že toho je tolik, ale potom, když se bavíte s kýmkoli, kdo něco podobnýho chystal, tak se mu děje naprosto to samý, ale nikdo to neví, protože ono to pak jako vypadá, jakože to všechno strašně funguje, jo, a to jsou takový, že třeba my děláme, jak jsme dělali crowdfunding, tak tiskneme jména na auta. Tak jsem se domluvil prostě s jednou …
:
Jenom přeložím, crowdfunding, osobitý způsob … sbírka, financování přes jeden server, který se tímhle zabývá.
Dan PŘIBÁŇ,:
Sbírka, přesně tak. Takže jsem sehnal firmu, která to vytiskne, jenomže ta má dneska výpadek elektřiny, tak jsem sehnal jinou firmu, která to vytiskne, jenomže ten si zase to napsal špatně v kalendáři, ale naštěstí jsem mu takhle v neděli večer zavolal, jestli mu sedí ta barva a on říká: „No, já to ale ještě netisknu.“ Takže jsem jako sháněl další firmu, která to dneska ráno tiskne a takhle to má jako každej, jo. Hanzelka se Zikmundem, když odjížděli, tak to bylo úplně to samý.
:
Tak ti to nedávali na Facebook.
Dan PŘIBÁŇ,:
Oni to nedávali na Facebook, oni tomu říkali hrozně hezky. Oni vyjeli, a protože teďka, jestli nekecám, Zikmund byl z Plzně, tak jeli přes Plzeň a tam dělali debordelizaci u rodičů, jo, takže oni vodjeli, tam to všechno zase vyházeli, zabalili to, zjistili, co zapomněli, to dokoupili. Dělají to všichni, ale málokdo to jako přizná, no.
:
ještě jednou z vašeho Facebooku: „Sháním odolný kryt na mobil a bohužel nemám čas na to objednat ho zvenku.“
Dan PŘIBÁŇ,:
Tak, tak, tak. Tam to zase bylo teda, přiznám se, tím, že jsem to já trochu podcenil, protože jsem si myslel, že se to dá normálně koupit jako v obchodě, a pak jsem zjistil, že to není tak jakoby běžný zboží, jak já jsem se domníval, ale už je to taky vyřešený.
:
Dane, jak vypadá vaše dílna, kterou povezete s sebou? Někde jsem četl, je to drát, tejpa a kleště?
Dan PŘIBÁŇ,:
No, z velký části jo. Máme takovej ten multi …, takovej ten, takovej, prostě jak se to votočí, vono to cvaká, tejpa a kleště. Když to nejde tajhle tou jako triádou opravit, tak je to hodně rozbitý, tak máme takovou krásnou velkou sadu nářadí, kterou používáme od Afriky a tou to opravit jít musí, jo. Tam spousta lidí se vždycky ptá: Jako, co byste dělali, kdyby to nešlo opravit? Já říkám: To musí jít opravit, jo, takže je tam vždycky jako nějaká improvizace. Ten, vždycky lidi říkají, že ten trabant je super auto, že se jako dobře opravuje. Já vždycky říkám, že kdyby se nerozbíjel, tak by byl mnohem lepší.
:
ptám se třeba na tankování, směs benzínu s olejem.
Dan PŘIBÁŇ,
My si vozíme svůj olej, uvidíme, jestli nám ho Australani jako nevylejou do kanálu, protože voni jsou na to fakt jako hodně, hodně přísní, ale vozíme si svůj olej. Minule nám nevyšel, v Chile jsme ho pak nakupovali systémem: „Dobrý den, máte nějaký dvoutaktní olej?“ Říkali: „Máme, kolik chcete?“ Říkáme: „Všechen, co máte.“ Takhle jsme odcházeli prostě vždycky s těma flaškama toho oleje. Takže jako olej si vozíme. Je to, todle je jako nevýhoda. Výhoda je ten super jednoduchoučkej motor, jo, že my vlastně teďka v tý Jižní Americe na Silvestra, zatímco Aleš, rozhlasový reportér a palubní kuchař, pekl, pekl steaky, tak my jsme ten motor rozebrali, voškrábali jsme takhle karbo, zase jsme ho složili a von akorát dodělal ty steaky, my jsme zase jako mohli pokračovat. To s normálním autem nejde, že jo, jo, to by musel dělat něco super složitýho, aby to stihnul.
:
Už jsme mluvili o tom, jak vlastně můžete opravovat ty trabanty, ale ještě bychom měli říct, že přestože jsme se zmínili o tom, že s vámi jednou dva vozíčkáři a trabant byl původně auto pro tělesně postižené, takže jste jim taky tam museli udělat nějaké úpravy.
