Do doby, než přišel na svět její první potomek, žila dnes sedmatřicetiletá Marie Gerdová z Lučiny na Frýdecko-Místecku docela obyčejný život. Chodila do práce a těšila se na miminko.
„Od narození ale Dominik měl spoustu zdravotních problémů. Narodil se předčasně a do pěti let nemluvil, nereagoval na své jméno, když jsem na něj volala. Vydával pouze zvuky nebo souhlásky, takže jsem nerozuměla, co po mně chce. A to v něm vyvolávalo zase vlny vzteku. Chodili jsme sice po lékařích, ale paní doktorka nám říkala, že syn má vadu charakteru,“ vzpomíná na těžké roky, kdy se musela smiřovat s tím, že má nemocné dítě, a neví, jak mu pomoci. Na starosti se synem, o němž si okolí myslelo, že je postižený, zůstali s manželem prakticky sami. Pomohla až změna lékaře. „V sedmi letech, kdy měl nastoupit do školy, jsme se rozhodli vyměnit psychologa. A ten vyřkl diagnózu – atypický autismus,“ říká s tím, že do té doby o autistech nic nevěděla.
Jediné, co se jí v této souvislosti vybavilo, byl Rain Man, slavný americký film s Dustinem Hoffmanem, který zde autistu hrál. „Přišla jsem domů a začala hledat všechny dostupné informace a také jak mu mohu pomoci,“ uzavírá vzpomínky.
Dnes je Dominikovi třináct a je integrován do Základní školy v Dobré. Chodí do běžné třídy jako ostatní, jen má k dispozici osobního asistenta. A paní Marie se naplno stará nejen o něj, ale i dalších šedesát rodin s autistickými dětmi z celého kraje. Založila sdružení Adam – autistické děti a my (www.adam-pas.cz). „Pořádáme akce jak pro děti, tak jejich rodiče i celé rodiny,“ říká a ze zkušenosti dodává, že zejména prarodiče těžce nesou, když jejich vnuk či vnučka jsou „jiní“, a jsou rádi, když si mohou vzájemně předat zkušenosti.
Naprogramovaný den
A jak vypadá její den? „Musím Dominikovi naprogramovat prakticky celý den. Vymyslet mu aktivity. Začít tím, že mu vše připravím, odvezu jej do školy. Když jej přivezu domů, je třeba mu nastavit řád: teď se převlékneš, teď odpočineš, nyní budeme dělat domácí úkoly. Je to dost náročné, protože má navíc poruchu pozornosti a dlouho u jedné věci nevydrží. Takže musí činnosti často střídat, a abychom vše zvládli, musíme to proložit jeho rituály. Třeba se rád houpe na houpačce, tak se jde třeba na pět minut pohoupat. Ale já musím dohlédnout, aby se zase k úkolům vrátil, protože on nerozlišuje, kolik je pět minut. No a večer připravit večeři, dohlédnout na hygienu, pomoci mu s přípravou věcí do školy a úklidem pokojíčku, protože to sám nezvládne…,“ líčí každodenní kolotoč. Kromě toho má ale paní Marie i sedmiletou dcerku, které je také třeba věnovat čas.
Mají svůj svět
Autisté mají „svůj“ svět – a má ho i Dominik. Jako ostatní děti má své zájmy a záliby, kterým se věnuje. Na rozdíl od nich však může být propastný rozdíl ve znalostech toho, co jej zajímá a co ne. Marie Gerdová to dokládá na jedné úsměvné příhodě: „Byla jsem se podívat ve škole, kam Dominik chodí, když zde měli den otevřených dveří. V hodině češtiny děti určovaly slovní druhy, rod, číslo, pád… Mezi slovy na tabuli bylo i slovo Litomyšl. Jakmile k němu paní učitelka došla, Dominik se přihlásil a spustil: V Litomyšli se narodil Bedřich Smetana, tehdy a tehdy. Vyjmenoval jeho diagnózy, řekl, že měl devět sester a jednoho bratra, které opery napsal a spoustu dalších informací, které jsem ani já neznala. Ocenila jsem, že paní učitelka jej nechala domluvit a ještě jej pochválila, jak je pěkné, kolik věcí o tomto skladateli ví.“
K největším zálibám Dominika patří ale podle jejích slov počítače, počítačové programy a hry. To je jedno z mála témat, kdy dokáže „vystoupit“ ze svého světa a popovídat si o němi se spolužáky.
„A taky fotbal a hokej,“ dodává Marie Gerdová a doplňuje, že nejoblíbenější klub je pro něj FC Barcelona a z hráčů Lionel Messi, z hokejistů je jeho favoritem Jaromír Jágr. A také si rád studuje v obrázkových encyklopediích.
Na protipólu jeho zájmu je pak čeština. „Když se ve škole začal učit anglicky, měla jsem zpočátku obavy, protože čeština mu nejde. Teď je to ale tak, že jeho znalosti angličtiny jsou na úrovni průměru jeho spolužáků. Domluví se, ale nepíše,“ vysvětluje a domnívá se, že mu s angličtinou pomáhá právě jeho záliba v počítačích.
Změnil můj žebříček hodnot
Paní Marie má své dny naplánované od rána do večera a málokdy se zastaví. Občas ona nebo její syn zažijí posměšné poznámky od těch, kdo problému nerozumí. Přesto když se pomyslně ohlédne, na otázku, jakým směrem její syn ovlivnil její život, odpovídá: „Já jej vnímám jako pozitivum v mém životě. Změnil můj žebříček hodnot. Naučil mě trpělivosti, že všechno nejde hned, a v jeho případě je třeba postupovat někdy krůček po krůčku. Rozvinul mou empatii nejen vůči němu, ale i ostatním dětem s tímto problémem. Tím, že jsem si tím sama prošla, dokážu motivovat i ostatní rodiče, kteří podobný osud prožívají.“
IVA MUŠÁLKOVÁ
Bruntálský a Krnovský deník
http://www.bruntalsky.denik.cz/
Přidejte odpověď