Dan PŘIBÁŇ,:
No, rozhodně. Tam, za prvý se tam musel zamontovat ten samotnej Hicomat, což je věc, která ..To je takovej jeden Němec, to je systém, kterej vymysleli soudruzi v NDR, kterej vlastně při tom, v momentě, kdy chytnete za tu řadící páku, za ten deštník, tak ona sešlápne spojku, stejně, jako když klesnou otáčky, tak to auto zase otevře tu spojku, což umožňuje jezdit bez spojky. Protože ani jeden z našich vozejčkářů ale neovládá ty nožičky svoje, tak vlastně se tam dodělávalo ještě ruční řízení s tím, že jsme původně chtěli použít ten originál německej systém, následně českej systém, ale voba se ukázaly takový překombinovaný, takže ruční řízení je tam originák novej Hurt, což je vlastně česká firma, která tohle to vyrábí a je to tam vyloženě na míru do toho trabanta, navohýbanej speciální systém. Takže je to auto kompletně řiditelný rukama. Zkoušel jsem to a jde s tím celkem v pohodě jezdit. Jde s tím hůř brzdit. To auto brzdí samo vod sebe špatně a když brzdíte nohou, tak máte celkem … ještě sílu, brzdit tou rukou už je docela jako výkon, jo. Takže jako asi budou jezdit jako první, aby do někoho nenabourali a když tak spadli někam do propasti.
:
Je to už několikátá vaše expedice s trabanty. Míváte při těchto cestách problém třeba s tamní policií?
Dan PŘIBÁŇ,
No, vždycky nějakej problém s tamní policií máme, ale nikdy to nebylo jako nějak, že by nás to zaseklo, jo. Často …
:
Ne, že třeba se ptají na emise a tak jsem myslel.
Dan
Ne.Tak je pravda, že Austrálie je jakoby první zem, která je taková jako hodně moderní a hodně západní. Jo, zatímco my jsme se vždycky pohybovali v oblastech, kde se topí pneumatikama a nějaký emise nikoho nezajímaly, jo, takže …
:
Tam jste se ztratili.
Dan PŘIBÁŇ,
Takže v tý Austrálii …, ale to auto jako tam je, ten, ten trabant tam jako byl v tý Austrálii, několik …. už se nám ozvali dokonce z australskýho trabant klubu, že mají asi tři trabanty v celý Austrálii. Takže ty auta tam jako provozujou, takže a tím, že ho tam nechcem jako nechat, tak by to mělo jít. Co mě hodně láká, zkusit s tím vjet do Singapuru, kterej je jako ekologicky úplně jako postiženej a mě to jako láká, takže to jako zkusit, jestli nás jako vyhoděj už v přístavu, anebo hned jak to nastartujeme, ale jako to nikdo neřeší naštěstí tohlenc to. Vono, když se to vohřeje, tak to tak nekouří zase jako.
:
Kolik tam máte motorek? Jednu?
Dan PŘIBÁŇ,
Tak. Dvě motorky – JAWu 250, ČEZdu 175, dva trabanty a polskýho fiátka Malucha.
:
Maluch To je ale trochu jiné auto než trabant, stran motoru?
Dan PŘIBÁŇ,
No, je to, je to modernější, celkově je to vo dost modernější auto jako, jako slabší papírově, ale v Jižní Americe jel líp, jo, navíc je to zadní náhon, takže do terénu teoreticky taky vhodnější, takže ale je to hrozně, ale hrozně prťavý auto, jo, jako ten trabant je proti tomu limuzína. Tam, když člověk sedí v tom Maluchu, tak půlka prostoru pro nohy je přední kolo, takže zlatej trabant, zlatej trabant.
:
„S trabantem jsem roky jezdil,“ píše Pavel, souhlasím, brzdy byly tak dobré pro silnou nohu. Proč jste tedy vozíčkářům při úpravě auta nedali podtlakový posilovač brzd?“
Dan PŘIBÁŇ:
No, protože se snažíme do toho auta nepřidávat nic, co není potřeba, protože v Německu, když to auto vynalejzali, tak oni z něj během toho začátku tý výroby vyndali všechny přebytečný součástky a oholili ho jako do čista, takže tam není jako nic navíc. Takže jsme tam nechtěli nic přidávat a přiznám se, že si neumím představit, jak bysme tam ten posilovač přidělali. Ten původní českej systém tam měl kladku tý, na tý brzdě, protože tam byl vlastně jakoby mechanickej posilovač brzd. Tady ta kladka není a musí prostě Kuba víc brzdit, no.
:
Co mu zbývá.
Dan PŘIBÁŇ,
Co mu zbývá, že jo.
prostřednictvím toho crowdfundingového serveru Startovač.cz se vám podařilo vybrat hodně peněz relativně.
Dan PŘIBÁŇ,
Dva miliony osm set tisíc, což je něco neuvěřitelnýho.
Za prvý mě to strašně těší jako ty peníze jako takový, ale mě to hrozně těší jako taková dobrá zpráva o stavu jako český společnosti, jo. Jo, stejně jakože teďka mávaj těm Američanům, to mě taky těší, abych pravdu řekl, jo, a že prostě ti lidi tady nejsou zas tak jako votrávení, jak to vypadá na internetových diskusích, jo a že, když vám jsou lidi …, oni si to vopravdu, to je čtyři tisíc lidí dalo dohromady dva miliony osm set. Tam posílali lidi dvě stovky, pětistovku, je to hrozně milý.
:
Co z toho mají? Jenom dobrý pocit?
Dan PŘIBÁŇ,
No, ne, každej za to dostává jméno na autě, to je úplně za nejmenší, a pak dostávají filmy, fotky, kalendář, trička, jako ale samozřejmě ty věci, který my jim dáváme, mají samozřejmě o dost nižší hodnotu než to, co oni nám poslali, ale myslím si, že hlavně mají ten dobrej pocit a je to hrozně hezký, jo, že ti lidi opravdu, že máme to Národní divadlo pořád, jo.
:
Další z posluchačů se vás ptá, jaké bylo základní poučení z vaší minulé cesty trabanty po Jižní Americe?
Dan PŘIBÁŇ,
Nespoléhat se na to, co zařídí Poláci. To jsem se opravdu jako poučil, protože oni, když nám ti kluci na startu oznámili, že vědí, že jim v půlce dojdou peníze a podobně, a pak jsme jim kupovali letenku domů, tak jsem se už jakoby poučil a já je mám hrozně rád, oni jsou fakt ti bohatýři, jak jsem to tady říkal, takže oni jsou skvělí parťáci do týmu, ale nesmíte počítat s tím, že jako něco zaříděj dopředu, takže jsme jim jako všechno zařídili, včetně toho, že ten Maluch se stavěl radši ve Frýdku-Místku, což bylo skoro v Polsku, ale pořád to bylo v Čechách. Takže to jsem se jako poučil …
….
:
Tak teď jste odpověděl Zdeňce a Romanovi z Chebu tím správným bláznem, kteří vám drží palce. „Co z toho máte, že se takhle nervujete? Pokud se tedy nervujete?“
Dan PŘIBÁŇ,m:
No, nervuju, ale mě to jako, jako baví, jo. Třeba dneska ráno jsme s hromadou jako složitejch okolností nezvládli, měli vyzvednout Kristínu na nádraží, vojezkářku a vlastně mě to napřed hrozně jako vytočilo, že toho mám hrozně moc, ale jak se jako rozjede takovej ten kolotoč, tak si myslím, že mě to baví. Já jsem dělal léta novinařinu, prostě patnáct let a ty uzávěrky jsou vždycky strašlivej kolotoč a jednou mi říkala, moje grafička říkala: „Tebe by to bez těch nervů stejně nebavilo, viď?“ Takže jako a něco na tom je, že jo.
:
Ještě zvládneme jeden dotaz, jestli je těžší sehnat na takovou expedici peníze, nebo ujet těch dvacet tisíc kilometrů?
Dan PŘIBÁŇ,
Ty peníze, to v každým případě, to je něco šílenýho to shánět, ti sponzoři, to je peklo na kolečkách.
:
Ale nakonec se podařilo. Co budete dělat ještě v těch hodinách, které vám zbývají do odletu, kterých už není moc?
Dan PŘIBÁŇ,
No, zjišťovat, co nemáme, shánět to, co, vo čem víme, že to nemáme, jako ten mezinárodní řidičák. Je toho hrozně moc. Ještě doufáme hlavně, že nám Marek, ten motorkář jako opravdu přijede, protože jeho sestřelila nějaká hrozivá chřipka, takže se budeme ještě starat o Marka, takže budem taková výprava lazarů, jo, dva vozejčkáři, nemocnej Marek a …A Dominika, tak bez řidičáků.
:
Šťastnou cestu.
Přidejte odpověď